Anotace
Novela Tři dcery a matka (Trois filles de leur mere, 1926) patří k Louÿsovým nejprovokativnějším prózám. Její rukopis byl nalezen mezi texty v autorově pozůstalosti a předlohou se jí údajně stala Louÿsova osobní zkušenost, již během dvou dnů prožil s nedospělými dívkami a jejich matkou.
A skutečně, v tomto skandálním příběhu se matka oddává incestnímu a pedofilnímu vztahu se svými třemi dcerami, jimž nevěřícně, zato zdatně sekunduje sám vypravěč. Není jen aktérem hrubých fyzických hrátek, ale také posluchačem, jemuž se dívky svěřují se svými předchozími sexuálními zkušenostmi a touhami, v nichž vedle řady perverzních praktik figuruje také zoofilie. Právě proto je tento text svým tématem a smělostí v rámci světové literatury silně kontroverzním i dnes.
Specifikace
| Rok vydání | |
|---|---|
| ISBN | 978-80-86862-41-5 |
| Vazba | brožovaná |
| EAN | 9788086862415 |
| Počet stran | 216 |
| Formáty e-knihy | |
| Formát | 130 × 192 mm |
| Typ | tištěná, e-kniha |
Recenze
Pouze přihlášení uživatelé, kteří zakoupili tento produkt, mohou přidat hodnocení.
Podobné knihy
- Sold Out
Živé obrazy
50 Kč | 149 KčPřidat do košíku This product has multiple variants. The options may be chosen on the product page 
Sodoma
50 Kč | 99 KčPřidat do košíku This product has multiple variants. The options may be chosen on the product page- Sold Out
Markýza Bella Patti
50 Kč | 99 KčPřidat do košíku This product has multiple variants. The options may be chosen on the product page - Sold Out
Ze zápisků hraběnky Inéz
50 Kč | 99 KčPřidat do košíku This product has multiple variants. The options may be chosen on the product page
dybbuk –
iDNES.cz, 28. 1. 2008
Ondřej Bezr
Erotická literatura není jenom porno
Pražské nakladatelství dybbuk se věnuje vydávání erotické literatury soustavně – jeho antologie Kniha o kundě byla jednou z nejúspěšnějších knih loňského roku. Nyní přichází s několika novými
tituly.
“Jde nám o to, aby šlo o opravdovou literaturu, ne nějaké primitivní porno, jaké známe z internetových stránek,” vymezuje svůj záměr majitel nakladatelství Jan Šavrda.
Erotická literatura má bohatou historii a nepochybně je z čeho čerpat. Problém bývá v opatření originálu – erotické knihy často vycházely v početně omezených soukromých tiscích – a často i v dohledání okolností původní edice, ba dokonce pravého autora.
To je třeba případ knihy Umění mrdati, kterou se dybbuk předloni ve sféře erotické literatury na českou nakladatelskou scénu uvedl. Byť je jako její autor uveden jakýsi Abbé Appliqué, všeobecně bývá připisována Vítězslavu Nezvalovi ( více zde ).
Podobný případ je i první z novinek graficky sjednocené erotické řady dybbuku Dvanáct dopisů paní vévodkyni de Richelieu . Autorství je připsáno chevalieru (rytíři) de Grammont , žijícímu v 17. století. Protože se ale francouzský originál nedochoval, autorství je považováno za sporné. Česky kniha poprvé vyšla v roce 1919. Své údajné tetě v dopisech autor svěřuje své erotické eskapády, knize ale nechybí dobová poetika ani svérázný humor.
zobrazit celou recenziZcela jiný případ je báseň (či spíše “rýmovaný text”) Přijímací zkouška mamsel Flory francouzského autora Louise Protata (1819 – 1881). Ačkoli byl autor povoláním advokát, jeho rýmování je velmi “lidové”, blízké insitním básníkům – tuto polohu dobře vystihl i anonymní český překladatel (kniha česky poprvé vyšla v roce 1930 jako soukromý tisk v 96 číslovaných výtiscích). Mimochodem, mnohá zde použitá označení částí těla či činností patří mezi zapomenutá a možná by stála za “oprášení”.
Jestliže se Louis Protat “s ničím nepáře”, anglický píšící ilustrátor Aubrey Beardsley (1872-1898) naopak možná pro někoho až příliš “chodí kolem horké kaše”. Jeho novela Venuše a Tannhäuser , inspirovaná Wagnerovou operou, nese punc dobového estetismu, či – lépe – estétství. Ačkoli není pochyb, že text spadá do erotické literatury, není zde plýtváno konkrétními popisy ani explicitními termíny. Tím nejsilnějším je zde dekadentní atmosféra a děje spíše napovězené než vyprávěné.
Lze-li nějakého autora považovat za absolutního klasika erotické literatury, samozřejmě to nemůže být nikdo jiný než marquis de Sade (1740-1814). V dybbukovské edici nyní vyšlo (v anonymním překladu z roku 1930) jedno z jeho nejznámějších – a také nejkontroverznějších – děl Julietta čili Slasti neřesti . Text je přímo esencí toho, pro co se nikoli náhodou vžil termín sadismus, tedy spojení sexu a surového násilí v jeden celek. I v dnešní “tarantinovské” době jsou hrůzyplné de Sadeovy vize doporučeníhodné jen pro silnější jedince.
A totéž lze říci i o novele Tři dcery a matka francouzského dekadenta Pierra Louse (1870-1925), kterou jako “zřejmě nejtvrdší a nejskandálnější dílo erotické literatury” uvádí i “varovný” (či spíše reklamní?) pásek, kterým je kniha obalena. A skutečně: pedofilie, incest, zoofilie – to jsou jen některé zvrácenosti, které autor, který se přátelil s Oscarem Wildem, jehož básně zhudebnil Claude Debussy a jenž inspiroval filmaře Luise Buňuela, líčí jako vlastní zážitky.