Lidová tvořivost

Recenze

1. dybbuk – 7. 7. 2020

   iliteratura.cz, 13. 6. 2020
   Pavel Mandys

   Pod nevýrazným názvem a piktogramem ženského přirození na obálce se skrývá sbírka fekálního a koitálního lidového humoru. Smysl a přesah mu dávají především ilustrace Jaromíra Plachého.

   Jan Nejedlý je aktuálně nejvýraznějším českým sběratelem současných lidových průpovídek a humoru všeho druhu. Začalo to v roce 2014, když s ilustrátorem Jaromírem Plachým připravil pro jinak dosti estétské nakladatelství Meander soubor nespisovných, bizarních nebo rovnou neslušných dětských (a dětinských) říkanek a vtípků Mistr sportu skáče z dortu. Ukázalo se to jako atraktivní téma a oba autoři pro Meander připravili ještě dvé návazné knihy dětského humoru Malý humorista
   (2016) a Tři naháči na tryskáči (2019). Mezitím ale Nejedlý (ještě spolu s Jakubem Šofarem ) rozjel druhou úspěšnou řadu, která se zabývala slovními hříčkami a anekdotami socialistické éry, tentokrát encyklopedickým způsobem. Jmenovala se Po práci legraci a v nakladatelství BizBooks (patří do koncernu Albatros Media) se v letech 2016, 2017 a 2018 dočkala tří pokračování. Letos ještě přibyl přídavek Po práci je pořád legrace, který se zaměřil na lidový humor z doby polistopadové.
   Letos Nejedlý vydal ještě jednu kolekci (tentokrát v malém nakladatelství dybbuk) nazvanou oproti těm předchozím poněkud nudně Lidová tvořivost. Název tu ale není důležitý, protože na obálce je piktogram známý ze všech hospodských záchodů – kosočtverec s čárkou uprostřed a několika dalšími okolo neboli znak vagíny. Právě ta je ve svých vulgárnějších výrazech častým předmětem vtipkování, ovšem co do četnosti až daleko za přirozením mužským a stolicí. Autoři ostatně hned na začátku upozorňují, že „v knížce je asi čtyřicet devět sprostých slov, 92 sprostých obrázků a na nich 175 pinďourů“.
   Neboli jde o sbírku toho nejtvrdšího koitálního a fekálního humoru, kterým se baví opilci v nejzaplivanějších putykách. Tak vulgárního, že se do žádné z předchozích sbírek (připomeňme, že jedna byla sice plná sprostých vtipů, ale od dětí a pro děti, a druhá měla charakter docela seriózní encyklopedie) nedal použít. Nejedlý je přitom důkladný, takže v knize publikuje i hlášky a rčení, které už vyhlížejí omšele a skoro nudně, ale do zvoleného žánru stále patří („Ošustit a opustit.“ „Dobré prase všechno spase.“). Jinak převažují jednověté rýmované vtípky oslavující nebo slibující sexuální výkon, dále různé formy vylučování tělních tekutin (kupodivu téměř chybí zvracení) a v menší míře oslava alkoholismu a vysedávání po hospodách (ta se totiž převážně vešla do cyklu Po práci legraci ). Většinou jsou to přímočaré, triviální rýmovačky, ale občas se objeví nečekaně vtipné metafory, které se obejdou i bez vulgarit („Pod velkým břehem mrštný pstruh se skrývá.“). Tematicky je to vtipkování vesměs nadčasové, jen v několika málo případech najdeme odkazy na socialistickou éru („Serte hovna podle norem, ruské hovno je nám vzorem.“) a jednou vtip z polistopadového období, kde se hrdinou stal kvůli rýmu na neobvyklé jméno známý exilový filozof („Jako Kohák Erazim, já ti ho tam zarazim.“)
   Samo o sobě by to byla ne snad nuda, ale přinejlepším nepřekvapivá kolekce tu nápaditějších, ale převážně dost primitivních a většině návštěvníků českých hospod již dobře známých úsloví, jen shromážděných pěkně pohromadě. O patro výše ji posouvají Plachého ilustrace. U každého úsloví je jedna, provedená kreslířovým typickým „dětským“ stylem, jednoduchou výraznou linkou, přičemž mužským postavám jen málokdy schází obnažené přirození – a některé jej mají pro jistotu i vícekrát; rekordmanem je postava s šesti údy.
   Plachého tvorba je rozkročena do několika stran: nejvíce ho proslavily různé komicky bizarní příšerky a obludky, které se objevují ve všech myslitelných médiích: v knihách, komiksech, animovaných filmech či v počítačových hrách. Zde v tom pokračuje, jen ve vesele vulgárním tónu.
   Vlastně to má charakter tajných kreseb, jež si kluci posílají ve škole pod lavicí – jednoduché rozesmáté postavy s velkou kulatou hlavou a často také obřím penisem tu provádějí místy až surreálné věci, přičemž penis Plachý pro jistotu přikreslil i půllitru piva (k hlášce: „Ani rána bez pivijána.“). Vždy přitom respektuje a nápaditě interpretuje text a méně zkušení by někdy bez kresby nejspíš ani netušili, v čem vtip dotyčné věty vězí. Například ta zmíněná o pstruhovi a břehu je metaforou tlouštíka (jistě s pivním břichem), který je ovšem stále sexuálně čilý. Jak nám Plachého kresba velmi názorně ukazuje.

   zobrazit celou recenzi

2. dybbuk – 7. 7. 2020

   Lidové noviny, 16. 4. 2020
   Radim Kopáč

   Buď zdráv a vesel…
   Lidová tvořivost – tak nevinně pojmenovali svou společnou práci publicista a kantor Jan Nejedlý (* 1971) a kreslíř Jaromír Plachý (* 1986). Jenže stačí tu knížku vzít do ruky, otevřít – a z každé stránky na vás začnou obratem vyskakovat postavičky s neobyčejně vyvinutými primárními i sekundárními pohlavními znaky. A k tomu průpovídky typu „Já ti ho tam nalámu jako štangli salámu“. Nebo: „Kdo umí, umí, kdo neumí, tlačí kočárek.“ V té knížce je prý „asi 49 sprostých slov, 92 sprostých obrázků a na nich 175 pinďourů“. Šmankote, a co s tím vším má čtenář dělat?

   Od nuly do sta

   Název té knížky je návodný a návodné jsou i předchozí společné realizace autorského dua – a návodná je konečně i bohatá tradice, na kterou aktuální počin navazuje. Lidové tvořivosti, zejména jejím básnivým projevům v jazyce, se Nejedlý věnuje soustavně, nějakých pětadvacet let. Teprve v poslední době ale vydává ze svého sběratelského nadšení počet: jednak v úspěšné tetralogii Po práci legraci (jejíž nejnovější díl Po práci je pořád legrace, s podtitulem „Lexikon lidové tvořivosti z dob budování kapitalismu“, vyšel před pár dny), jednak v řadě drobnějších svazků typu Dva naháči na tryskáči nebo Hororová čítanka, určených v prvním případě těm úplně nejmenším, v druhém pak dospívajícím nebo rovnou dospělým čtenářům.
   Také Lidová tvořivost má potenciál zasáhnout konzumenty od nuly do sta let. Hlavně proto, že je prostě lidová. Většinu těch aforizujících, často rýmovaných průpovídek měl čtenář možnost číst třeba na stěnách veřejných záchodků, na zastávkách em-há-dé nebo na pisoárech pohostinských zařízení té nižší anebo nejnižší cenové skupiny. Každá průpovídka má pak v knížce svůj výtvarný pandán, roztomile neohrabanou, dětsky či primitivně stylizovanou černobílou kresbu Jaromíra Plachého, mimo jiné pracovníka veleúspěšného studia Amanita Design, které vyslalo do světa hry typu Botanicula nebo Chuchel. Žlázy & ústrojí A dál: Lidová tvořivost je svého druhu poctou monumentálním Kryptadiím, vydávaným ve 30. letech minulého století Karlem Jaroslavem Obrátilem, folkloristou a sběratelem „proti proudu“, osobností, která si při sběru lidového materiálu nebrala servítky a vymetala ta nejnižší patra mezilidské komunikace. Podobně Nejedlý s Plachým: když to vezmeme kolem a kolem, společný jmenovatel těch „lidových tvořivostí“ není jinde než v aktivitě pohlavních žláz a trávicího, potažmo vyměšovacího ústrojí. Jenže v jednoduchosti je síla – a autorská dvojka k tomu sází na nejspolehlivější obranu proti nudě a trapnosti: na komiku, nejčastěji humor. Pěkně ostrý, peprný, ale vždycky trefný, na správném místě: „Buď zdráv a vesel, s ničím se neser.“
   Základní poznání z té rozverné knížky, anotované jako „ošatka lidového humoru pro potěchu duše“? Tak to je, tak to bylo, tak to bude. Ať si kdo chce co chce říká, člověk je bytost pudová. Ale taky schopná sebereflexe. V průniku těch dvou množin pak leží docela zásadní životní poznání, které dá člověku nadhled a odsune na druhou kolej tak ohavné osobnostní neduhy jako sebevzhlíživost, ješitnost, přesvědčení o vlastní výjimečnosti a pravdě. Jeden je skoro v pokušení tuhle knížku ordinovat jako povinnou četbu napříč generacemi i společenskými vrstvami. Ano, pak by bylo líp.

   zobrazit celou recenzi