(1972, Varnsdorf), vystudoval kvasnou technologii piva a sladu na Střední průmyslové škole potravinářské v Praze, poté prošel řadou povolání, pracoval například jako knihkupec, sládek, dělník, umývač nádobí, vedoucí výroby v kořenářské firmě.
Od roku 2000 pracuje na volné noze jako reportér, dramaturg, scenárista a příležitostný copywriter. Svými články a fotografiemi přispívá do řady literárních časopisů (mj. Revolver Revue, Tvar, Host, Literární noviny, A2, Weles). Věnuje se fotografii a žije v Praze. Dosud publikoval básnické sbírky Palác schizofreniků (1990), Animální evangelium (1992), Já nezemřu zcela (1996), Průsmyky (,997), Pití octa(2001), Hlásky (dybbuk, 2007), Stará gesta (dybbuk, 2010) a fotografický deník Cesta kolem (2007).
Z neúprosného „bytí k smrti“ vyrostly básně Starých gest. Sbírka se klene od rozbřesku stvoření ke smrti. Na pozadí existenciálního souboje autor zkoumá základní životní situace. Tázání po smyslu básnického vyjádření prosvítá, ač samo neformulováno, všemi oddíly. Mystická vážnost i neuchopitelné, mimovolní nečistoty, na úrovni jazykové i obrazné, tu představují podstatnou básnickou hodnotu. Osobní témata Martina Langera tak v časovém rozmezí devíti let nabývají podobu více než naléhavou.
Sbírka Hlásky není pouhou výsečí několika básní za jisté období, ale vyzrálou nadosobní výpovědí o hořkých intimních tématech. Pečlivá kompozice vytváří jednolitý a citlivě strukturovaný celek, v němž jsou pevně spojeny obdobné, ale i odlišné a navzájem se doplňující motivy, postupy a především niterné postoje. Tyto konkrétní nálady vycházejí z událostí a příběhů a jsou zachyceny jazykem, který směřuje především ke zkratce, hutnosti, důrazu na přesné vyjádření a pevný tvar bez okázalých aranží….
