Po publikování několika románů ji její zvyšující se zájem o mystiku přivedl k napsání jejího největšího a nadčasového díla Mystika (1911; česky dybbuk, 2004). Díky tomuto dnes již klasickému textu se v této oblasti, kde za svůj vzor a učitele považovala barona Friedricha von Hügel, rakouského římskokatolického filosofa a spisovatele, okamžitě stala přední osobností. Ve své literární činnosti pokračovala a napsala řadu dalších významných a uznávaných děl, zejména týkajících se duchovního života (např. Worship, 1936; Spiritual Life, 1937; The Church and War, 1940), vydala tři romány, dvě knihy básní a bezpočet religionistických a filozofických studií. Řada z jejích esejů pojednává o Ruysbroeckovi a Walteru Hiltonovi. Od roku 1921 vyučovala filozofii náboženství na univerzitě v Manchesteru a stala se první ženou přednášející teologii na Oxfordské univerzitě a jiných školách.