(1940–1992), se narodila v Eastbournu v hrabství Sussex. Vystudovala angličtinu na Univerzitě v Bristolu a poté pracovala jako literární recenzentka a editorka. Vytvořila obsáhlé a originální dílo, jehož těžko zařaditelný styl se nachází někde na pomezí tvorby Shakespeara, Lawrencea a Blakea, je obohacený filozofií Markýze de Sade a George Batailleho a jemně dochucený trochou feminismu.
Angela Carterová čtenáře nenechá na pochybách, že patří mezi nejzajímavější anglicky píšící spisovatelky 2. pol. 20. století. Její bezmála třicetiletá prozaická tvorba víří kolem několika pro autorku základních témat a perspektiv, skrze které nazírá či spíše expresivně a vizionářsky reflektuje přítomnost. V jejích mnohovrstevnatých textech můžeme najít nejen surrealistickou inspiraci, feminismus, svéráznou komiku, ale také existenční motivy a absurditu, které se mísí s potřebou vytvářet nebo alespoň rekonstruovat dávné mýtické principy. Autorka historii chápe jako potenciál, který lze a je nutno přetvářet; svět rozkládá a zároveň jej zceluje stejně mistrně, jako osciluje mezi jemným lyrickým viděním a ostrými záznamy syrové reality. Carterová se totiž dívá na svět přes různě barevná sklíčka a vytváří obraz hodný krasohledu. V její početné bibliografii nalezneme sbírky básní, filozofické texty, dětské pohádky. Největší pozornosti se však těšila jako autorka povídek a románů, např. Shadow Dance (1966), The Magic Toyshop (1967; česky: Magické hračkářství, dybbuk, 2010), Heroes and Villains (1969), Love (1971), The Infernal Desire Machines of Doctor Hoffman (1972), The Passion of New Eve (1977; česky: Vášeň Nové Evy, dybbuk, 2004), The Bloody Chamber and Other Stories (1979; česky: Krvavá komnata, Argo 1997), Nights at the Circus (1984; česky: Noci v cirkuse, dybbuk, 2006), Black Venus (1985; česky: Černá Venuše, dybbuk, 2003) či Wise Children (1991; česky: Moudré děti, dybbuk, 2007).
Patnáctiletá Melánie se po smrti rodičů spolu se svými dvěma mladšími sourozenci přestěhuje ke svému strýci do Londýna. Přechod z nevinnosti vesnického života k dusnému, drsnému, ale přitom barvitému životu v domě strýce-loutkáře, jeho hluchoněmé ženy Margaret a jejích dvou živočišných bratrů připraví Melánii šok, který jí však pomůže dospět v ženu. Carterová tak i v tomto svém románu čtenáře nenechá na pochybách, že patří mezi nejzajímavější anglicky píšící…
„Pětasedmdesát, zrovna dneska, a den je zpřevrácený větrem a sluncem. Takovým tím fujavcem, který vás profoukne až do morku kostí a úplně vás poblázní. Úplně! A já se trochu zachvěju, protože najednou vím, cítím to v těch starých kostech, že se dnes něco stane. Něco vzrušujícího. Něco pěkného, něco hrozného. Je mi fuk, co. Jenom když to bude něco, co nám připomene, že jsme stále mezi živými.“ A opravdu – Dora…
„Jak jsem svištěla kolem podkrovních oken, za kterýma jsem trávívala drahocenný bezesný noci svý mladosti, vítr přispěchal pod mý rozepjatý křídla, a já s trhnutím zjistila, že visím nahoře ve vzduchu, že pode mnou leží zahrada jako deska nějaký úžasný stolní hry a já se vznáším na místě. Země mi nepřispěchala naproti. Bezpečně jsem spočinula v náruči svýho neviditelnýho milence…“ …vypráví Peříčko, tajemná artistka…
Vyprahlá poušť spolu s městem plným temných přízraků a militaristického chaosu jsou nejen apokalyptickou projekcí zběsilého a zlověstného řádu světa, ale také východiskem pro pokusy vytvořit nový počátek – světa i vlastního já. Postavy tak stojí tváří v tvář svému fyzickému či duševnímu rozštěpení, rozmlženým konturám své vlastní osobnosti, jak je tomu u ženomuže Evelyna a nebohé Tristessy, falešně nádherné legendy amerikanistického Hollywodu. Nedokážou se konfrontovat s prototypem…
Nezáleží na tom, jestli si postavy vypůjčíme z historie, z mýtů, z vlastního života, ze světa fantazie anebo od kolegů a přátel, důležité je, co s nimi následně uděláme. Angela Carter s originalitou sobě vlastní využívá všech zmíněných možností, aby vytvořila jakousi literární féerii, nasycenou postavami přesných charakterů a plných životů. Ať už se jedná o milenku Charlese Baudelaira, Puka ze Shakespearova Snu noci svatojánské, … prostitutku, jež našla dočasné útočiště…