Při vložení kódu v košíku máte 28% slevu. Kód: DYBBUK28
Kontemplující verše a záznamy slovenského básníka Rudolfa Jurolka (nar. 3. 5. 1956), které bychom mohli slovy básníka Zdeňka Volfa nazvat coby „krátké básně“, budí různé typy reakcí. Zatímco „jeho“ čtenáři vítají každou autorovu sbírku (tu menší a tu větší v rozsahu, tvaru i formě), aby si potvrdili mnohdy až křišťálově čistou a trochu duchovní cestu krajinou spolu s autorem, Jurolkovi oponenti poukazují na určitou filozofující mělkost…
Přišla za mnou zkušená překladatelka, tedy někdo, kdo žije jazykem, žije dokonce z něho, anebo, po lopatě: živí se jím, pobývá v prostoru mezi dvěma jazyky a tomuto prostoru, možná spíš hraně a nejisté linii, po celý život zachovává věrnost — přišla za mnou hned po mém pokusu vysvětlit přednáškou i přednášením, výkladem i příklady poetiku Franze Wurma (1926–2010) a posteskla si: Já tomu Wurmovi prostě nerozumím. Je to dnešní dobou?…
Vladimír Vokolek (1913–1988) byl po celý život zatížen dávnou, navenek obyčejnou zkušeností, která určila jeho vztah ke světu. Slovo „zatížen“ je na místě, protože mladého básníka tahle nenadálá zkušenost nejen obohatila, ale i poznamenala, proměnila obzor jeho vnímání a vytyčila směr jeho myšlení tak, že cokoli později psal, ať to byly verše, eseje nebo podobenství, psal pod nepřekročitelným vlivem onoho okamžiku: „Uvědomujeme-li si, uvědomujeme…
Konec článku
Konec článku
Žádné produkty v košíku.