(1984, Gladyšov – 2007, Varšava) patří k takzvané nové generaci polských spisovatelů (s nejznámější z nich, Dorotou Masłowskou, je spřízněn stylem svého psaní, jazykem i výběrem témat).
Svou první novelu, originální překvapivě vyzrálým jazykem, Osiem Cztery (84, 2003) o současnících, kterým v životě zbylo jen vyrovnávání se s rostoucím blahobytem, vydal jako osmnáctiletý, následující, kritiky velmi oceňovaná novela Bombel (2004) oproti tomu pojednává o poklidném životě vesnického pijana středního věku. Následoval román Bocian i Lola (Čáp a Lola, 2005), poslední kniha, rozměrný fantasy román Niezwykłe przygody Roberta Robura (Neobyčejná dobrodružství Roberta Robura, 2009), vyšla až posmrtně.
Prcek je druhou, kritiky velmi oceňovanou novelou mladého, předčasně zesnulého polského spisovatele Mirosława Nahacze. Téma knihy však oproti jeho ostatním textům věnujícím se převážně mladé generaci nemůže být odlišnější – čtenář zde napjatě, a především inkognito sleduje tu vnitřní, tu vnější monolog vesnického pijana, osamělého, neúspěšného zemědělce středního věku. Prcek je outsider, stojící na pokraji společnosti (respektive vysedávající na autobusové zastávce), jenž se v nepřetržitém toku…
Čáp a Lola je předposlední a zároveň co se týče tématu zásadní kniha předčasně zesnulého polského spisovatele Mirosława Nahacze. Je oceňována jako „generační román“ lidí dospívajících na konci 90. let 20. století, přibližuje jejich snahu o vymezení se vůči složitému a často nesrozumitelnému světu a hledání svého místa v něm. Postavám k orientaci pomáhá užívání drog, v knize nazývaných „měniče času“, jež jsou podstatným prvkem příběhu a jejichž dealerem je záhadná postava…
