Tato kniha vznikla na základě audionahrávek jednoho překotného vyprávění. Promlouvá zde Helena Skalická, neobyčejně živelná a houževnatá bytost, pozoruhodná výtvarnice. Prožila toho víc než dost: kruté dětství, nesčetné pobyty v ústavech a blázincích, každodenní vození mrtvol do márnice, metráky cigaret a hektolitry alkoholu, život mezi feťáky a bezdomovci, vegetování v nejrůznějších doupatech. Helena o tom všem mluví jaksi mimochodem, bez náznaku sebelítosti, s drsným humorem. S ničím…
Jsem blázen na hoře. Nikoliv Stařec z Hory. To vůbec ne. Blázen na hoře je nahoře. S policemi plnými literárních duší. (Až umřu, vyvalí se ze mě zásoby písmenek. Státní hmotné rezervy.) V noci se z nich páří a blázen je v mlze dezorientovaný. Ale baví ho to, i když přesně neví, co je vlastně jeho perimetr. Někdy v letech 1962–1964 se mnou matka jezdila autobusem k očaři. Mám od narození jednu čočku rozpitou do duhovky (setkání se ženami podobného…
Dvě nejpůsobivější lyrické prózy pozapomenutého básníka Jindřicha Teuchnera Mořský kostel a Panna a Satanáš značí počátek a konec první části autorova tvůrčího období. První z nich vyšla počátkem třicátých let. Byla silně ovlivněna barvitou romantikou dalmatského pobřeží, kde sám trávil čas na zotavené a kde jeho otec bojoval v první světové válce. Svými lyrickými evokacemi vzdáleně připomíná cestopisné črty a zároveň vypovídá o daru nevšedního poetického, až…
Nora, když zjistí, že je těhotná a přes nepříznivou prognózu lékaře odmítne jít na potrat, dochází postupně k nezvratnému přesvědčení, že nic není náhoda, ale naopak, jestliže má její životní příběh být beze zbytku naplněn, je už předem počítáno s její vzpourou a neposlušností! Jenom zázrak nás může vytrhnout z bahna lepkavé všednosti, na kterou jsme si zvykli a už ji ani nevnímáme. Cena za nalezení smyslu vlastního…
Zradidla čili lapy jsou provazce, na nichž jsou asi v jednometrové vzdálenosti upevněny barevné hadříky. Zradidel se používá k obehnání leče, aby zvěř z ní nebo do ní nešla. Vše, co z psaní pochází, je právě takovými zradidly čili lapy. Člověk sám sobě vymezuje, co má být vevnitř a co venku. Sám sebe zrazuje a sám sebe lapá. Tyto zápisky obyčejného padesátníka z levé kapsy buď vycházejí poprvé, nebo…
Dychtivost. Žárlivost. Umanutost. Zběsilost… To je ono. Zběsilost v srdci. Ale na rozdíl od Lynchova filmu, který je šílený, a přesto romantický, v Růžkových textech šílenství číhá v umně zamaskovaných úkrytech za větami, ale romantika se vytrácí, mizí, a na konci máte pocit, jako by nikdy neexistovala. Snad kromě Ludvíka Vaculíka žádný český literát, píšící o sobě, není tak otevřený, tak obnažující se, až exhibicionistický jako Pavel Růžek. Po knize Bez kůže, temné zprávě o životě učitele v době…
Cyklem Spící Hrůza bloudí dekadentně fantazijní přeludy. Nad jednotlivými příběhy trčí figura Ing. Honzy Hrůzy, jehož čtyři apokalyptické burlesky vytrhují chumel hrdinů, Hrůzových přátel, z šedi jejich prostých životů. Celek žije duchem vzdoru vietnamského tržiště po příjezdu celníků. V punkopovídkách Patrika Linharta potkáváme můry, které přiletěly shůry. Vedle slizké vlezlosti a fatální absence snahy o psychologické prokreslení postav je pro Linhartovy texty typické střídání…
Soubor povídek a reflexí Hledání člověka a sny o milování se s ním je literární a existenciální výpovědí, která staví na neobvyklých příbězích a zároveň na expresivních záznamech vypravěče. Ten se objevuje napříč textem v řadě v nezvyklých, někdy zarážejících podobách, přičemž jeho role zůstává znepokojivě neměnná. První část knihy, Hledání člověka, provádí čtenáře fantaskním světem, i když minipovídky reflektují spíše absurditu světa skutečného. Druhá část, Sny o milování se s ním, je souborem snových představ…
Ve svém prvním prozaickém útvaru Itinerář – automatický text na ruční pohon, jenž byl napsán za několik večerů a nocí plných totální psychické exhaustace a na pokraji deliria a jejž autor považuje spíše za osobní dokument než za literární dílo, básník Albert Kaufmann shrnuje své pocity z prvního roku svobody. Úvahy nad současným stavem české společnosti, nalézající se krátce po sametové revoluci na nejisté cestě, jsou spisovány z pohledu hořkých…
Když se nad tím zamyslíš, Váňo, celý náš život pochází z hovna. A do hovna se zase vrací, dozvídá se voják Čonkin, literární postava Vladimíra Vojnoviče, a zdá se, že ho ta prostá pravda překvapuje. Kniha Hovno? by měla přispět k emancipaci hovna v českém prostředí. Existuje-li většina stavebních kamenů společnosti, a hovno jím je, i když budeme stokrát volat, že ne, v inverzní podobě (ráj má peklo, pravda lež, pravá levou,…
Jednoho dne se na jisté sýpce kdesi u Mělníka objeví poněkud rozporuplná delegace na první pohled podezřelých pražských potkanů, která hledá krysu mužského pohlaví, jež vystupuje pod jménem Krys. Nikdo mu však neřekne jinak než Krys Veliký – pravděpodobně po vzoru Alexandra Velikého –, protože krysák je známý svojí statečností a neohrožeností. Delegace přichází, jelikož pražským hlodavcům hrozí zkáza. Před pár dny se totiž v kanalizačním potrubí…
Knihu, jíž se básník Miroslav Koryčan částečně odchyluje od tvorby experimentální poezie, tvoří dvě části. První, pojmenovaná Dýka z orobince (Tikotok), je deníkem podzimních a zimních zápisů myšlenek a zajímavých skutečností, druhá část s názvem Brouzdání v moll pak obsahuje vzpomínkové črty. Obě poloviny se vzájemně prolínají a ovlivňují: první, popisovaná aktuální přítomnost, se více a více stává minulostí, zatímco druhá, minulost, se naopak vzpomínáním zpřítomňuje. V deníku Koryčan přemítá nad stavem světa…
Označit někoho za surrealistického autora může mít mnoho důvodů. Jeden z nich je i ten, že označovatel si s kresbou, textem, filmem neví rady. Nerozumí jim. Falešným znakem „pokroku“ (ne jediným) je rozumět, chápat, mít jasno. Málokdo má odvahu přiznat veřejně: Nerozumím tomu, nechápu to. Nevím. Ale je to krásné. Vzrušuje mě to a vyrušuje. Nenechává mě to v klidu… Novela Biče svědomí (1978) Evy Švankmajerové a Vratislava Effenbergera se drží v první, kompaktní…
F. X. Šalda, jehož kritického ducha těžko někdo vyhlížející z našich zašlých kulis překoná, napsal v jednom svém textu: „Česká duše chovala se naopak v téhleté moderní revoluci velmi krotce a obojace: zapálila po svíčce i Bohu i čertu; v této neutralitě jest její slabost a vina, ne ve vzpouře, dovršené ať již tragicky, ať lehkomyslně.“ S revolucí, spokojenou neangažovaností, bohem i čertem bojoval i Nikolaj Terlecký. Jeho román Don…
Klášter tance a holeň lesů v nevyčerpatelné oblasti kotlin napaží ruce k hraniční svítilně. Čtenáři, řeky a moře neztrácejí běh a nic se nezmění… Proč jste nám to zase zatajili? Proč téměř až po osmdesáti letech od prvního vydání (počet těch, kteří četli Menclovu knihu Řeky a moře, se dá spočítat na prstech) se můžeme utopit v tom textu, jenž je výraznou předehrou k českému surrealismu? A nejen k němu. Aby se konstrukce české…
„Co jsem to vlastně za generaci – co my máme, abysme tomu mohli věřit? Leda sami sebe“ (Cesta snů a skutečností). Žádné množné číslo, autor je ve vzpomínkách sám za sebe. Za jednoho z vynechané generace narozené kolem roku 1950. Vzpomínání je sice sunarem historie, ale na rozdíl od většiny jiných prozaiků v tomhle případě neplatí retušování obrazu, tohle je spíš ostrá syrovátka. Takže nejen bahno a kal normalizace, ale i vlastní severočeské kalové…
Experimentální román Jazz II: Rodiče, poprvé vydaný anglicky roku 1979 v kanadském exilu, je, jak již napovídá sám jeho název, silně inspirován jazzovou hudbou, zejména jejími improvizačními prvky. Příběh, který není skutečným příběhem, se odehrává ve starobylém moravském městečku. Soustředí se na pomalý posun ke svému vyvrcholení, které představují školní oslavy, na něž se připravuje dcera hlavních představitelů Liz Badenbadenhanapelová. Čtenář se při…
Ze rtěnky se místo karmínově červeného válečku vysoukala včela. V zrcadle se zmnožila v roj a roj se usadil v komodě. Za česno slouží mosazné úchytky ve tvaru lvích hlav; včelám se v hřívách lvů dobře přistává. Medové plásty si zbudovaly mezi košilemi a v huňaté zimní fusekli mají matečník. Havlíček se zase v Brixenu mohl ukousat nudou, a proto si předplatil včelařské časopisy. Včely, to už je téma na korespondenci jako prase. A o praseti se tu rovněž dočtete,…
Dvanáct tematicky různorodých povídek spojuje styl prolínající rovinu reality a imaginace a často až surreálná představivost, pohybující se na hranici snu a skutečnosti. Sen, a konkrétně trýznivé sny emigrantů jsou tak výchozím bodem uměleckého vyjádření zážitků a reflexí autorů, pro něž se rok 1968, a zvláště vpád vojsk Varšavské smlouvy, stal traumatem, s nímž se vyrovnávali v metaforické podobě. Emigrace je zde zpodobňována jako niterná skutečnost a zkušenost. Všechny povídky…
