dybbuk-120

Angela Carterová

Magické hračkářství

Lucie Mikolajková, Martin Mikolajek

Cena s DPH: 241 

Patnáctiletá Melánie se po smrti rodičů spolu se svými dvěma mladšími sourozenci přestěhuje ke svému strýci do Londýna. Přechod z nevinnosti vesnického života k dusnému, drsnému, ale přitom barvitému životu v domě strýce-loutkáře, jeho hluchoněmé ženy Margaret a jejích dvou živočišných bratrů připraví Melánii šok, který jí však pomůže dospět v ženu.
Carterová tak i v tomto svém románu čtenáře nenechá na pochybách, že patří mezi nejzajímavější anglicky píšící spisovatelky druhé poloviny dvacátého století. Jako vždy i zde pohled na realitu rozkládá a zároveň jej zase zceluje, osciluje mezi jemným lyrickým viděním a ostrými záznamy syrové reality. Dívá se na svět přes různě barevná sklíčka a vytváří surrealistický obraz hodný krasohledu, ve kterém se mísí svérázná komika, ale také existenční motivy a absurdita.

Rok vydání

ISBN

978-80-7438-010-5

Vazba

vázaná

EAN

9788074380105

Počet stran

224

Formát

122 × 190 mm

Rok vydání

ISBN

978-80-7438-010-5

Vazba

vázaná

EAN

9788074380105

Počet stran

224

Formát

122 × 190 mm

Skladem

Katalogizace

Sdílej tuto knihu

Další informace

Recenze

  1. dybbuk

    A2, 13/2010

    Anna Vondřichová
    Hračkářství až příliš vybroušené
    S Angelou Carterovou mezi Loutkami

    V druhém románu britské spisovatelky Angely Carterové opět vstupujeme do pitoreskního světa, tentokrát do obludária mezi hračky, loutky a zvrácené rodinné vztahy.

    Po Moudrých dětech (Wise Children, 1991) a Nocích v cirkuse (Nights at the Circus, 1984) je Magické hračkářství (The Magie Toyshop, 1967) třetím románem britské prozaičky Angely Carterové (19401992) vydaným v českém překladu stejně jako u předchozích dvou se tohoto úkolu se ctí zhostili Lucie a Martin Mikolajkovi. Jak už je v příbězích Carterové zvykem, jejich postavy i čtenáři si zprvu připadají, jako by sklouzli králičí norou do naprosto jiné dimenze reality.

    V moci zvráceného Boha
    Patnáctiletá Melánie a její mladší sourozenci Viktorie a Jonatán přijdou zcela náhle o rodiče, a tím i o prostor bezpečí a lásky. Z venkovské idyly se přesouvají do pitoreskního sídla strýce Phílipa domu, jehož součástí je ono hračkářství v titulu. Nový londýnský domov se Melánii jeví jako pokřivené obludárium, v němž je vše naruby. Dojemně křehká teta Margaret je od svatebního dne němá, její dva ryšaví bratři Francie a Finn vyzařují celou svou osobností pravou esenci mužství a živočišnosti a nade vším se vznáší děsivá aureola Philipa, jehož jediným potěšením je manipulace s loutkami a vlastními příbuznými (paradoxně pak vyznívá i jeho poetické příjmení Flower). Očividná nenávist mezi Philipem a Margaretinými bratry a naopak těsné sepětí tří sourozenců je něco, co Melánie zprvu nechápe, ale postupně přijímá. A v podstatě se smiřuje s tím, že vztahy v její původní rodině nebyly a nejsou i přes zdánlivou spořádanost ani zdaleka tak vroucné. Avšak toto poznání nepřichází okamžitě, neboť zjistit, kdo ke komu co cítí, je zpočátku těžké, jednak zde nikdo příliš nemluví a navíc v domě hračkářově žijí loutky, zatímco lidé jsou důsledně paralyzováni hrůzovládou loutkovodiče.
    Philip je zvrácený Bůh dává život loutkám, ale bere ho lidem, čímž živí svoji sílu. Hra ztrácí prvky svobody a fantazie, stává se vězením, z něhož nelze uniknout jinak než smrtí. Představení, jež Philip pořádá, jsou určena jen rodině a demonstrují jeho moc nad jejich osudy. Marionety v reálné velikosti tu předvádějí výjevy z jejich vlastních životů, čímž alegoricky stvrzují lidskou nemohoucnost. K tomu, aby strýc Philip o svou nadřazenost přišel, je třeba hrát o všechno. Jde o souboj dobra a zla, na jehož konci čeká vysvobození ze zakletí a znovuprožití vlastní identity. Oproti tradiční pohádce je ale takový konec jen novým začátkem. Začátkem, jenž je znepokojivý, protože nedává znamení, co bude následovat.

    Noc v plamenech
    Jedním z rozmarů strýce Philipa je absolutní dochvilnost, jídlo je ohlašováno gongem a každou hodinu odměřuje mechanická kukačka. V protikladu k tomu je pro ostatní čas jen velmi relativní. Významné jsou noci jako okamžiky svobody jak ve snění, tak v realitě. V noci Melánie poprvé spatří krásu a sílu vlastního těla, stejně jako ji oslní energie z hudební sešlosti Maggie, Francieho a Finna, v noční zahradě celý příběh začíná i končí. Noc se stává místem, které je přátelské a jehož se člověk nesmí bát. Protože „jakmile se Melánie začala bát, obrátila se zahrada proti ní“. Melánie se tedy bát přestane a mění se z naivně roztouženého děvčete v ženu vědomou si své vrozené síly jak erotické, tak mateřské. Symbolicky to vyjádří jeden z bratrů rozbitím Philipových kukaček: najednou se uzavírá čas řádu a otevírá čas instinktů a emocí. V románu se několikrát tematizuje charakter určitých elementů, zejména pak vody a ohně. Melániin bratr Jonatán je metaforickým námořníkem, jenž si pluje nad modely lodí zcela mimo realitu, jejich strýčci a tetička jsou naopak i přes jistou uzavřenost plní vášně a žáru, a strýc Philip je všechny drží při zemi. Není pak překvapivé, že stačí jen malá jiskra, aby celý dům zachvátil požár, jenž všechno stávající spálí nebo přetaví.

    Záludná loutkohra
    „Jak mohla tušit, že její vlastní strýc je nestvůra s hlasem tak strašlivým, že se bála, aby nezbořil dům a všechny je nepohřbil?“ Tak se ptá neosobní vypravěč, jehož hlas se velmi často prolíná s perspektivou Melániinou. Bohužel, podobně jako v citované větě se tyto linie mnohdy střetávají nefunkčně. Pokud v Nocích v cirkuse cituje bordelmamá Baudelaira, pak to zcela ústrojně zapadá do žánru karnevalové travestie a satiry na vědoucí devatenácté století. V Magickém hračkářství se taktéž setkáme s množstvím aluzí na hudbu, literaturu i film, avšak je těžké uvěřit, že by jich byla dospívající Melánie schopná. Její postava se tak v duchu příběhu mnohdy stává loutkou, jež promlouvá ústy někoho zcela jiného. Její hlas je stále hlasem vnímavého pozorovatele, jenž chce ukázat svou sofistikovanost, ale neprochází žádnou změnou. Podobně zcizujícím dojmem působí i množství až příliš rafinovaných metafor a přirovnání 0,krátce zalevitoval, jako emanace“, „vypadala jako dórský sloup“), jež sice svědčí o bezesporu básnickém vidění a erudici Carterové, ale textu ubírají na síle, protože jej mění v pouhý vzor zručně propojených ornamentů.
    Příběh je opravdu spíše statický, postavy mají své role, z nichž vystoupí až v samém závěru, přičemž ani toto finále není nepředvídatelné. Obhajovat tento fakt klíčovým motivem loutkohry by znamenalo přijmout, že si Carterová pohrála se čtenářským očekáváním tak záludně jako Philip, což se zdá nepravděpodobné. Největší energii nedává příběhu Melániino zráni, ale ďábelská zavilost jejího strýce, jež skutečně prostupuje vše i v jeho nepřítomnosti. Avšak i on je „příliš velký a zlý, než aby byl skutečný“ je tak skrz naskrz záporný, že nás jeho hříchy ani moc nerozechvívají. Magické hračkářství je druhý román Carterové, přičemž řada motivů se později objevila v jejích povídkách (Mezi vlky, Námluvy pana Lva), zejména těch spojených s uvědoměním si ženské sexuality a jejím přijetím. Zatímco však v povídkách a novějších románech jsou tato témata většinou promísena s lehce ironickým nadhledem, v přítomném románu jsou traktována s přílišnou vážností. A právě proto je Magické hračkářství sice magické svým prostorem i tématem, ale bohužel zdaleka není tak opojné, napínavé a hravé jako Noci v cirkuse a Moudré děti.

    zobrazit celou recenzi
  2. dybbuk

    IN magazín, 27. 7. 2011

    Šárka Nováková

    Cesta zhýčkané dívky z bohaté rodiny k dospělosti začíná ve chvíli, kdy osud nešťastně propojí probuzení Melániina ženství a smrt jejích rodičů. Patnáctileté děvče, které v rozpuku radosti z měnícího se těla zničilo matčiny svatební šaty, přijímá tragickou událost jako symbolický trest za svůj hřích a vydává se s mladšími sourozenci bydlet k neznámému strýci do Londýna. Carterová využívá možností jazyka i nostalgie po „starých příbězích“ a melancholickým líčením, připomínajícím klasické romány, zavádí čtenáře zdánlivě hlouběji do minulosti. Sama pubertální sirota se připodobňuje třeba k Janě Eyrové, zároveň je však z občasných narážek zřetelné, že drama se odehrává zhruba v polovině dvacátého století. Melánie však uvízla na ostrově bezčasí, který atmosférou i kompozicí jako by kopíroval schéma románu Hospoda Jamajka Daphne du Maurierové: zlý, manipulátorský strýc, hodná, leč pasivní a zoufalstvím oněmělá teta, živočišný bratranec, jenž ji současně přitahuje i odpuzuje. Obyvatelé této viktoriánské temnoty ani nehledají v moderním Londýně žádnou oporu, sílu ke vzpouře musejí najít sami v sobě.

    zobrazit celou recenzi

Pouze přihlášení uživatelé, kteří zakoupili tento produkt, mohou přidat hodnocení.

Další informace

tel.: +420 602 118 873
sarka@dybbuk.cz