Své texty založené na umělém kódování — zejména tzv. binární básně (využívající binární kód) — prezentoval na domácích i mezinárodních výstavách, časopisecky publikoval doma i v zahraničí. Od poloviny 90. let je jeho experimentální tvorba zaměřena k neviditelnosti znaků, později i k jiným formám jejich nepřístupnosti. Také jeho novější práce se objevily na výstavách, naposledy na výstavě Básnivá koláž (Galerie Smečky, Praha 2008). Svou zcela svébytnou poetiku nalezl v podobě tzv. binárních básní. Jeho tvorba byla uveřejněna ve sborníku české experimentální poezie Vrh kostek(1993) a v knize Osm binárních básní (1996). Po dlouhé odmlce se začal věnovat kódování plošně organizovaných grafémů a racionálním jazykovým operacím v umění.