Příběh

Recenze

1. dybbuk – 11. 10. 2022

   skandinavskydum.cz, 21. 9. 2022

   Dystopický román Příběh Kariho Hotakainena nás uvádí do ne tak vzdálené budoucnosti, vlastně na mnoha místech světa již žité pesimistické současnosti… Ze života se díky plnohodnotné globalizaci stala jedna velká reality show s pravidly boje kdo s koho. Po vynuceném vysídlení venkova, který se změnil na rekreační zónu, přichází do města obrovské množství lidí. Jelikož bytů je i přes rozsáhlou výstavbu zoufalý nedostatek, nezbývá než příchozí dočasně ubytovávat, kde se dá — na ubytovnách, po sklepích, ve vyklizených a narychlo přizpůsobených obchodních centrech, ve stanových či kontejnerových městečkách. Spěšně ustavený tým akademicky vzdělaných lidí dostane za úkol vymyslet mechanismus, podle nějž se bude rozhodovat, kdo má nárok na dekret a kdo se i nadále bude muset spokojit s matrací v hromadném útočišti. Oním mechanismem se podle pracovní skupiny má stát „příběh“. Naději na byt bude mít jen ten, kdo přijde s co nejzajímavějším a nejbarvitějším životem. A proč zrovna příběh života? Protože v dnešním světě musí všechno mít svůj příběh. Bez pořádné storky se nedá prodat ani pár obyčejných ponožek nebo pytlík mrazených masových kuliček. Zdá se, že společnost se místo pohybu vpřed vrací tak trochu na samý začátek. Vede z bludného kruhu cesta ven? Je taková cesta vůbec možná, nebo má v sobě civilizace zabudovaný reset? Tohle je vážně zasraně dětinská doba.

   zobrazit celou recenzi

2. dybbuk – 11. 10. 2022

   ČRo – vltava.cz, 31. 8. 2022
   Petr Nagy
   Řekni mi, kdo jsi, a možná dostaneš byt. Kari Hotakainen napsal dystopický román o krizi bydlení

   Kari Hotakainen patří v současnosti k nejčtenějším a také nejvšestrannějším finským autorům. Jeho tvorba zahrnuje prózu, poezii, esejistiku, knihy pro děti i divadelní a rozhlasové hry. Se svými romány, z nichž některé byly zfilmovány, sklízí úspěchy u čtenářů i kritiky a řada z nich vyšla také u nás. Hned čtyři jeho tituly vydalo nakladatelství dybbuk v překladu Vladimíra Piskoře – a totéž platí pro nedávné české vydání autorova nejnovějšího románu Příběh z roku 2020.

   Stejně jako v řadě předešlých děl i tentokrát Hotakainen ve své knize kriticky reflektuje některé problematické stránky finské společnosti a západního světa vůbec, zejména pak i v Čechách aktuální nedostupnost důstojného, neřku-li přímo vlastního bydlení. Ovšem na rozdíl od jeho dosud nejúspěšnějšího románu Na domácí frontě, který mu vynesl prestižní literární ocenění Finlandia i cenu Rady severských zemí za literaturu a kde pojednal podobné téma z pohledu dneška, v tomto případě se uchýlil k dystopicky zabarvené perspektivě a děj svého románu situoval do nepříliš vzdálené budoucnosti.

   Kromě toho v něm rezignoval na tradiční vyprávění s hlavním hrdinou a jeho próza se ve výsledku vyznačuje spíše polyfonní strukturou, v níž sice zaznívá několik výraznějších hlasů, ale žádný z nich tu nenabývá jasné převahy. Tomu ostatně nahrává i zápletka románu, opírající se o výpovědi celé řady postav. Ocitáme se totiž v situaci, kdy dochází k velkému odlivu lidí z Venkova do Města, které ovšem aktuálně nedisponuje dostatečnými ubytovacími kapacitami. Proto se vedoucí Činitelé rozhodnou pověřit skupinu takzvaných Nýmandů – převážně akademicky vzdělaných lidí bez práce, neschopných se někam zařadit – nelehkým úkolem: prozkoumat obyvatele domů určených k demolici a rozdělit je na ty, kteří by měli dostat nový byt, a na ty, kteří si takové privilegium nezasluhují. Přičemž ti méně šťastní pak skončí v provizorních příbytcích – ve zkrachovalých obchodních centrech nebo v komplexu postaveném z kontejnerů.

   Začátek, Prostředek, Konec a začátek konce, Konec a Začátek konce

   Román s výmluvným názvem Příběh pojednává mimo jiné i o tom, že příběhům s klasickým začátkem, prostředkem a koncem už odzvonilo, a sám je toho důkazem – stačí se podívat do obsahu. Autor totiž jednotlivé části svého prozaického textu pojmenoval s humorem sobě vlastním: Začátek, Prostředek, Konec a začátek konce, Konec a Začátek konce. Přičteme-li k tomu Hotakainenův specifický jazyk a styl – notně barvitý, neotřelý, místy i jaksepatří šťavnatý a bohatý na aforisticky podané úvahy a postřehy –, kterému dává vyniknout i nápaditý překlad Vladimíra Piskoře, pak je třeba konstatovat, že i v novém Příběhu s velkým P dostál autor své pověsti a jeho české vydání si rozhodně zaslouží pozornost tuzemských čtenářů.

   zobrazit celou recenzi

3. dybbuk – 11. 10. 2022

   Právo, 21. 7. 2022
   Jakub Šofar

   Před deseti lety patřil Kari Hotakainen k nejčtenějším severským autorům u nás (nepočítaje detektivkáře), teď se vrací s krutou satirou o současnosti.
   V anotaci je sice kniha označena za dystopii, ale to ani náhodou. Autor píše o Finsku, ovšem jeho text platí obecně pro západní civilizaci. Venkov je plánovaně vysídlen a proměněn v rekreační zónu. Město přeplňují lidé, kteří nemají kde bydlet. Tým akademiků dostane za úkol něco vymyslet. Podle jakého systému vybrat budoucí držitele dekretu na byt?
   Hotakainenovi leží v žaludku jeden z trendů poslední doby: přílepek příběhovosti jako certifikát unikátnosti zboží (a nejen jeho). Káva s příběhem, tričko s příběhem, kandidát s příběhem. Mechanismus výběru je v jeho knize založen právě na co nejbarvitější a nejzajímavější životní story… Co je na této realitě dystopického?

   zobrazit celou recenzi