dybbuk-326

Shaun Bythell

Deník knihkupce

z angličtiny přeložila Markéta Hofmeisterová

Cena s DPH: 353 

Shaun Bythell si otevřel knihkupectví, ale chodili mu tam lidé. Malebné městečko na pobřeží a desítky tisíc všemožných knih na skladě, co by si člověk mohl přát víc? Jsou tu bohužel ještě zákazníci, ten nejhorší mor na světě. Ať už vykřikují, jací jsou milovníci knih, a nikdy nic nekoupí, brouzdají mezi regály a pak si titul stejně pořídí levněji na Amazonu, nebo si ti ještě nestydatější klidně sundají boty a na hodiny se uvelebí s kupou knih u krbu, všichni jsou neuvěřitelně otravní. Vydávají navíc podivné zvuky, smějí se svým banálním vtipům, otravují svými rozumy, různě překážejí a tlačí se za pult nebo se obchod rozhodnou navštívit těsně před zavírací dobou. Případně drze smlouvají. Je toho hodně, co z obyčejného misantropa udělá misantropa žijícího v neustálém stavu frustrace. Bez zákazníků to ale bohužel nejde, takže majitel zatne zuby a uleví si alespoň na stránkách deníku. Autorovy lakonické postřehy plné suchého humoru přinášejí svérázný pohled na obyvatele městečka a lidstvo vůbec. Aneb jak usmířit dvě protikladné potřeby, nutnost ticha a klidu a finančního přísunu bez inter­akce s těmi prokletými lidmi?

Rok vydání

ISBN

978-80-7438-216-1

Vazba

vázaná

EAN

9788074382161

Počet stran

352

Formát

122 × 190 mm

Rok vydání

ISBN

978-80-7438-216-1

Vazba

vázaná

EAN

9788074382161

Počet stran

352

Formát

122 × 190 mm

Skladem

Další informace

Recenze

  1. dybbuk

    kosmas.cz, 5. 8. 2020
    Zdenko Pavelka
    Aniž by to nakladatelství Dybbuk jakkoli zamýšlelo, vydáním českého překladu knihy Shauna Bythella Deník knihkupce se dokonale trefilo do letošního jara.

    Protivirová omezení zredukovala knihkupecký trh na e-shopy a výdejny. Vychýlila tak křehkou rovnováhu oboru, který stojí na třech nohách – ty se jmenují nakladatel, distributor a knihkupec.
    V dosavadním běžném knižním provozu v Česku to chodí tak, že nakladateli se peníze vložené do výroby knihy vrátí, až když se kniha prodá. Teprve pak putuje tržba zpět k nakladateli. Zavření knihkupectví si tedy můžeme představit jako uměle vyvolanou trombózu. Proudící krví, která udržuje organismus při životě, jsou pro nakladatele peníze za prodané knihy, a pokud se nebudou vracet, dojde k ischemii, tedy k odumření nakladatele a pochopitelně i distributora, který nebude mít co distribuovat do knihkupectví. Ta by v takovém případě samozřejmě skončila také.
    Ale mám pro vás dobrou zprávu – první údaje od českých distributorů a knihkupců napovídají, že trombóza, jak se zdá, nebyla naštěstí smrtelná. Tržby v době interdiktu sice výrazně klesly, ale vracejí se k původním hodnotám a nakladatelé, kterým nezbývalo než přibrzdit přípravu nových titulů, mohou postupně oživovat ediční plány. Což neznamená, že důsledky přiškrcení se neobjeví později, podobně jako u cévní trombózy. V této chvíli se však ukazuje, že vy, čtenáři, jste své nakladatele a knihkupce ve štychu nenechali.
    A teď se vraťme ke knize Deník knihkupce . Její autor Shaun Bythell je skutečný majitel obchodu s knihami a vypráví, jak to chodí u něj v antikvariátu The BookShop v malém, asi tisícihlavém městečku Wigtown na jihozápadě Skotska.
    V mnoha ohledech je to celé – město, obchod, knihkupec i jeho kniha ? výjimečná záležitost.
    Ve Wigtownu se od roku 1999 koná stále populárnější Wigtown Book Festival, V městečku je sedmnáct, ano, slyšíte dobře sedmnáct knihkupectví, respektive antikvariátů. Bythellův podnik je z nich největší, největší je v celém Skotsku. A také díky knize, která vyšla v londýnském nakladatelství Profile Books v roce 2017, je pochopitelně i nejznámější. Shaun Bythell uvádí, že délka jeho regálů dosahuje délky jedné míle, na skladě má stále v průměru sto tisíc knih.
    Wigtown je považován za skotské národní město knihy.
    Shaun Bythell se narodil pochopitelně kde jinde než ve Wigtownu, letos mu bude padesát. Vystudoval práva v Dublinu. Knihkupectví si pořídil v roce 2001. Dá se říct, že to knihkupectví si svého majitele našlo. Je to jeden z příkladů osudové nevyhnutelnosti. Bythell to ve zkratce vypráví hned v úvodu své knihy: Když jsem to knihkupectví ve Wigtownu spatřil poprvé, bylo mi osmnáct. Byl jsem zpět ve svém rodném městě a chystal se na univerzitu. Jasně si pamatuji, jak jsem při míjení obchodu prohodil před svým přítelem, že jsem si téměř jist, že do roka skončí. O dvanáct let později jsem tam při své vánoční návštěvě u rodičů zavolal, abych zjistil, jestli nemají na skladě výtisk Trojí horečky od Lea Walmsleyho. Majiteli obchodu jsem se přitom svěřil, že mám problém najít práci, která by se mi líbila. Navrhl mi, abych od něj obchod odkoupil, protože by již rád šel do penze. Když jsem namítl, že nemám peníze, odpověděl: „Peníze nepotřebujete – k čemu myslíte, že jsou banky?“ O necelý rok později, 1. listopadu 2001, přesně měsíc (na den) po mých jednatřicátých narozeninách, bylo místo moje.
    Bythell dodává, že než si knihkupectví pořídil, měl si přečíst Orwellův esej Vzpomínky na knihkupectví , který je pořád aktuální a může sloužit jako varování všem podobným naivkům, jako byl on sám. Z téhle Orwellovy úvahy uvádí Bythell na začátku každého měsíce nějaký citát a za nejvýstižnější protiklad idylických představ o knihkupeckém životě považuje velmi drsné Orwellovo hodnocení zákazníků: Mnozí z těch, kteří k nám přicházeli, by byli na obtíž kdekoli, ale v obchodu s knihami se jim k tomu dostává zvláštní příležitosti.
    Bythellovy každodenní zápisky jsou často podobně přímočaré. Vyznačují se oním typickým suchým humorem, ale na rozdíl od Orwella je Bythell laskavější. Možná proto, že pro něj knihkupecká profese není jen epizodou, ale stala se mu životní náplní. Bythell začal psát deník v roce 2014, tedy po více než dvanácti letech praxe. Dozrál ke shovívavosti, která jeho kritické postřehy posunuje do podoby smíření s nedokonalým světem. Na Orwellovo konstatování, jak málo je skutečných milovníků knihy, navazuje Bythell velmi konkrétním popisem, který jistě neplatí jen o Britech:
    Opravdoví milovníci knih jsou vzácnost, i když existuje obrovské množství těch, kteří se za ně považují. Jdou velmi snadno rozpoznat – často se u vstupu do obchodu ohlašují jako „knihomilové“ a neustále vám opakují, že „milují knihy“. Budou mít na sobě tričko s halasným nápisem nebo ponesou tašku s hesly vysvětlujícími, nakolik přesně zbožňují knihy. Nejjistější způsob, jak je identifikovat, je však ten, že nikdy, ale vůbec nikdy žádnou knihu nekoupí.
    Bythellovo knihkupectví The BookShop také vybral The Guardian vícekrát do svých přehledů deseti nejobdivuhodnějších světových knihkupectví. Skotský antikvář glosuje prestižní umístění s nadhledem:
    …jsme znovu číslo tři. Nejsem si jistý, jestli se tyhle věci objevují v cyklech, nebo zda se knihkupectví náhle stávají módními. Možná se to veze na vlně hipsterského trendu, kdy podstatou je, aby člověk byl viděn s gramofonovou deskou a skutečnou knihou místo iPadu nebo kindlu.
    S kindlem, tedy se čtečkou elektronických knih, se Bythell vyrovnal také skoro čítankově. Vzal kulovnici a čtečku rozstřelil. Pak ji v obchodě trvale vystavil. E-knihy však Bythell ve svém deníku ignoruje, jeho obchodu se netýkají. Co ho však viditelně trápí, je Amazon. Ten totiž Bythellovu živnost bezprostředně ovlivňuje. Nedělní zápis z 1. června 2014 je výjimečný, o nedělích má knihkupectví zavírací den. Ale v Sunday Times vyšel ten den vyšel článek o problému, který do branže Amazon vnáší. A Bythella to podnítilo k úvaze, která je i po šesti letech přesným pojmenováním problému. Skotský antikvář to vidí takhle: I když se zdá, že Amazon přináší svým zákazníkům jednoznačný prospěch, je tu také neviditelná masa lidí, kteří trpí kvůli tíživým podmínkám, které tato společnost ukládá prodejcům – příjem autorů za posledních deset let prudce klesl. Stejně tak se snížil příjem nakladatelů, což znamená, že na sebe již nemohou brát riziko vydávání neznámých spisovatelů. Amazon se zjevně soustředí na to, aby vyrovnával své ceny vůči konkurenci, ne-li je podstatně snižoval, do té míry, že vypadá nemožné, aby na některých prodejích vůbec něco vydělal. To znamená tlak nejen na nezávislá knihkupectví, ale také nakladatele, autory a nakonec i samotnou kreativitu. Smutná pravda je, že dokud se autoři a nakladatelé nespojí a jednotně se proti Amazonu nepostaví, knižní průmysl bude čelit devastaci.
    Ačkoli samotný Amazon zatím českému knižnímu trhu podmínky nediktuje, proces, který nastartoval, se v Česku promítá na webech nabízejících knihy s vysokými slevami. Těm samozřejmě nemůžou knihkupci konkurovat, i když jde o slevy relativní ? na účtovaném poštovném zákazníci neušetří.
    Knihu Shauna Bythella Deník knihkupce doporučuji ze dvou důvodů. Je to půvabné, vtipné vyprávění o podivínech, kteří se v žádném jiném obchodě nevyskytují. Rozhodně ne v takové míře jako v knihkupectví. Druhým důvodem je Bythellovo přesvědčení zřetelné od začátku a vyjádřené na konci, když bilancuje svou stále náročnější práci a postupný přechod na uvádění knih online: Jsem ochoten udělat, cokoli je třeba, abychom zůstali nad vodou. Tenhle způsob života je stále daleko lepší než pracovat pro někoho jiného.
    Nakladatelství Dybbuk už ohlásilo vydání druhé Bythellovy knihy o životě mezi regály Zpověď knihkupce ? měla by se objevit už začátkem léta. Stejně jako ta první v překladu Markéty Hofmeisterové.
    A Wigtown Book Festival se podle organizátorů odehraje i letos na podzim, ale poprvé online – a věří, že digitální forma festivalu bude příležitostí oslovit nové publikum i v jiných zemích.

    zobrazit celou recenzi
  2. dybbuk

    iliteratura, 31.12.2019
    Pavel Mandys

    Knihkupec z antikvariátu na jihu Skotska začal psát deník o svém podnikání. Zalidňují ho postavy kamarádů, zaměstnankyň a zákazníků, jejichž bizarním formám lakomosti a bezohlednosti se autor věnuje nejraději

    PROČ KNIHKUPCE BOLÍ ZÁDA
    Vystudovaný právník Shaun Bythell (nar. 1970) koupil v roce 2001 v rodném maloměstě Wigtown knihkupectví a antikvariát. Ještě v roce 2013 neměl ani děti, ani manželku (jen přítelkyni Annu, světoběžnickou spisovatelku původem z USA), zato po více než deseti letech spoustu zkušeností s provozem obchodu, a tak si začal psát deník. Asi to nebylo plánované moc dlouho dopředu, protože první zápis není z prvního ledna, ale z 5. února, nicméně forma deníku se usadila už prvním zápiskem: Bythell zaznamenává počet objednávek a nalezených knih (těmi myslí jak knihy, které ještě neměl zanesené v databázi, tak ty, které sice v databázi měl, ale nenacházely se ve správných policích) a také celkové denní tržby a počet zákazníků. Tato dvě poslední čísla jsou pro českého knihkupce trochu překvapivá, protože Bythellovo knihkupectví, nazvané jednoduše The Bookshop, má největší tržby v letních měsících. To proto, že malé pobřežní město Wigtown na jihu Skotska je sice relativně málo známé, ale přece jen turistické centrum a právě turisté v Bythellově obchodě nakupují nejvíc. Naopak před Vánocemi jsou tržby překvapivě nízké, což je možná dáno i tím, že převážnou část nabídky knihkupectví tvoří knihy z druhé ruky, které se jako dárek pod stromeček tak úplně nehodí.
    Právě nákup a prodej starých knih pro autora představuje největší dobrodružství. Opakovaně líčí cesty za starými lidmi, kteří se stěhují do menších sídel, či rovnou za dědici zemřelých sběratelů a pátrání po cenných tiscích v jejich obvykle dost rozsáhlých knihovnách. A občas se skutečně ten zázrak stane a Bythell objeví nějakou tu cennost, třeba starý seznam skotských palíren, který pak během týdne prodá a utrží za něj polovinu toho, co dal za celou sbírku. Častěji je ale samozřejmě zklamán nebo rozčarován a v obchodě se mu hromadí další a další knihy, které si budou zákazníky hledat dost těžko.
    Jestliže lidi, od kterých nakupuje, autor charakterizuje obvykle jako sympatické a zajímavé, ze zákazníků si všímá nejčastěji těch, kteří jsou arogantní, bezohlední a především lakomí. Detailně a s chutí vzpomíná na dlouhé debaty s nafoukanci, kteří se snaží ukázat, jak jsou sečtělí, ale neutratí ani libru, s chytráky, kteří klidně přímo mezi regály hledají, jestli na internetu není tentýž svazek náhodou o něco levnější, či s těmi, kteří přijdou k pokladně s knihou za tři libry padesát a ještě smlouvají. Obzvláště spadeno má na „zákazníky“, kteří u něj stráví celé odpoledne, pročtou haldu knih, které nechají rozházené, a pak bez nákupu odkráčejí. V misogynském přístupu k zákazníkům se shodne se svým vzorem
    Georgem Orwellem, z jehož eseje Vzpomínky na knihkupectví z roku 1936 cituje na začátku každého měsíce.
    Zajímavé přitom také je, jaké žánry se prodávají nejlépe: s přehledem vedou knihy o železnici, následované starými knihami o Wigtownu a okolí. U turistického centra se to zdá být pochopitelné (nikoliv ty železnice), zároveň je ale dobré dodat, že Wigtown je také malé literární centrum (město má oficiální titul „skotské město knih“, jež mu mělo v devadesátých letech pomoci prosperovat poté, co tu zanikla mlékárna a palírny whisky zajišťující do té doby místním obživu), které má svůj rezidenční program pro spisovatele a na podzim tu probíhá čím dál úspěšnější literární festival. Takže o milovníky a znalce literatury tu není zas taková nouze, jak bychom u městečka s tisíci obyvateli očekávali.
    Ostatně ani Bythellův obchod není zas tak malý, dokonce je druhým největším antikvariátem v celém Skotsku. Přesto mu k jeho obsluze stačí jedna stálá (ale jen příležitostně docházející) zaměstnankyně Nicky, brzy padesátiletá jehovistka, tvrdošíjně prosazující své bláznivé nápady a s oblibou ignorující šéfovy instrukce. A ještě jej každý pátek zásobuje prošlými pochoutkami, které nalézá v kontejneru u supermarketu s potravinami. S Bythellem se navzájem popichují, ale v zásadě je to spíše vztah dvou přátel (či možná přesněji příbuzných) než zaměstnavatele a zaměstnankyně. Podobné je to s brigádnicemi, které docházejí během exponované letní sezony. Občas mohou pomoci, ale není na ně zrovna spoleh a dost často nešikovností nebo neznalostí způsobí karambol, který pak Bythell dlouho napravuje.
    Kouzlo Bythellova textu spočívá v nezaujatém, věcném líčení všech těch událostí – samozřejmě při vědomí, že se takto skutečně přihodily. Je to humor spíše jen úsměvný a místy tragikomický, zvláště když autor líčí marný boj s molochem Amazonu, a to nejen svůj, ale také svých kolegů ze Skotska, Anglie i Irska. Právě Amazon je druhým terčem jízlivosti po zpovykaných zákaznících, třetím jsou pak elektronické knihy – vlastnoručně rozstřílený Kindle si Bythell pověsí na průčelí obchodu (a nečekejte, že se české vydání elektronické verze dočká!).
    Deník knihkupce je povinná četba pro všechny antikváře, případně pro provozovatele knihkupectví na menších městech. A vlastně pro všechny milovníky knih – přinejmenším proto, aby si uvědomili, že bez malých knihkupců a antikvářů, kteří možná nemůžou vždycky držet nejnižší cenu, jako to dělají online prodejci, se z nákupu knih vytratí veškeré kouzlo a dobrodružství. A že je tedy občas zapotřebí je nějakým tím nákupem podpořit.

    zobrazit celou recenzi

Pouze přihlášení uživatelé, kteří zakoupili tento produkt, mohou přidat hodnocení.

Další informace

tel.: +420 602 118 873
sarka@dybbuk.cz