Poezie

V poválečném období se objevilo jen málo temnějších sbírek, než jsou ty, které od poloviny šedesátých let do své předčasné smrti v roce 1974 vydal kunsthistorik, překladatel a básník spirituálního směřování Antonín Bartušek (1921–1974) — Oxymoron (1965), Tanec ptáka Emu (1969), Antihvězda (1969), Královská procházka (1971) a Období mohyl (1975). K nim se částečně řadí i posmrtně vydaná sbírka až příliš idylizované lyrické krajinomalby Změna krajiny…

„Milý Ludevíte, jsem v 6. měsíci těhotenství. Nemůžeš chtít, abych dokončil melodram do 15. III. 49. Paní Jandová, na kterou ses ptal, se jmenovala za svobodna Trádrhejdová. Ada psal z Pešti, přijede do Brna o Velikonocích. Slouží v maďarské armádě. Tatínek Vlk půjde asi do penze. Prosí Tě, abys mu vrátil ty pepita kšandy. Já jsem teď řidičem popelářského vozu, jezdí se jen 1x týdně — v úterý.“   Dopis…

Dílo básnířky, prozaičky a dramatičky Růženy Jesenské (1863–1940), označené Jiřím Karáskem poněkud extaticky jako „var citu, krve a smyslů“, upadá po druhé světové válce do stále většího zapomnění. Nevychází víceméně reedice žádného jejího díla, Jesenská je připomínána spíše okrajově coby „básnířka dívčích snů“ při kulatých výročích narození či úmrtí. Tu a tam je uvedena jako příklad jedné z autorek českého symbolismu a dekadence, aby byla…