Antonin Artaud – ocitnout se ve stavu nejvyššího otřesu, osvíceného neskutečnem, s kusy skutečného světa v koutku sebe sama
Poezie

Antonin Artaud – ocitnout se ve stavu nejvyššího otřesu, osvíceného neskutečnem, s kusy skutečného světa v koutku sebe sama

V této jediné větě je obsažena celá podstata životního osudu Antonina Artauda, básníka, divadelního režiséra, dramatika, herce a výtvarníka. Náš obývaný svět za svou existenci nespatřil mnoho bytostí s takto neúprosným přístupem v celé šíři svého lidského i uměleckého směřování, kterému je člověk ochoten nakonec obětovat i vlastní život. Takový nekompromisní postoj je ovšem pro jedince značně destruktivní, protože ustavičně naráží jak…

Jan z Wojkowicz – v nepaměti do propasti
Poezie

Jan z Wojkowicz – v nepaměti do propasti

„Obracím stránky v knize od Jana z Wojkowicz.“ Václav Kahuda, Houština Již coby dítěti se mi do rukou dostal sešit většího formátu, po léta uchovávaný mou babičkou, nymburskou rodačkou, nadepsaný Nymburáci vybraní a sebraní (a vydaný Léta Páně 1935 Divadelním spolkem Hálek), ve kterém akademický malíř a majitel pohřebního ústavu Hanuš Bohman (1903–1980) svým kreslířským umem zaznamenal dvaadvacet „typických osob nymburských“, panem starostou Zimmlerem…

Antonín Bartušek – duchnou hlíny přikrytý
Poezie

Antonín Bartušek – duchnou hlíny přikrytý

V poválečném období se objevilo jen málo temnějších sbírek, než jsou ty, které od poloviny šedesátých let do své předčasné smrti v roce 1974 vydal kunsthistorik, překladatel a básník spirituálního směřování Antonín Bartušek (1921–1974) — Oxymoron (1965), Tanec ptáka Emu (1969), Antihvězda (1969), Královská procházka (1971) a Období mohyl (1975). K nim se částečně řadí i posmrtně vydaná sbírka až příliš idylizované lyrické krajinomalby Změna…

Karel Hynek – čí je Hynek?
Poezie

Karel Hynek – čí je Hynek?

„Milý Ludevíte, jsem v 6. měsíci těhotenství. Nemůžeš chtít, abych dokončil melodram do 15. III. 49. Paní Jandová, na kterou ses ptal, se jmenovala za svobodna Trádrhejdová. Ada psal z Pešti, přijede do Brna o Velikonocích. Slouží v maďarské armádě. Tatínek Vlk půjde asi do penze. Prosí Tě, abys mu vrátil ty pepita kšandy. Já jsem teď řidičem popelářského vozu, jezdí se jen 1x…

Růžena Jesenská – srdce, růže, moře, smrt
Poezie

Růžena Jesenská – srdce, růže, moře, smrt

Dílo básnířky, prozaičky a dramatičky Růženy Jesenské (1863–1940), označené Jiřím Karáskem poněkud extaticky jako „var citu, krve a smyslů“, upadá po druhé světové válce do stále většího zapomnění. Nevychází víceméně reedice žádného jejího díla, Jesenská je připomínána spíše okrajově coby „básnířka dívčích snů“ při kulatých výročích narození či úmrtí. Tu a tam je uvedena jako příklad jedné z autorek českého symbolismu…

Pavel Řezníček – iritace… co to je?
Poezie

Pavel Řezníček – iritace… co to je?

Ukoptěné představy o tom, že Pavel Řezníček svou poezií provokuje (filistři říkají, že irituje), je nutno opustit už na prahu jeskyně, od kterého na nás vrčí jeho básně. Slovo provokace (iritace) je dnes bez chuti a bez zápachu: je to verbum, které vyvolá při svém vyslovení jen široce roztažená ústa, nikoliv jako při artikulování dicta sýr (cheese), ale spíš při vyřknutí slova nuda. Dnes…

Konec článku

Konec článku