Při vložení kódu v košíku máte 28% slevu. Kód: DYBBUK28
Zobrazen 61. – 80. z 117 výsledků
Krvácí do sebe, blaze, tiše… rozpaky z dětství, z matky; pak klášter kdesi v Jižní Koreji, Buddha jak pomeranč vyhozený za sebe (kdo ho chytne?); pak péče o kluka bez svalů – Zuzana Gabrišová krvácí svou poezii a krvácí svou poezií. V téhle korektní současnosti, v níž se bojuje za všechno (ale samozřejmě při zachování všech „výdobytků“) vyprazdňováním, mučením slov, prochází kolem básnířka s úplně jinou českou slovesností. V pěti částech sbírky, pokud by se slily…
V pořadí již třetí básnická sbírka moravského básníka Stanislava Denka si stejně jako jeho předchozí texty pohrává s představou přechodu a přeměny jedné věty ve druhou, které splývají a přelévají se jako vlny. Stejně jako vlny se také slova rozpadají, stékají a naplavují se a vyplavují, strhávaná proudem, kdy jsou „jako slzy hnána větrem“, zatímco se na hladině zrcadlí modrající se duše. Tématem lakonických básní, majících občas až…
Veselá čekárna není pro Jana Bornu jen místem, kde se člověk odevzdává tomu, co život přinese, ale také místem zastavení a spočinutí, které vybízí neustrnout a vykročit. Odvaha odolává obavám, syrová věcnost přechází v ironii a bytí se stává riskantní improvizací.
Básnické sbírky Jana Borny jako by se v průběhu času utvrzovaly ve věcné až úsporné, a přesto hluboce intimní poetice, která je prosta nuceně hledaných slov a jíž je vlastní sebejistý záznam viděného a ironická interpretace prožitého. Básně „o ničem“ s nadsázkou sobě vlastní slibují verše o lásce – jako o budoucím příslibu, nahotě v promrzlé krajině, jež provokuje něžnou křehkostí, zatímco láska žitá a odžitá se klidně zrcadlí v mlčenlivé…
Verše sbírky Ale co kdyby nejsou žádné juvenilní miniatury, právě naopak: svým rozsahem, kompozicí a rytmickou gradací svědčí o zdravém autorském sebevědomí, které nepokukuje po tom, co by kde mohla z cizí poezie vstřebat, ale jasně říká: „Tady jsem já, toto je můj názor, takto svět vidím já.“ V knize nenajdeme jemnou dívčí lyriku, ale poezii reflexivní, hodnotící, skoro by se dalo říci až sumarizující. Jeden z nejvýraznějších básnických debutů poslední…
Sbírka Volný způsob shrnuje dosud nevydané básnické soubory a cykly Josefa Jandy, které vznikaly od poloviny sedmdesátých do konce osmdesátých let minulého století. Jako komplementární ilustrační doprovod byly zařazeny koláže, jež autor systematicky sestavuje od roku 2011. Společný jmenovatel těchto slovních i výtvarných projevů představuje bezesporu mimořádný dar nevymyšleného – nevymyslitelného, spontánního až nechtěného, z podstaty objektivně –, tj. z autentických procesů a stavů skutečnosti samé generovaného…
Výbor Temno nade mnou představuje básnickou tvorbu Irmy Geisslové (1855−1914). Autorčino dílo je dnes krystalickým svědectvím o potřebě poezie pro vlastní trvání, v tichu a samotě („Tma za mnou a tma přede mnou, / ať nikdo na mne nevidí! / Ať nikdo neví již, že jsem, / ať daleko jsem od lidí…“), o její přítomnosti ve vrstvách nepřístupných okolnímu světu a v rezignaci na jakékoli uznání či srozumění, současné…
Druhá básnická sbírka Pavly Vašíčkové je plná hříček se slovy, s jejich hranicemi, s obzorem řeči a vzlety do bezmeznosti: Jelikož čteme písmena, ale ne vždy myšlenky, píšeme písmena, ale ne vždy činy, létáme na nebi, ale ne v něm. Cítíme přiléhavý tlak snů, mléčné objetí mlh. Neznajíce sytost hladu hladovíme sytostí, celý svět hladoví sytostí. Zbídačeni vědomostmi, obtěžkáni zkušenostmi, než se ve vzdálení budeme ještě více vzdalovat, budeme se muset…
Sbírka Motýli nad propastí shrnuje dosud nevydané básnické soubory a cykly Jana Kohouta, které vznikaly od poloviny devadesátých let minulého století až dodnes. Jan Kohout je autor ze společenství tvůrců, kteří vnitřní agresi, úzkost a s tím spjaté psychické procesy zpracovávají, reflektují, trhají i nově vyplétají. Sám autor to popisuje takto: „Píšu, abych nechcíp, / nepíšu, abych nechcíp, / nepíšu a chcípu, / píšu a chcípu. /…
Básnické dílo Jana Opolského (1875–1942) náleží k těm, která dnes nejsou zapomenuta, ale přesto stojí na okraji literárního povědomí. Až křečovitě vypjatá strnulost, uvězněnost ve světě vlastní obraznosti, zaujetí sebou samým, vlastním nitrem a jeho vyděleností ze světa, téměř vše prostupující skepse, jejíž škleb je sycen ironií jen v některých polohách, a později také nostalgie za mizejícím časem, ukotvení ve ztemnělé krajině Podkrkonoší a zvláštní…
Zdá se, že je tomu už dávno, co jsme se díky umění naučili vnímat neobvyklé souvislosti okolního světa a všemožných světů vnitřních. Vnímání vnějšího a vnitřního už vůči sobě nestojí v logickém protikladu, ale doplňuje se a umožňuje ve všem spatřovat jednotu. Celistvé poznání se bez vstřebání absurdit, bez propojení zdánlivých nebo i nanejvýše reálných protikladů neobejde. Možná je zapotřebí intenzitu rychle se střídajících obrazů a dějů kolem nás nepodporovat a básnicky…
Rozházení chodci jsou pátou sbírkou básníka a výtvarníka Jana Gabriela. Jeho básně v přeneseném slova smyslu vznikají způsobem, který u něj převládá ve výtvarných dílech, a sice principem koláže. V Gabrielově poezii nejde o hledání nové nadreality, ani o magii snových obrazů. Autor se spíše „přehrabuje“ v tom, co ze světa zbylo: „I krize má jen monotóní barvu šrotu.“ Znovu slepuje střípky nenávratně rozbité reality, což se mu ovšem…
Sbírka básní Jindřich Jerusalem přináší soubor textů z let 2007–2012. Jak již naznačila autorova prvotina Běhařovská lhářka, na kterou soubor volně navazuje, do české poezie vstupuje básník s výraznou osobitou poetikou. Jeho texty v sobě mají specifický enigmatický náboj, jenž je dán způsobem, jímž autor řeší konflikt mezi vnitřním světem básníka a realitou životního provozu. Reflexe tohoto rozporu se zde stává dynamickým zdrojem tvorby básnického obrazu….
Dvě nejpůsobivější lyrické prózy pozapomenutého básníka Jindřicha Teuchnera Mořský kostel a Panna a Satanáš značí počátek a konec první části autorova tvůrčího období. První z nich vyšla počátkem třicátých let. Byla silně ovlivněna barvitou romantikou dalmatského pobřeží, kde sám trávil čas na zotavené a kde jeho otec bojoval v první světové válce. Svými lyrickými evokacemi vzdáleně připomíná cestopisné črty a zároveň vypovídá o daru nevšedního poetického, až…
Svou knihou Obrazy ke čtení (s podtitulem binární poezie) se Ladislav Nebeský i tentokrát hlásí k poezii experimentální. Básně této knihy jsou založeny především na konfrontaci podoby čtvercových obrazů, sestavených z bílých a černých prvků, a obsahu víceslovných nápisů na jejich obvodu. Obraz je s nápisem svázán: v řádcích a sloupcích obrazu jsou písmena nápisu zakódována.
Kniha je prvním reprezentativním výborem z rozsáhlé literární a výtvarné pozůstalosti básníka a výtvarníka Josefa Honyse. Jejím základem je autorem sestavená sbírka Nesmelián aneb do experimentálních textů vstup nesmělý, kterou těsně před svou smrtí v roce 1969 odevzdal k vydání, ale jež ve sledu nastalých, a doposud nevysvětlených, událostí nikdy nevyšla. Výbor mapuje Honysův tvůrčí vývoj od třicátých let do roku 1968 a dokumentuje autorovu příslušnost k literárnímu experimentu šedesátých…
Skeptikova dovolená vytváří rozmanitý, a přitom poeticky sourodý prostor, do něhož nás Jan Kosek zve pomocí nikoli v současnosti hojně rozšířeného volného verše, ale štěpného rýmu, který se mu osvědčuje pro postižení několika oblastí vnímání. Dotýká se absurdity dnešního dění, v němž je všechno jakoby bez ladu a skladu vždy a všude možné. Ovšem zdánlivě surrealistická zůstává především nahlížená skutečnost, báseň – její karikatura – je jednak přísně realistická, jednak vede…
Mantransony
Nahrávky P. C. pro knihu Cizivilizace / Zvířátka z pozůstalosti ve formátu MP3.
[stáhnout RAR]
Kniha Ladislava Nebeského Obrazce slov s podtitulem plošné binární básněpředstavuje nejnovější tvorbu tohoto autora. Jeho nynější idea plošné binární básně volně navazuje na původní ideu binární básně z let šedesátých, která byla v té době patrně jeho nejoriginálnějším příspěvkem k experimentální poezii. Zřetelný formální posun od původních binárních básní k plošným binárním básním přítomnosti vedl k radikálnímu rozšíření možností autorovy současné poezie.
Postkatastrofická krajina surrealistických básní básníka a prozaika Pavla Řezníčka tvořících sbírku Mizející ve voliéře je zaplněna přidrzlými věcmi a zvířaty dožadujícími se svých práv, jak to odkoukali od lidí. A tak se ozývají mluvicí hodinky, chobotnice po požádání o občanský průkaz dělají lascivní gesta, psi ženou po ulici dřevěné manekýny z výkladu, elektřina prchá z transformátorů, neboť se tam necítí dobře, a dochází k dehonestaci veverky. Krajinu okupují postavy papežů střílených do čela…
Konec článku
Konec článku
Žádné produkty v košíku.