O mystické teologii; O božských jménech

„Nadpodstatná (metaontologická), nadbožská a nade vším dobrem stojící Trojice! Ty vedeš velikou moudrost křesťanů. Nasměruj nás k poznání tajuplných slov nadpoznatelného nejsvětlejšího a nejvyššího vrcholku. Tam, kde jsou prostá, absolutní a neměnná tajemství teologie zahalena do nejsvětlejšího mraku skrytého a tajemného mlčení. Nejsvětlejším způsobem září v nejhlubší temnotě. Svým nádherným svitem zcela tajemně a neviditelně naplňují mysli bez očí. Modlím se, abych rovněž došel k takovému poznání. Ty se však, drahý Timothei, horlivě věnuješ mystickým kontemplacím. Opusť tedy smyslovou, ale i rozumovou činnost, a vůbec vše smyslové a spekulativní. Vše, co neexistuje (ne-jsoucno), i existuje (jsoucno). Jen ze všech sil usiluj o sjednocení s Tím, Kdo je nad každou podstatou a poznáním. Nezadržitelně a absolutně, vytržením ze sebe i ze všeho vše opustíš a všeho se zbavíš. Budeš bez překážek pozvednut k nadpodstatné (metaontologické) záři božské temnoty. Hleď však, aby to nezaslechl nikdo nezasvěcený. Jimi míním ty, kdož jsou připoutáni k jsoucnu.“