(1937), je vzděláním matematik, řadu let působil na FF UK v Praze. V 60. letech patřil k mladší generaci českých autorů experimentální poezie.
Své texty založené na umělém kódování — zejména tzv. binární básně (využívající binární kód) — prezentoval na domácích i mezinárodních výstavách, časopisecky publikoval doma i v zahraničí. Od poloviny 90. let je jeho experimentální tvorba zaměřena k neviditelnosti znaků, později i k jiným formám jejich nepřístupnosti. Také jeho novější práce se objevily na výstavách, naposledy na výstavě Básnivá koláž (Galerie Smečky, Praha 2008). Svou zcela svébytnou poetiku nalezl v podobě tzv. binárních básní. Jeho tvorba byla uveřejněna ve sborníku české experimentální poezie Vrh kostek(1993) a v knize Osm binárních básní (1996). Po dlouhé odmlce se začal věnovat kódování plošně organizovaných grafémů a racionálním jazykovým operacím v umění.
Zobrazuji všech 5 výsledků
Svou knihou Obrazy ke čtení (s podtitulem binární poezie) se Ladislav Nebeský i tentokrát hlásí k poezii experimentální. Básně této knihy jsou založeny především na konfrontaci podoby čtvercových obrazů, sestavených z bílých a černých prvků, a obsahu víceslovných nápisů na jejich obvodu. Obraz je s nápisem svázán: v řádcích a sloupcích obrazu jsou písmena nápisu zakódována.
Kniha Ladislava Nebeského Obrazce slov s podtitulem plošné binární básněpředstavuje nejnovější tvorbu tohoto autora. Jeho nynější idea plošné binární básně volně navazuje na původní ideu binární básně z let šedesátých, která byla v té době patrně jeho nejoriginálnějším příspěvkem k experimentální poezii. Zřetelný formální posun od původních binárních básní k plošným binárním básním přítomnosti vedl k radikálnímu rozšíření možností autorovy současné poezie.
Ve čtyřech kapitolách nabízí kniha Ladislava Nebeského Vrstvy pohled na jeho experimentální básnickou tvorbu. Zatímco kapitola první se zeširoka rozhlíží po jeho poezii z období 1964–1972, kapitola druhá se soustřeďuje na ideu binární básně. Kapitola třetí obsahuje dosud nepublikované básně charakteristické pro období po roce 1995 a kapitola čtvrtá přináší jeho tvorbu nejnovější.
Výrazným mezníkem v básnické tvorbě Ladislava Nebeského je kniha Bílá místa, která je založena na představě čtení neviditelných slov. Když tuto představu přijmeme, proč bychom nepřijali také představu čtení slov za hranicemi stránky? Právě na takové představě je založena kniha Za hranice stránek. Nebeského způsob práce s jazykem se stává jedinečnou myšlenkovou kvalitou, přesahující hranice možností dosud existujícího…
Vytvářením zdánlivě prázdných míst odkrývá Ladislav Nebeský zcela unikátní rozměr textu a nové možnosti jeho vnímání. Tento soubor se skládá z „pseudotextů“, jejichž tématem je nepřítomnost či spíše neviditelná přítomnost abecedních znaků, které jsou kódovány znaky jinými a tvoří metaforické sdělení, které přes „matematizující“ způsob svého vzniku nerezignuje na klasicky obrazné básnické poselství. Na podobném principu může vznikat…
Konec článku
Konec článku
Žádné produkty v košíku.
