dybbuk-246

Jaume Cabré

Přiznávám, že…

z katalánštiny přeložil Jan Schejbal

Cena s DPH: 479 , e-kniha: 240 

Román Přiznávám, že… Jaumea Cabrého patří mezi nejpřednější díla katalánské literatury. Jde o nemilosrdný pohled do vlastního nitra začínající chvílí, kdy se hrdina románu Adrià Ardèvol dozví, že trpí nezvratnou degenerací mozku, která mu dříve nebo později zabrání v duševní činnosti. V dopise své celoživotní lásce Saře pak vypráví o svém neradostném dětství mimořádně nadaného, nicméně citově strádajícího dítěte, z něhož otec chtěl mít předního polyglota a matka světového houslistu. Dospělý Adrià sice hovoří deseti jazyky a čte v několika dalších, hraje na housle, přednáší na univerzitě a píše odborné knihy, avšak je samotář často postrádající pocit štěstí. Navíc se nepřestává obviňovat, že patrně způsobil otcovu smrt.
Kniha Přiznávám, že… představuje i složitou mozaiku osudů velkého počtu postav žijících v širokém časovém rozmezí mezi 14. stoletím a prvními roky století jedenadvacátého. V Adriàových představách se rodí nepřeberně příběhů, v nichž se skutečné události a reálné postavy setkávají s fiktivními, čas ztrácí své zákonitosti a proměna místa děje si mnohdy vystačí s jedinou větou. Ani tyto postavy ale nejsou a nemohou být dokonale šťastné, neboť mezi ně vstupuje všudypřítomné zlo jdoucí od špatných vlastností jedince přes podvodná jednání a zrady až k vraždění ve jménu nějaké ideologie. A Bůh, údajně soucitný a spravedlivý, mlčí.

Rok vydání

ISBN

978-80-7438-136-2

Vazba

vázaná

EAN

9788074381362

Počet stran

832

Formáty e-knihy

ePUB, Mobi, PDF

Formát

126 x 200 mm

Rok vydání

ISBN

978-80-7438-136-2

Vazba

vázaná

EAN

9788074381362

Počet stran

832

Formáty e-knihy

ePUB, Mobi, PDF

Formát

126 x 200 mm

Katalogizace

Sdílej tuto knihu

Další informace

Recenze

  1. dybbuk

    Tvar, 23. 2. 2017

    Eva Škamlová
    VÝSTŘIŽKY Z PAMĚTI

    Jaume Cabré (nar. 1947 v Barceloně) vystudoval filologii na univerzitě v Barceloně. Svého vypravěče Adriaa Ardevola (vzhledem ke shodnému věku a profesi lze ho vnímat i jako autorovo alter ego) pověřil vylíčením složitého příběhu rozvětveného do několika století, obdařil ho fenomenálním jazykovým talentem, hudebním nadáním a smutkem z údělu nenaplněné lásky. Své celoživotní lásce Saře píše Adria vroucné vyznání, není to však jen romándopis; autor na více než osmi stech stránkách kombinuje víc románových typů (společensko-filosofický román s historickým, memoárovým, postmoderním), střídá ich-formu s er-formou, dialogy s vnitřními monology. A střídá i století – od středověku až do konce devadesátých let 20. století.
    Při prvním čtení se občas do některých pasáží zapleteme. Jako bychom vstoupili do bludiště, které je zaplněno desítkami jmen dávných mnichů a inkvizitorů, ale i nacistů, a také názvů lokalit, uměleckých děl, klášterů vysoko v horách; kdykoli se vypravěč pohybuje v minulosti, jsou události, osoby i předměty provázány s děním současným.
    Smalířkou Sarou se Adria poprvé setkal před čtyřiceti lety jako mladý houslista na koncertě v Paříži. Své vyznání a přiznání píše v době, kdy je Sara již po smrti, a jeho trpké sebepoznání je fatálně zpožděné. „A od toho dne jsem věděl, že i já jsem žid, Saro. Žid hlavou, národem, dějinami. Žid bez Boha.“
    Adriaovým dlouholetým a největším přítelem je Bernat Plensa, spolužák z konzervatoře, který se stane profesionálním houslistou ve filharmonii, v dospělosti se však cítí nenaplněný a nedoceněný. Román má i svého neživého (anti)hrdinu. Jsou jím vzácné housle z dílny cremonského mistra Lorenze Storioniho z roku 1764. Jejich nešťastné putování mezi 18. a 20. stoletím má začátek v rodině hledačů dřeva pro cremonské houslaře. Javor na budoucí housle vyrostl na ostatcích zavražděného člověka – jako by už to předjímalo jejich pochmurnou existenci.
    Do příběhu rodiny Ardevolových je vklíněn zločin související se zmíněnými storionkami. Sběratelská vášeň pro vzácné rukopisy a předměty zaplete Felixe Ardevola, vypravěčova otce, do obchodu s bývalými nacisty a pravděpodobně i do udávání nepřátel Frankova režimu. Cenný nástroj způsobí několik tragédií a vražd. Dostanou se i do Osvětimi, kde si je po vraždě jejich majitelky přivlastní nacistický lékař, jehož nadřízeným je Rudolf Höss. „Protože jako Oberlagerführer na sebe beru všechny nedostatky systému. Například z posledního nákladu plynu Cyklon zbývá jen na dva, nanejvýš tři výkony a intendanta ani nenapadne, aby mě na to upozornil nebo objednal další.“ Jindy se Höss při skleničce lékaři svěřuje, jak ho trápí, že dvě ze tří pecí nemají potřebný výkon. „Už vím, co je Zlo, dokonce absolutní Zlo. Jmenuje se Himmler. Jmenuje se Hitler. Jmenuje se Pavelić.“ (Z dopisu bývalého kněze, spolužáka Adriaova otce Félixe.)
    V době Adriaova dětství je vlastníkem houslí jeho otec Felix. Adria potřebuje o něco staršího Bernata zaujmout: storionky mu tajně půjčí a do pouzdra od nich vloží do trezoru své cvičné housle. Příhoda je zpočátku úsměvná, nevinný klukovský kousek – jenže to, co se kvůli záměně stane ještě tentýž den, si Adria bude vyčítat po celý život.
    Vyprávění se přelévá z dětství do dospělosti až ke stáří. Ne ovšem chronologicky, Adria těká, odbočuje; z jednoho století se z dialogu dvou mnichů hned v příštím odstavci vrací do dětství nebo do let studií. Než se prostřednictvím storionek sblížil s Bernatem, cítil se osamocený – v dětství ho provázeli hrdinové Divokého západu, kteří měli funkci „poradců“: statečný Černý Orel a šerif Carson. (I v hrdinově dospělosti si šerif občas nad něčím opovržlivě odplivne.) Ctižádostiví a citově chladní rodiče toužili mít ze syna významného člověka – matka houslistu, otec filologa. Adria se matčině vůli vzepře, nestane se profesionálním hudebníkem jako Bernat, přesto osudové storionky zůstávají dlouho s ním (My je nevlastníme, říkal jeho otec, ony vlastní nás.), než se složitými cestami dostanou k novému majiteli. Adria nakonec přednáší na univerzitě v Barceloně, stane se oceňovaným lingvistou a autorem filosofických spisů, esejí a studií. Od mládí se zabývá původem a příčinami zla, je to jeho utkvělý problém, který vnímá i jako svůj osobní, se všemi skutečnými či domnělými proviněními.
    Příběhy postav jsou v románu neoddělitelné od vzácných věcí; vedle storionek to je i starobylý medailonek Panny Marie a obraz benediktinského kláštera Santa María v Gerri od Modesta Urgella. Tyto předměty prorostly do životů desítek lidí. Svým trváním po staletí jako by dostaly krutou moc svou krásou nejen zkrášlit lidem život, ale mnohým ho zničit.
    Dopis Saře je jen několikrát přerušen kratšími vstupy, odlišenými kurzívou. V těchto kapitolách se vypravěč vyčleňuje, jako by nebyl bezprostředně přítomen: je objektem vyprávění svého přítele Bernata a osobního lékaře. Nedávná vyšetření potvrdila, že se Adria nachází v počáteční fázi ztráty paměti a svého fenomenálního intelektu; Alzheimerova choroba nemá ani s ním slitování. (Čtenář se o tom dozvídá až přibližně ve třetině románu, v anotaci na záložce je to však poněkud předčasně prozrazeno.)
    Bernat je věčně nespokojený, jako druhý houslista ve filharmonii se považuje za bezvýznamného, chce vyniknout jako jedinec. Píše povídky, je posedlý touhou stát se úspěšným spisovatelem. Co všechno pro to později ještě udělá, zůstane pro čtenáře téměř do konce nezbytným tajemstvím.
    Ich-forma se někdy až nečekaně prolíná s er-formou: „Vstoupila jsi sladce do mého života jako poprvé a už jsem nemyslel na Eduarda a Otýlii, ani na svoje lži, nýbrž na Tvoji potěšující tichou přítomnost. Adria jí řekl, ujmi se bytu, ujmi se mě.“ „Psal jsem, Sara při mně stála, kreslila blizoučko ode mě. Zbývalo nám málo času velice málo, byli jsme spolu, pracovali, žili, usmiřovali se s našimi obavami. Já jsem psal a Ty vedle mě. Sara ilustrovala pohádky a kreslila uhlem a Adria vedle ní, obdivoval její tahy.“
    Housle představují krásu, touhu lidí po kráse, ale i schopnost některých ji zneužívat a kvůli ní podvádět i zabíjet. Pro vypravěče jsou i svědomím a symbolizují ztrátu lásky. Autor pustil čtenáře i do zdánlivě skryté vrstvy, kde je krása zakalena bolestí i krutostí.
    Výsledkem je román výjimečný nejen rozsahem, ale především hloubkou záběru (autor píše i filmové scénáře). Jeho české vydání je mimořádnou překladatelskou i nakladatelskou událostí.

    zobrazit celou recenzi

Pouze přihlášení uživatelé, kteří zakoupili tento produkt, mohou přidat hodnocení.

Další informace

tel.: +420 602 118 873
sarka@dybbuk.cz