Dle některých autor perverzních a skandálních děl, dle jiných filosofický předchůdce existencialismu, nihilismu či surrealismu a obětní běránek v zájmu politické moci. Většinu svých děl napsal ve vězení nebo v blázinci, kde po obvinění z mučení prostitutek, sodomie či blasfemie strávil polovinu svého dospělého života. Valná část jeho rukopisů byla zničena, téměř vše ostatní vyšlo anonymně. Když roku 1801 nařídil Napoleon zatknout neznámého autora Justiny a Julietty, usvědčený Sade byl svou rodinou prohlášen za nesvéprávného a po zbytek života umístěn v ústavu pro choromyslné v Charentonu, kde mu bylo pro útěchu alespoň umožněno vytvářet divadelní představení. V aristokratické společnosti poslední třetiny 18. století nebyla sexuální perverze sice ničím výjimečným, ovšem syrová pornografie marquise de Sade tehdy znamenala to nejčernější rouhačství. Svá skandální díla ponejvíce tvořil ve vězeních a v ústavech pro choromyslné, kam byl internován za ostudné a pobuřující chování a kde strávil téměř třicet let svého života. Právě tam rozehrával svá provokativní témata sexuálního sadismu a pravdivosti, přestože jeho dílo podléhalo ostré cenzuře, bylo zabavováno a ničeno. Sám v jednom z dopisů z pařížského vězení naskicoval svůj autoportrét: „Pánovitý, zlostný, prchlivý, krajný ve všem, s tak výstřední představivostí, pokud jde o mravy, že nemůže mít sobě rovna, takový dvěma slovy jsem, prosím, zabte mě, nebo mě přijměte, jaký jsem, protože já se nezměním… Můj způsob myšlení je výsledkem mých úvah; je spjat s mým bytím, s mým uspořádáním. Není v mé moci to změnit…“