dybbuk-291

Michal Šanda

Údolí

Cena s DPH: 101 , e-kniha: 50 

Díky bezbřehé svobodomyslnosti zdejšího hostinského, kterou by nezasvěcení mohli považovat za lhostejnost a bordelářství, si hosté přizpůsobili hospodu k obrazu svému a zaplnili ji bizarní směsicí nejroztodivnějších předmětů od aristonu po vycpaného kosa. Postupem času se ze štamgastů stali přátelé, ovšem žádná idyla netrvá věčně. Do údolí nevybíravým způsobem vtrhne majitel cirkusu a začne skupovat pozemky. Důvod jeho počínání je pro všechny záhadou, protože v tomhle zapomenutém koutu na okraji města není kromě jeskyně, kam o víkendech směřují rodiny výletníků, nic pozoruhodného. Hostinský už toho za pípou zažil tolik, že ho výhrůžky nemohou rozházet. Odmítne hospodu prodat a příběh se začne zamotávat…

Upozornění pro čtenáře: Součástí dějového propletence je přeházené stránkování, které má svoji vnitřní logiku. Právě tak i existence dvou knih se stejným názvem Údolí a naprosto totožným obsahem, odlišujících se pouze jmény autorů Michal Šanda a Ondřej Böhm. Vysvětlení se čtenáři dozvědí v závěru. Vzhledem k totožnému obsahu není nezbytně nutné kupovat obě knihy současně.

Rok vydání

ISBN

978-80-7438-181-2

Vazba

brožovaná

EAN

9788074381812

Počet stran

96

Formáty e-knihy

ePUB, Mobi, PDF

Formát

120 x 190 mm

Rok vydání

ISBN

978-80-7438-181-2

Vazba

brožovaná

EAN

9788074381812

Počet stran

96

Formáty e-knihy

ePUB, Mobi, PDF

Formát

120 x 190 mm

Katalogizace

Další informace

Recenze

  1. dybbuk

    http://www.dennikn.sk, 18. 1. 2018

    ALEXANDER BALOGH
    Krčmár nečakane postúpil z úlohy hrdinu knihy až na jej autora

    Údolí vyšlo dvakrát – s totožným obsahom, rozdiel je len v mene autora. To však nie je jediné prekvapenie, ktoré poteší čitateľa, ochotného pristúpiť na spisovateľovu hru.
    Skutočnosť, že naraz vyjdú dve nové knihy s rovnakým náz­vom, nie je úplne bežná, ale dobre. Stane sa. Lenže ak tieto dve knihy, a to je prípad titulu Údolí, vyjdú v jednom vydavateľstve (Dybbuk) a sú vizuálne a obsahovo absolútne totožné (jediným rozdielom je, že jedna má na obálke ako autora uvedeného Michala Šandu a druhá Ondřeja Böhma), je zrejmé, že ide o zámerný a dosť krkolomný experiment. Koho iného, ako Michala Šandu, samozrejme, lebo on je skutočným a jediným autorom.
    Celá pravda o Antonínovi Dvořákovi
    Šandu, toho nadmieru produktívneho básnika a pro­zaika, ktorý sa len v posledných rokoch vybláznil napríklad spolu s Ivanom Wernischom v knižke Jakápak prdel citovaním, vymýšľaním, spomínaním či prekrúcaním všetkého možného, kde dobrý nápad odštartuje gejzír ešte lepších, s pointou či bez nej, a jednu tému v najnečakanejšej chvíli pre istotu vystrieda iná.
    Čoskoro nato zašiel ešte ďalej a opäť si povedal, že všetko je dovolené. Siahol na ikonu a v knižke Masná kuchařka mistra řezníka z Nelahozevsi Antonína Dvořáka oznámil českej verejnosti, ako by vyzeral skladateľov život, keby nepodľahol volaniu múz a zostal verný rodinnej mäsiarskej tradícii. Osobitne dojemná je pasáž o priateľstve Antonína Dvořáka a Johannesa Brahmsa. Hoci sa stretli iba raz, pri držkovej polievke, zostali si blízki a Brahms dokonca kvôli Dvořákovi, ktorý nepoznal noty, prepísal svoj vznikajúci opus do mäsiarskeho názvoslovia a, samozrejme, začal ho mäsovým kľúčom.
    Z množstva ďalších Šandových experimentálnych literárnych hračiek pripomeňme ešte aspoň knižku básní, dialógov, scenárov a minipoviedok plnú mrazivého humoru, ale aj hravého dadaizmu s názvom Rabování samozvaného generála Rona Zacapy v hostinci U Hrocha. Autor si tu okrem iného vyskúšal parodickú „rozhlasovú reportáž z obrazu Jana van Eycka“, plnú dôležitých zbytočností s neodmysliteľnou telefonickou súťažou.
    Táto odbočka k niektorým predošlým Šandovým knihám nebola samoúčelná. Príprava čitateľa, ktorý náhodou ešte nemal to potešenie poznať tohto autora s neskrotnou chuťou a vtipom žonglujúceho s písaným slovom, nie je na škodu. Treba sa totiž pripraviť na všeličo, ak nie na všetko.
    Zámerné prehadzovanie strán
    Na svete je teda najnovšie Údolí, a spätne možno špekulovať, že dlhý názov predošlej knihy je svojou krčmovou lokalizáciou akousi predprípravou na Údolí. Aj tam sa pod drsným, ale starostlivým dohľadom krčmára Ondřeja stretáva partička štamgastov, svojráznych postavičiek so svojimi radosťami, starosťami, priznaniami i výmyslami.
    Hľadať v ich niekedy chao­tickom rozprávaní ten toľko požadovaný príbeh môže len človek, ktorý Šandu nepozná, no vo finále sa mnohé z počutého a povedaného zúročí.
    Dovtedy sa však do neraz bizarných krčmových dialógov a historiek zamieša všeličo – úryvok zo Steinbeckovej knihy Na plechárni, stratený a nájdený recept na chili con carne, kúsok divadelnej hry či strhujúca reportáž z hviezdneho futbalového duelu medzi Nemeckom a Talianskom.
    Šandovým galačíslom je však (popri spomínanom dvojjedinom vydaní knihy) zámerné prehadzovanie strán. V tom postmodernom, avantgardnom a ktovieakom autorskom experimentovaní si čitateľ možno ani nemusí všimnúť, že občas nejaká strana chýba, no protagonisti ho na to skôr či neskôr vďačne upozornia.

    Správu o dovolenke v Grécku videl najskôr pes
    Napríklad hádkou, či už bola reč o tom, ako bolo v Grécku. Nuž, bola aj nebola, akurát dotyčný štamgast Brutus o gréckom pobyte porozprával na strane 30, ktorú si však domáci pes Hrom ukoristil a dal ju láskavo k dispozícii návštevníkom krčmy, a teda potom aj čitateľom až po ďalších troch desiatkach strán.
    K zásadnejšiemu sporu dochádza pri výčape, keď sa Michal (to už aj menej zdatný čitateľ pomaly začína tušiť, že je to sám Šanda) priznal, že napísal knihu o tom, čo sa deje v ich krčme. Jej šéf Ondřej si síce nerobí nárok na autorstvo (veď nenapísal ani riadok), ale má iný silný argument – všetko, čo je v knihe napísané, prežil na vlastnej koži. Chlapi sa nakoniec dohodnú, že dve rôzne obálky to vyriešia, a tak veľkorysý mystifikátor Šanda navždy uviedol do literárnej histórie aj nejestvujúceho Ondřeja Böhma.
    Kníhkupci aj čitatelia v tom môžu mať trochu zmätok, zberatelia rarít si však zrejme zaobstarajú obe vydania. A spokojný Šanda je najmä rád, že keď sa mu už nepodarilo úvodnú stranu textu s číslom sedem v zmätku pri prehadzovaní jednotlivých stránok nebadane „stratiť“, aspoň ju odsunul čo najďalej a je zastrčená na samom konci. „V knihe sa veci stanú skutočnosťou až v okamihu, keď si ich prečíta čitateľ. Keby som to s tou sedmičkou neurobil, táto kniha by sa skončila skôr, než by sa začala,“ hovorí tajuplne. „A čo je na tej siedmej strane také strašné?“ pýta sa Ondřej.

    zobrazit celou recenzi
  2. dybbuk

    Lidové noviny, 19. 12. 2017

    Radim Kopáč
    Steinbeck v údolí

    Michal Šanda (* 1965) patří k nejzábavnějším spisovatelům, kterými se může česká literatura po roce 1989 pochlubit. Není to sice zábava pro každého, vyžaduje jistou odvahu i trpělivost, ale kdo si chce hrát, neodejde s prázdnou. Dokazuje to i jeho třiadvacátá kniha Údolí, útlá novela, kde Šanda smeká hned před třemi velkými kolegy: Steinbeckem, Hrabalem a Hiršalem. Ovšem tvůrčím způsobem, neotřele, s nápadem i vtipem. Údolí je zaprvé dost rozbujelý formální experiment, kterému otevřel v Čechách šedesátých let cestu poslední jmenovaný Josef Hiršal. Šandova kniha vyšla vlastně dvakrát: jednou má na obálce jeho jméno, podruhé jistého Ondřeje Böhma, bohémského výčepního z jedné zapadlé pražské hospody, který se časem ukáže jako klíčová figura příběhu. V knížce opakovaně nesedí stránkování, listy jsou přeházené, dvakrát se autorovi do textu vmontují úryvky ze Steinbeckovy klasiky Na plechárně. Šanda se nežinýruje čtenáře provokovat krásně zbytečnými výlety do jiných žánrů i stylů: nabídne reportáž z fotbalového zápasu, minutovou divadelní hru, slovníkové heslo nebo recept. A když ho znaví psaní, vypomůže si kresbou. Údolí je zadruhé poctou hrabalovskému typu vyprávění, spontánnímu, lehce chaotickému toku příběhů, historek a legend, v nichž na sebe narážejí tragédie s komedií, vysoké s nízkým, láska a smrt. Text knihy plyne většinou v přímé řeči, v hovorech lidí, vesměs svérázných typů kolem padesátky, kteří sedí kolem stolu v údolní hospodě, přeměněné časem v jakési spiklenecké doupě, v alternativní domov, v oázu relativní svobody na periferii nepřátelského světa. A pokud se řeči nevedou, pokud nepřicházejí na přetřes „kořalka, flundry, zahálka“, vystačí si vypravěči i jejich hrdinové s pouhým bytím, s nasloucháním sobě, druhému, světu. V takových momentech vstupuje do Šandovy knížky jistý stesk, pocit ztraceného, respektive nikdy nenalezeného ráje.
    Do třetice je Údolí svébytnou variantou zmíněné Steinbeckovy prózy, vydané v posledním roce druhé světové války. Ovšem pokud má banda Steinbeckových povalečů a vožungrů za cíl nachystat pořádnou párty pro svého oblíbeného „Doktora“, s Šandovým hospodským Ondřejem je to naopak. Je to on, kdo denně chystá svým kumpánům drobné radosti, kdo jim nezištně dává pocit, že někam patří, že na nich někomu záleží. Ondřej má sice profil bohéma, ale ví dobře, na které straně stát. Když do titulního údolí zavítá podezřelá famílie cirkusáků, aby jim hospodu prodal, neboť s pozemky kují své plány, vyrazí s nimi dveře. Jenže oni se vrátí oknem – a finále knihy je neradostné. K realitě je odtud, co by kamenem dohodil.
    Údolí sice není položka z kategorie velký román, který by bilancoval české dějiny posledních dekád, po němž se tolik volá. Má ale jiné, podstatnější kvality: ukazuje, co všechno lze s literaturou formálně provádět, jak nosná může být chuť vyprávět, radostně obcovat s řečí, s jazykem, se slovem, které v Šandově případě proklouzne hravě i tam, kam tělo nemůže. A nejen v této knížce, vlastně v každé, kterou Michal Šanda doposud napsal.

    zobrazit celou recenzi

Pouze přihlášení uživatelé, kteří zakoupili tento produkt, mohou přidat hodnocení.

Další informace

tel.: +420 602 118 873
sarka@dybbuk.cz