dybbuk-239

Martin Poch

Cesta k lidem

Cena s DPH: 101 , e-kniha:

Třetí sbírce v řadě a zároveň první části autorovy tetralogie dominuje Motol – místo nemoci a uzdravení, vrátnice civilizované přírody a neuralgie citu. Nemocniční areál jako labyrint či město ve městě, ve kterém prostor nečekaně přechází v návštěvní hodiny. Ostatně je to také deník, lineární protokol příhod a motivů, podobně jako svatba, hypotéka, válka… Vrchní sestra jistě bude mít plné ruce práce. Bude mít ale i soucit?

Rok vydání

ISBN

978-80-7438-129-4

Vazba

brožovaná

EAN

9788074381294

Počet stran

60

Formáty e-knihy

PDF

Formát

130 × 200 mm

Rok vydání

ISBN

978-80-7438-129-4

Vazba

brožovaná

EAN

9788074381294

Počet stran

60

Formáty e-knihy

PDF

Formát

130 × 200 mm

Katalogizace

Žánr:

Sdílej tuto knihu

Další informace

Recenze

  1. dybbuk

    Právo, 17. 9. 2015

    Olga Stehlíková

    Hvězda Martina Pocha je na českém básnickém nebíčku jitřenkou i večernicí. Vkládají se do něj neukojitelné naděje a příslibem budoucích krás slova je i pro mne. Jeho sladce nezařaditelná druhotina Jindřich Jerusalem mě oslnila jedinečnou, hořlavou metaforikou. V originální a výrazné obraznosti, která lavíruje mezi naprostým tvůrčím libertinismem a nezřetelným, a proto provokativním, vnitřním řádem, je Poch nezaměnitelný, v ní je jeho moc i slabina. S novinkou Cesta k která by měla tvořit třetí článek plánovaného knižního kvarteta, přichází Poch v novém, obrácen k privatissimu, ba partnersko-bytovému jehož úběžníky jsou budování nového domova, místa za městem určeného pro žití ve dvou, ale mnohem spíše v nové rodině, a prostředí motolské nemocnice a s ní související vzpomínky na roky minulé… Hlavně tu však bytní motiv a symbol plodu – dětí a dětství. Metafyzika je maličko fuč. Tady je místo pro jiný typ formální ironie a vážnosti. Básník se vzdává nespoutané volnosti, která jeho poetice tvarovala tak divoké, ostře konturované rysy. Je to možná trochu škoda. Obrazivá síla ale Pochovi zůstala.

    zobrazit celou recenzi
  2. dybbuk

    Weles, číslo 63

    Miroslav Chocholatý

    Třetí sbírka Martina Pocha (nar. 1984) s názvem Cesta k lidem je sbírka mimořádná. V Pochově poezii se setkáváme s jedinečnou metaforikou. Vnějším prostředím je motolská nemocnice, vnitřním pak budování nového domova a privátního (partnerského) vztahu. Motol je místo nemoci a uzdravení, labyrintem ne nepodobným městu. Do básníkovy lyriky významně proniká autenticita; život v nemocnici se pojí s životem na sídlišti, s poznáním, že nemocnice, město i život sám jsou prostoupeny bolestí („Ve městě bolest neustává / naopak, jako by ji domy / chtěly reprodukovat – // Co okno, to extrakce /co zeď, to paradentóza /co sklep, to zánět atp. // V metru ti praskla voda / zvuk rozrážení kuželek / dovádí nás do Motola“). Město je více ortelem než milostí. Je chladným místem, v němž se mluvčí pohybuje jen stěží. Místem různých příběhů a dramat, cizích či vlastních (často s ironickou distancí): „Každodenní mrtvice / LCD monitor zmodrá / převoz krve, maso jede / z bodu A do bodu B / MHD do práce / na Spartě přistupuje škola / rosa padá na vyhřívaný trávník / jejž po večerech sekám vzteky / až na betonový základ, dokud / vzduch nebude zkypřený mák setý / a svět hladký jako břišní stěna“
    Celá sbírka má ráz básnického deníku, titul básně zahrnuje dataci, a pouze občas je doplněn zpřesňujícím podtitulem. Smyslovou momentku či bezprostřední reflexi najdeme u Pocha jen výjimečně. Básně mají ráz promyšlené subjektivní výpovědi. Nezřídka jsou vedle sebe řazeny radost a existenční obava, smutek a ironie.
    Básník také prokazuje cit pro jazyk, pro sémantické hry, originální jsou jeho přirovnání, metafory, personifikace či synestezie. „Nahoře nad Klamovkou / z růžových nebes zimy / na lotosovou půdu lesa / dopadl čínský altán / betonový soprán boha / bezdomovec kontrabas // Dunivý, dutý, nasládlý dým / hmyz se krčí při zemi / ryby se popelí a zobou z ruky / děti v korunách lezou po boltcích / půda se budí a šustí sníh // Poslepu pohledem rejnoka / mapuju terénní nerovnosti / smrt, srst, srnka, fotopast – / půda se pokouší vzpomenout / kde jsem stál před chvílí“ V Pochově poezii je patrná silná pozice intelektu a jeho vůle ke gestu, což je patrné z bohatého spektra aluzí, vnitřních rýmů, paradoxů, zvláštních zvukových ech. Své místo má také zvukomalba. Nezaměnitelná je autorova obraznost: je silná, neztratila schopnost zachytit intenzitu prožívané skutečnosti.
    Pochovy básně jsou psány volným veršem, často jsou využívány čtyřveršové strofy, u verše pak přesah. Objevuje se také žánr básně v próze. Do básníkovy privátní současnosti pronikají i věci aktuálně společenské. Vše ústí v intenzivní výpověď člověka hledajícího své místo v ne právě vlídném světě.

    zobrazit celou recenzi

Pouze přihlášení uživatelé, kteří zakoupili tento produkt, mohou přidat hodnocení.

Další informace

tel.: +420 602 118 873
sarka@dybbuk.cz