Ediční plán

Brzy vyjde (v tisku)

Karel Milota

Královo Pole

Poezie Karla Miloty je jedním z nejpodivuhodnějších básnických labyrintů, které u nás najdeme. Milota není básníkem pro každého. Jeho poezie není snadno dostupná: klade značný odpor jak rozumu, tak citu. Může nás pohltit a nepustit, stejně jako nás někdy nemusí vůbec přijmout — točí se ve spirálách mnohohlasných významů, v aliteracích a eufoniích, které se někdy samy ztratí v sobě. Hra přestává být zábavou a stává se nudným tkalcovským stavem, vše je podřízeno struktuře, která se stává zaumnou a běžnému čtenáři nepřístupnou…


Daniel Hradecký

Silážní jámy

Silážní jámy mají různou kapacitu a také konstrukčně jsou pestré, mohou být průjezdné a neprůjezdné, nadzemní, polozapuštěné, zapuštěné. Při silážování může být ohroženo životní prostředí dvěma faktory: zápachem a silážní šťávou… Silážní jámy Daniela Hradeckého jsou důkazem, že teorie s praxí se nemusí rozcházet. A je taky důkazem, že vysoké i nízké je sobě tak blízké. Autorův asymetrický text, střídající se spisovnost s nespisovností, vulgarita s filozofickými termíny, nekorektnost, vkládání slov či vět z jiných jazyků, neotřelá slova z kapsáře češtiny, drobky banality a patosu, zkratky, život jako putování čili Hradeckého odysea, protože ztotožnění hlavního vypravěče s hlavním hrdinou je vlastně nejférovější cesta v páchání současné literatury. Lze se jen pokorně pokusit vcítit se do toho bludiště nesystému, do té udusané hromady hnoje, jak se dají slova a věty a odstavce slušně nazvat, do toho procesu fermentace…


Pavel Ctibor

Chystácie

Kniha Chystácie je sbírkou fragmentárních textů, v nichž autor mixuje a nechává prolínat nejrůznější intelektuální a vědecké podněty. Pavel Ctibor se nám, podobně jako ve svých předcházejících knihách, představuje jako bedlivý pozorovatel a glosátor vnějšího i vnitřního prostoru. Zaznamenává totiž i často opomíjené prožitky z rozhraní mezi sněním a bděním. Vnitřní obrazy, které dominují snovému spánku, se při probouzení rozpadají a jsou nahrazovány určitými rytmy — dýcháním, tlukotem srdce — nebo fyzickými pocity při kontaktu těla s podložkou a podobně. S přispěním těchto rytmů vyvstává vnitřní řeč, zprvu jako málo artikulované shluky myšlenek, jež mají jak obrazivou, tak mluvní stránku. Problém je, že člověk se stal z psychonauta, kterému v intoxikaci stačí jen ležet nebo nehybně sedět, psychopilotem, jenž potřebuje skoro stále nějakou interakci těla a smyslů s okolím.


Vojtěch Němec

Nekropotence

Román Nekropotence aneb death in progress Vojtěcha Němce je vyprávěn ve dvou rovinách: protagonista prožívá skutečné dobrodružství v postmortalii a zároveň vzpomíná na svůj smrtelný život, ačkoliv je to proti zdejším zákonům — čerstvý umrlec se totiž má dostavit na úřad, kde mu odeberou byvší identitu, dle předpisů má zapomenout na svůj předešlý život. Tak se prolíná lineární děj eposu-grotesky s dějem magicky rozkouskovaným, maně vypravěčem rozpomínaným. Život po životě není žádný med, k tomu dopomáhá trenér, úřední průvodce a tajný kverulant kocour bombič, jeho mutantský bratr pumič a další bizarní postavy vypůjčené z (pop)kulturních zbytků. Celému záhrobnímu zmatku vévodí záhadný byrokratický aparát, logopedické vady, genorovo mauzomuzeum a zrůdný „systém“, proti němuž se hrdinové vzbouří, uchýlíce se ke starému dobrému ultranásilí. Díky dvěma časovým rovinám, které se navzájem prolínají a komentují, je sdělení neustále komplikováno, znovu a znovu „adaptováno“ na řeč postmortalů. Nekropotence je tedy sarkastickou metaforou rozdrobeného vědomí, jemuž podléhá současný (trans)člověk, zkrátka kolovratným „šášem“.


Paavo Haavikko

Zimní palác

Nejvýznamnější finský modernista nenapovídá, nenaznačuje, ale bez servítek předkládá čtenářům na stříbrném podnose shluky hlásek, myšlenek a obrazů. Jeho významnost se nezužuje pouze na formální modernizaci stylu a rozšiřování možností jazykového vyjádření. Má také mnoho podstatného co říct o lidské povaze, relativitě hodnot, nesnázích žití, o naší době a našem světě. Paavo Haavikko je výrazový virtuos, nejúdernější, nejelegantnější a nejtajuplnější představitel moderní finské lyriky.


David Hume

Dialogy o přirozeném náboženství

Dialogy o přirozeném náboženství jsou Humeovým nejdůležitějším příspěvkem k filozofii náboženství a jedním z klíčových novověkých textů tohoto oboru. Tématem knihy jsou teze tzv. přirozeného náboženství, které tvoří doplněk principů a pouček „zjeveného“ náboženství. Bádání v rámci přirozeného náboženství si klade za cíl odpovědět na otázku, co můžeme zjistit o existenci Boha a o jeho atributech čistě pomocí rozumové úvahy a smyslové evidence. Toto bádání není založeno na tvrzeních Bible či jiných posvátných textů a nebere v potaz svědectví o zjeveních, zázracích či jakýchkoli jiných nadpřirozených jevech. V rozhovorech tří vzdělaných přátel Hume zkoumá základy náboženské víry a míru jejího racionálního opodstatnění. Rozvíjí kritiku některých tradičních argumentů pro Boží existenci, zejména tzv. teleologického argumentu, jehož podrobný rozbor zabírá velkou část textu. Jeho cílem však nebylo popřít, že Bůh existuje — nebyl ateista v současném slova smyslu. Chtěl jen ukázat, že o Božích vlastnostech a způsobu jeho zasahování do světa nemůžeme s jistotou říci téměř vůbec nic. Hume se v díle dotýká i dalších důležitých témat tradičně probíraných v rámci filozofie náboženství, například problému přítomnosti zla ve světě. Pro svou důmyslnou kompozici dílo dodnes zůstává interpretační výzvou pro laické čtenáře i specializované badatele.


Ronald Dworkin

Náboženství bez Boha

Důvěrně známý rozpor mezi lidmi náboženskými a lidmi nenáboženskými je ve svém dělení příliš hrubý. Miliony lidí, kteří se považují za ateisty, mají přesvědčení a zkušenosti podobné a právě tak hluboké, jako jsou ty, které věřící pokládají za náboženské. Říkají, že i když nevěří v „osobního“ boha, věří v nějakou „sílu“ ve vesmíru, jež je „větší než my“. Tématem této knihy je to, že náboženství je hlubší než Bůh. Víra v jakéhosi boha je jen jednou možnou manifestací či důsledkem této hlubší představy. To, že teisté sdílí oddanost s některými ateisty, je zásadnější než to, co je rozděluje, a tato sdílená víra by mohla představovat základnu lepší vzájemné komunikace. Možnost, že bychom nevěřili elementárním matematickým pravdám, považujeme za neuskutečnitelnou, a pokud matematice rozumíme, stejně tak soudíme možnost nevěřit pozoruhodně komplexním pravdám, které matematici dokázali. Nemůžeme však dokázat ani elementární pravdy, ani metody matematického dokazování, pokud se tak snažíme učinit z prostoru mimo matematiku. Znamená to, že máme nějaké vnější potvrzení svých schopností na poli vědy a matematiky, jež postrádáme v oblasti hodnot?


Epiktétos

Příručka • Pestrá stoa

Epiktétova Příručka doplněná o fragmenty jeho Rozprav obsahuje zásady stoické filosofie a představuje kontury jejího pohledu na svět. Lidská mysl musí být podle stoiků schopna rozlišit kam až sahá boží vliv, od toho, co je v dosahu jednání každého člověka. Třetí část této knihy představuje některé myšlenky nejstarších reprezentantů této filosofické školy např. Zénóna či Chrýsippa, zarámována tu souhlasnými komentáři Senecovými, jinde jízlivými poznámkami Ciceronovými. Primárním úkolem knihy není představit souvislý výklad stoického učení, ale být svému čtenáři užitečnou pomůckou a dopomoci mu k pokroku směrem k blaženosti. Tedy k životu zcela svobodnému a pokojnému, oproštěnému od bolesti, ale i neuvážené slasti. Aby u svého čtenáře takového pokroku mohl dosáhnout, představuje Epiktétos nejen přísnou stoickou doktrínu, ale také menší krůčky, důvtipné a prozíravé rady a mentální cviky, založené na bystrém pozorování lidské psychiky.


Jan. Jan Novák

Labutí sádlo

Limitované vydání sebraných textů Jana. Jana Nováka sdružených v šubru Labutí sádlo představuje ojedinělý a osobitý básnický úkaz, který se vzpírá jakékoli kategorizaci, přičemž na čtenářskou percepci klade nesmírné nároky. Ovšem tomu, kdo mu dá čas, kdo se mu otevře, je následně odměněn oduševnělým a zcela jedinečným světem, který nemá v české poezii obdoby. Elitní, nekompromisní poezie pouze pro vyvolené, poetika postrádající jakýkoli sentiment, pěnu dní, kýčovou lyriku nebo naivní spiritualitu. Zapomenutý autor, který překlenul svou dobu a opomenut nepozorovaně posunul hranice poezie za její horizont…

Vyjde v roce 2022

 

POPULÁRNĚ-VĚDECKÁ

David O. Kennedy: Rostliny a lidský mozek
Jaak Panksepp a Lucy Biven: Archeologie mysli
Jaak Panksepp: Afektivní neurověda
David Luke a Rory Spowers (eds.): Dialogy o DMT
James Fadiman: Průvodce psychedelického průzkumníka
Richard L. Miller: Psychedelická medicína
Thomas Hertog: Život v multivesmíru

FILOSOFIE A MYSTIKA

Jóga Vasištha (Vashista Yoga Samhita | योग-वासिष्ठ, z angličtiny a sanskrtu přeložila Lenka Vinklerová)

BELETRIE A POEZIE

Friederike MayröckerováA zatřásla jsem miláčkem (Und ich schüttelte einen Liebling; z němčiny přeložila Zuzana Augustová)
Jiří Černický: Kongo severu
Viktor Zavřel: Pohled přes listy Bódhi
Robert Janda: Filo Pendere
Zbyněk Havlíček: Tau (ed. Pavel Čepický)
Karel Šebek: Dílo [pracovní název] (eds. Stanislav Dvorský a Milan Štědroň)
Guido Morselli: Řím bez papeže (Roma senza papa; z italštiny přeložila Alice Flemrová)
Sjón: CoDex 1962 (CoDex 1962; z islandštiny přeložila Marta Bartošková)
Ťia Pching-wa: Kvašené boby (贾平凹; z čínštiny přeložila Zuzana Li)
Kari Hottakainen: Příběh (Tarina; z finštiny přeložil Vladimír Piskoř)
Jón Kalman Stefánsson: Tvá nepřítomnost je tmou (Fjarvera þín er myrkur; z islandštiny přeložila Lenka Zimmermannová)


Thomas Hertog

Život v multivesmíru

Ačkoliv fyzik Stephen Hawking již není mezi živými, stále podstatně určuje vědecký život. Mezi největší otázky, které se Stephen Hawking během svého výjimečného života pokoušel zodpovědět, patřila touha zjistit, jak ve vesmíru mohly vzniknout podmínky tak dokonale příznivé životu. Jeho proslulá teorie velkého třesku ale dostala velkou ránu, když rovnice začaly předpokládat existenci multivesmíru — nekonečného množství odlišných vesmírů, z nichž většina je příliš prapodivná na to, aby mohly podporovat nějaký život. Ke konci života pracoval s Thomasem Hertogem na zásadní studii a zcela nové kosmologické teorii, v které se snažili rozlousknout právě paradox multivesmíru. S překvapením totiž zjistili, že jak je jejich výzkum vedl stále blíže k velkému třesku, zdálo se, že fyzikální zákony se proměňují a zjednodušují, až jednotlivé částice, síly, dokonce i čas sám mizí. To je přivedlo na revoluční myšlenku: zákony fyziky nejsou pevně dané, ale vyvíjejí se, stejně jako mění tvar sám vesmír, kterému vládnou.
Život v multivesmíru je taktéž příběhem o pozoruhodném přátelství, utuženém snahou o to porozumět otázkám větším, než je náš vesmír, za využití extrémní fyziky černých děr a čerpání z nového vývoje v teorii strun. Zkrotili Hawking s Hertogem tezi o tom, že multiversum je nekonečné? Co když nás vesmír není jediný? A mohl by v těchto jiných vesmírech také existovat život podobný našemu? Podle jejich teorie by multivesmír, pokud existuje, nemusel být tak nehostinný, jak se doposud zdálo…


Viktor Zavřel

Pohled přes listy Bódhi

Sbírka příběhů, jimiž se vine vzájemně propojující „buddhovská“ nit vytvářející utkanou mytologii, pojednává o zdánlivě rozmanitých tématech od zmrtvýchvstání irského pijana po morální otázky zrady, podvodu, zbabělosti a další. Je tu zobrazen lidský pud směřovat ven, utíkat pryč, aby vše nakonec nevyhnutelně končilo uvnitř. Klubko veškerých příběhů se totiž odvíjí z nebeského kláštera, jehož obyvatelé se každých pět set let obměňují — samozřejmě kromě strýce Gautamy, pro nějž tato existence živoucího podobenství představuje způsob, jak k dobrému ovlivňovat život lidí na zemi.