Dale Pendell – R. I. P.

S nedávným odchodem amerického etnobotanika a básníka Dalea Pendella svět přišel o neúnavného dobrodruha, skvělého autora a jednoho z nejdůležitějších kronikářů skrytých pokladů mysli a jejího plodného kontaktu se světem rostlin. Bude nám chybět, se svou jiskrou v oku a hlubokým bódhisattvovským soucitem, přesto nás nezmenšená přítomnost jeho radostiplné bytosti – vždy dostatečně silné na to, aby s námi snášela únavu při putování světem – bude provázet zejména v momentech poetického a psychonautického vytržení. Bez něj by nakladatelství dybbuk asi zřejmě nevzniklo.

 

Je to taková nevyřčená věc…

Zanechal za sebou v první řadě své „opus magnum“, trilogii Pharmako/Poeia, Pharmako/DynamisPharmako/Gnosis (než zemřel na znovu se objevivší rakovinu, začal na svém blogu psát texty s názvem Pharmako/Thanatos), psanou alchymickým jazykem a nahuštěnou znalostmi o psychoaktivních rostlinách, jakkoli obskurních a dávno zapomenutých. S každou z těchto látek v rámci pravověrného výzkumu sám experimentoval a znalosti o nich rozšiřoval o poznatky z oblastí etnobotaniky, farmakologie, neurologie, antropologie či mytologie – aby podle svých slov nezůstal jen v magické, až pověrečné oblasti new age postrádající schopnost racionální kritiky. Zajímalo ho historické a kulturní pozadí využívání psychoaktivních rostlin a o své znalosti se dělil nejen ve svých knihách, ale také na přednáškách, které se pořádaly po celém světě.

 

 

Sledoval „stezku jedů“, ať ho zavedla kamkoli. Vydal se na ni jako správný „hipík“ v šedesátých letech, kdy přišel na myšlenku básníkovy cesty do říše psychoaktivních látek, kdy by ponoření se do každé z nich přineslo jiný vliv na jeho psaní. Vše pak kulminovalo na konci osmdesátých let cestou do Ekvádoru a šamanskou zkušeností. Věděl, že jde o znalost nebezpečnou, jejíž využitelnost lze namířit nesprávným směrem. Přesto nechal informace o těchto látkách probublávat na povrch a odstraňoval jim z cesty každou překážku, aby mohly oblít lidské vědomí. Řídil se heslem: jakkoli nebezpečná může být znalost, ignorance je ještě nebezpečnější. Osvoboďte zelené zajatce z dávnověkých mříží!

 

 

Posvátná intoxikace se od té běžné liší tím, že se po ní člověk druhý den cítí lépe než předtím. Asi proto bývaly misky na zvracení, používané tradičními společnostmi při posvátném čištění pomocí psychoaktivních látek, často krásně vyřezávané.

Realita má hlubší strukturu, která má spíš něco společného s časem než se slovy.
Howgh.

 

Kompletní kniha Velký záliv ►

Sdílej tento příspěvek

Napsat komentář