Eva Švankmajerová

Zvuk dýní v zákulisí

195  | 389 

Garantujeme zabezpečenou platbu
  • Karta Visa
  • Mastercard
  • Karta Discover
  • PayPal
  • Apple Pay
Katalogové číslo: dybbuk-355 Kategorie: Štítky: , , ,

Anotace

Soubor textů, které autorka uspořádala a pojmenovala ještě za svého života. Rukopisnou pozůstalost doplnil její manžel Jan Švankmajer i o ilustrace z jejích kreseb.

Sebrané texty Evy Švankmajerové obsažené v této knize jsou žánrově různorodé: vzpomínky z dětství, zápisy snů, svébytné, v řadě ohledů sociokritické esejisticko-beletristické statě, texty na pomezí básně v próze a povídky, drobné dramatické útvary — miniatury filmových scénářů či divadelních skečů, odpovědi na surrealistické ankety, autorské příspěvky do kolektivních surrealistických her. Žánrová pestrost však nezakládá obsahovou a významovou roztříštěnost: výraznou jednotící osu tvoří — kromě zřetelného světonázoru surrealistické imaginativní podvratnosti — nezaměnitelný autorčin jazyk, suverénně transponující pokleslé lexikum a stylistické postupy někdejšího „dámského čtiva“ do poloh básnicky provokativních, v nichž zpravidla neoddělitelně slučuje a prolíná své nejsoukromější tematizace (láska, sex, rodinný život, vztahy…) s kritickými komentáři jevů společenských (ženská emancipace, institucionalizovaná výchova, vzdor vůči všem formám represe a stupidity atd.). Texty představují zásadní formální (komentáře) i obsahové paralely k její vlastní tvorbě malířské a básnické: obrazy se vaří, automobily mění tvar jak v nějakém psychedelickém tripu, autorka si ve snu obléká seprané mužské trenýrky a v Papinově hrnci vyváří opotřebované dětské spartakiádní cvičky. Imaginace všežravá / tvořivá / kritická.

Specifikace

Hmotnost-
Rok vydání

ISBN

978-80-7438-245-1

Vazba

brožovaná

EAN

9788074382451

Počet stran

352

Formáty e-knihy

PDF

Formát

135 × 190 mm

Typ

tištěná, e-kniha

Recenze

  1. dybbuk

    Host, 11. 3.2022
    Viki Shock
    Surreálné vzpomínky na traumatický život

    Jen to zkus, být odkvétající mateří, co jí po ránu asi smrdí z huby a všude se válejí její podprsenky.
    Jen to zkus šedivět tváří v tvář neviňátku a netajit nic z toho, že vybuchl klín kamsi za horizonty pravomocí. […] A za zadkem už se formují psi slov připraveni uštvat tě, při první příležitosti, protože nic v člověku ani v máti není božské, nic z toho, co je k mání dnes a denně a má v paměti mláděte zůstat vyraženo.

    V říjnu tomu bude již dlouhých sedmnáct let, kdy tento svět opustila významná surrealistická malířka, scénografka (nejen filmů svého manžela), ale také básnířka a spisovatelka Eva Švankmajerová, z jejíž knihy Zvuk dýní v zákulisí pochází úvodní citát. Její sebrané texty za více než třicet let vydalo loni pražské nakladatelství dybbuk, které stojí i za knihami Jana Švankmajera. Právě jeho text z roku 1982, osvětlující povahu manželky, dílo uzavírá a je klíčem k jejímu pochopení (ostatně říká to otevřeně na kameru i v předloňském dokumentu s názvem Alchymická pec).
    Základem tvorby Evy Švankmajerové byla bohužel traumata z dětství způsobená vlastní rodinou, s nimiž se po celý život vyrovnávala.
    Dle jeho slov jsou tedy její tvůrčí výpovědi stížnostmi na matku a bratry, to především (o depresivní babičce z Oseku, k níž ve věku dvou let nuceně putovala od matky, aby jí nahradila ztrátu syna, snad radši ani nemluvě), a předtuchy kalamit, které v jejím dalším životě musely nutně nastat, jak tomu alespoň ona sama věřila. V dětství trpěla Eva Švankmajerová (rozená Dvořáková) částečnou hluchotou a kulháním, pravděpodobně psychosomatického původu, a také silným pocitem méněcennosti. Vysvobozením pro ni byl objev malování.
    Na rozdíl od fascinace taktilními (tedy hmatovými) počitky svého manžela jsou opakujícím se motivem jejích textů pachy, puchy a zápachy, viz například úvodní citát. Tuto obsesi doprovází ještě všudypřítomná sebenenávist a nenávist k většině lidstva, včetně matky, které se chce pomstít za to, že ji v raném věku opustila a vydala ji v plen psychotické babičce. Nejlepší částí knihy je hned ta úvodní, autentická a brutálně upřímná, tvořená vzpomínkami na dětství a mládí i na vznik a projevy traumat. Poté je to bohužel již notně nezáživná četba. Velkou slabinou knihy je autorčina absence smyslu pro humor a nadhled, bez něhož se čtenář téměř tři sta padesáti stranami prodírá jen velmi obtížně a s velkým sebezapřením. Sebrané texty zahrnují kromě jejích odpovědí na anketní otázky Surrealistické skupiny (prodchnuté úmornými ideologickými frázemi upomínajícími na klišé marxismu-leninismu, z nichž čiší vyumělkovanost a snaha být platnou členkou alternativní partaje ke KSČ, což mi vlastně připomíná fenomén groupthink čili skupinovou hloupost) divadelní hry a filmové scénáře, v duchu klasických surrealistických intencí pochopitelně zcela nehratelné. Bohužel i autorčiny prozaické texty by unudily k smrti kohokoli, snad kromě ortodoxních členů skupiny, kunsthistoriků a psychologů či psychiatrů, pro něž by to mohl být naopak zajímavý materiál k disertační práci. Poezie kupodivu zcela chybí, což je škoda. Snad byly všechny její básně publikovány již v předešlých knihách (naposledy vyšly Dosud nenamalované obrazy v Torstu roku 2003).
    „Stejně nemůžu pochopit, proč cítím tolik hořkosti a pohoršení, když žádná bytost nebyla ke mně tak krutá, jak jsem byla já sama,“ dočteme se v oddílu snů, v nichž je autorka opět osobnější. Jistě pozoruhodný byl její postoj k Vratislavu Effenbergerovi, vůdčímu duchu skupiny, k němuž měla ambivalentní vztah (na jednu stranu k němu vzhlížela, snad jako k otci, a spolupracovala s ním, na druhou stranu ji trochu děsil). Rovněž její poměr k vlastnímu ženství byl problematický (záviděla mužům jejich úděl, svým pohlavím se cítila být ujařmena), přičemž porod považovala za něco vyloženě hnusného (dle vlastních slov při rození své dcery obě málem umřely). Dalo by se říci, že v její knize stížnost stíhá stížnost jako na běžícím pásu.
    Eva Švankmajerová bude vždy originální malířkou a skvělou filmovou scénografkou. Ostatně dvacítka jejích ilustrací zdobících Zvuk dýní v zákulisí upomíná na její hlavní tvůrčí téma, v konfrontaci s nímž její texty působí nutně sekundárně.

    zobrazit celou recenzi
Přidat recenzi