Zobrazen 1. – 20. z 91 výsledků

  • Odvrácená strana zítřka

    199 

    opium poezie, sv. 5

    Antonín Bartušek

  • Na smutném břehu snu

    199 

    opium poezie, sv. 4

    Jan z Wojkowicz

  • Trhám broukovi nožičky

    199 

    opium poezie, sv. 3

    Karel Hynek

  • Cestou k Ciguri

    241 

    opium poezie, sv. 2

    Antonin Artaud

  • Usmrceni liliemi

    199 

    opium poezie, sv. 1

    Růžena Jesenská

  • Otázky rychle kladené v běhu

    | 149 

    Rudolf Altschul (1927–1945), člen legendárních spořilovských surrealistů, byl aktivní něco málo přes dva roky. Ale každý rok, každý den stvrzoval své fantazijně rozvité básně konkrétním krokem, činem. Surrealismus byl pro něj láska i revolta, žena i odboj. Prostě smysl („v každém smyslu jara“), pravda (která „hledá svět v náměsíčných“), naděje („jež není rapírem“). Knížka Otázky rychle kladené v běhu sbírá dohromady všechno, co po básníkovi…

    Rudolf Altschul

  • Skromná místa nespaní

    | 199 

    Jaké svědectví můžeme čekat od duše, když v bezesné noci přehrabuje svou historii? Yveta Shanfeldová vydává pátou básnickou sbírku a znovu otevírá čtenáři křehký dům svého života plný intimních zvuků, ptačího křiku a nelichotivě přesných rodinných portrétů. V textu jde o básnické zření i o vášnivé objevitelství, vynořují se vzpomínky i slova jazyka milovaného z…

    Yveta Shanfeldová

  • XXX | Jezero

    | 199 

    Nová básnická kniha autora nominovaného na cenu Magnesia Litera, obsahuje dva samostatné soubory „XXX“ a „Jezero“. … A zatímco mistři vyhlásili fatvu nad poezií, protože jedině se „s“ je básnictví správné (se „z“ je jen jazyk a blázen, bláznův jazyk), a zatímco veršíkovci staví černé stavby (co jiného je literární dílo), ale bez základů, aby…

    Daniel Hradecký

  • Mauzoleum

    241 

    Mauzoleum patří k ústředním a ojedinělým dílům německé poezie. Třicet sedm Enzensbergerových balad pojednává o rozporuplnosti pokroku, o procesu trvajícím celá staletí, jehož významné, tragické, komické i absurdní problémy na nás dopadají dodnes. Text radikálně ruší tradiční představu o poezii jako tvorbě „krásného zdání“ a simuluje vědecký jazyk i myšlení, aniž se však zříká umělecké volnosti…

    Hans Magnus Enzensberger

  • Samá studna

    | 127 

    Samá voda. Samá voda. Přihořívá… Samá studna. Samá studna. Co k tomu se hodí dál vlastně napsat? I ve vyschlých studnách zůstává otisk hladiny, která tam bývala, a v ní se se pořád odráží svět nad ní, včetně nebe a tváře toho, kdo ji kdysi čeřil okovem, tím podvojným českým slovem, dvojitým symbolem. Je to…

    Zuzana Gabrišová

  • Nate tumáte

    | 229 

    O básnické tvorbě Ivana Achera, která vznikala především v devadesátých letech minulého století, se ví poměrně málo. Své texty tvořil stranou kulturního ruchu, výhradně z vnitřní nutnosti, jako otisk prostředí, které ho formovalo a formuje dodnes. Všechny básně společně rozvíjejí poměrně sevřený jazykový prostor, mnohé se zde nabaluje a variuje: hemží se to tu slepicemi,…

    Ivan Acher

  • Síla oceánu

    | 139 

    Básnická sbírka příslušnice indiánského národa Tohono O’odham. Ofelia Zepeda je lingvistka, obhájkyně zachování domorodých jazyků a aktivistka boje za jejich obranu. V současnosti působí jako profesorka na Arizonské univerzitě v Tucsonu. Ofelia Zepeda po svém narození neobdržela rodný list, protože, jak píše v jedné své básni, její rodiče neuměli ani slovo anglicky. Mluvili jazykem, který „se…

    Ofelia Zepeda

  • Hommage

    499 

    Zdeněk Barborka & Zdeněk Lukáš: Nezabiješ!
    Oratorium „Nezabiješ!“ (1969) v podání souboru Česká píseň a v přednesu Radovana Lukavského.
    [stáhnout ZIP]

    Zdeněk Barborka

  • Nejtvrdší co radost nesla…

    | 149 

    V somnambulně vidoucích verších Marie Jehličkové poznáváme svět rašící někde mezi mátoživým žitím, sněním a jaksi mimoděčným mřením jejího tvůčího, mnohdy v textech probublávajícího „já“. Dekadentně metafyzické básně balancují tu na laně všedního a magického, tu na okraji propasti šílení z nepoznatelného: vše-tvárné zřídlo imaginace je totiž protagonistou jejích němě řvavých slok, jako by lehce archaizovaných deníkových záznamů chovankyně ústavu,…

    Marie Jehličková

  • Věštírna na nebi

    | 151 

    První knižní vydání básnické skladby, kterou napsal Josef Honys již v roce 1941. Kniha je doplněna autorovými kresbami. Jestliže výtvarné dílo experimentálního básníka a výtvarníka Josefa Honyse je z velké části oslavou hledání nových neprobádaných cest, jeho nejrozsáhlejší skladba z roku 1941 Věštírna na nebi může být ponorem do zvuků a ozvěn. Klekání, ptačí zpěv,…

    Josef Honys

  • Máme to ještě lehké, jak jednou bude jasné

    | 109 

    „Já“, „Máma“, „S partnerem“ – to jsou názvy některých oddílů nové sbírky Yvety Shanfeldové. Je hned zřejmé, že lyrika to bude skutečně intimní. Přesto je překvapující, s jakou otevřeností a přímostí básnířka mluví o stárnutí, o smrti nejbližších, o rodičovství, o podrobnostech letitého partnerského vztahu, o potížích při psaní. Tak kruté postřehy! Těch detailů! Žádné vytáčky! Autorka probírá své soukromí a jazyk její probírky je –…

    Yveta Shanfeldová

  • Městys

    | 127 

    Závěrečná část básnické tetralogie (Běhařovská lhářka, Jindřich Jerusalem, Cesta k lidem) Martina Pocha se soustředí na eponymní městys protkaný potrubím, s nemocnicí Motol ve středu jako místem akce, spěchu, s živým, reálným provozem („Potom hasiči, sanita, exit, obchvat / točité schodiště, Motol, rychlovýtah“), na nějž odpovídá autorova reflexe vlastního vnitřního života i okolí („Jako když polkne lék / zní…

    Martin Poch

  • Ačkoliv

    | 97 

    Když osamoceni setrváváme v očekávání, v nejistotě, kdy se v stmívání či rozednívání nachází „skrytost, nevyslovitelnost, tušenost“, náznaky čehosi nedefinovatelného, kdy něžně a jemně promlouvající záblesk ve skulině představuje naději, obrat k lepšímu a ukazuje jasnější cestu, kdy doufáme ve vyčištění duše, utišení šelestu a rozplynutí překážek v mysli – „procházet se bez ohlížení“.

    Ellen Jilemnická

  • V sobě se jen ztrácím…

    | 109 

    Výbor V sobě se jen ztrácím… představuje básnickou tvorbu Františka Pečinky (1869–1917). Autor, který zůstal ve stínu generačních druhů (i dnes je známý spíše jako malíř), po sobě zanechal skromné, vzácně sevřené a v dobrém slova smyslu nerozbíhavé dílo. Jedním z mála jeho tříštivých bodů je rozpolcenost mezi (odlehčeným a ironickým) gestem „vším zhrdajícího cynika“ a (tíživým a naléhavým) pocitem stesku, samoty, potřebnosti poezie pro…

    František Pečinka

  • Ptačí řečí

    | 181 

    Radek Fridrich

Konec článku

Konec článku