Pohádky do postýlky

Recenze

1. dybbuk – 11. 2. 2018

   Portál české literatury, 23. září 2005

   Jan Nejedlý

   …nakladatelství dybbuk, uvádí na scénu novou edici knih dětské literatury. Čtvercový formát, dvojbarevný tisk a jednoduché kresby činí z tohoto projektu pokus o elegantní a přitom ne drahou dětskou knihu. Premiérový los padl na debutanta Marka „Šolmese“ Srazila (1973) a jeho Pohádky do postýlky s ilustracemi Dušislava Staňka. Srazilovo „milé povídání“ pro děti „od tří do deseti let“ (o věku těch starších bychom mohli pochybovat) působí – třeba na rozdíl od zkušené vypravěčky M. Wagnerové – poněkud upovídaně. Nadbytečná slovní vata se měla vyškrtat, zvláště chce–li knížka uspět v dnešní rychlé době. Otazník se vznáší i nad autorovou žoviálností, s níž se obrací k příjemci („Ahoj děti a nebuďte smutné!“, „Ahoj děti a hrajte si!“) a která se někdy zvrhne až v kouzlo nechtěného („Chtěli byste, aby vás někdy počůral nebo pokakal ptáček?“) Jinak však Pohádkám do postýlky nemůžeme upřít vtip, vlídnou atmosféru, smysl pro půvabné detaily i hravost, s níž tvůrce vysílá do textu roztodivné bytosti a „bytůstky“ – viz třeba sympatický oživlý klikyhák Frněk a další pajduláci, kterým ilustrátor Staněk dal tu nejjednodušší možnou takřka „muminkovskou“ formu. Počkejme si tedy na další svazky a přes některé dětské nemoci držme nové edici palce.

   zobrazit celou recenzi

2. dybbuk – 11. 2. 2018

   Ladění, 4/2005

   Sympatičtí hrdinové do postýlky

   Stále více psavcům se zdá být veskrze snadné sestavit osobitou, původní a přitom literárně zajímavou knihu moderních autorských pohádek. Výsledkem mnohých snažení však často bývá konvolut nepůvodní poetiky, kýčovitých figur, či lépe situací a postav, jež jsou v širším rámci málo srozumitelné a pochopitelné. I zde platívá, že méně bývá více. Právě sympatickou úsporností formy a jednoduchostí se vyznačuje kniha Marka Šolmese Srazila POHÁDKY DO POSTÝLKY. Je tvořená pěticí krátkých a jednoduchých pohádkových textů a vydalo ji nakladatelství Dubbuk. Ilustrace vytvořil Dušislav Staněk. Srazil zvolil kruhovou kompozici pohádkového souboru. Tato literární strategie posílila sevřený charakter celého vyprávění, stejně jako použití figur, jež mají udržovat kontakt s dítětem. Čtenář je oslovován, autor se dovolává stvrzení svých závěrů a odkazuje i k soudobému jazyku a reáliím vlastním generaci recipientů mladšího školního věku.

   Hrdinové a události jednotlivých příběhů nejenže prostupují z pohádky do pohádky, ale v posledním z textů, který je de facto bezdéjový, se všichni setkávají na společné oslavě. Cyklickou uzavřenost vyprávění naznačují i iniciační úvodní pasáže pohádek: jedna začíná na podzim, další v zimě, a jiná na jaře. Poslední text je odehrává v ročním období symbolicky shrnujícím celý rok a zvaném jaroleto-podzimzima. Na konci každé jednotlivé pohádky je navíc vždy účtováno s nějakou z dětských starostí – se samotou, strachem či nedostatkem přátelství. A i když udělované rady bezpochyby narazí na realitu dětského sociálního prostoru, jako ideje a etické apely jsou hodny pozornosti.
   Literárně prosté texty těžící z poetiky běžného jazyka a opírající se o zklidněné a starosvětské tempování doplňuje několik veršovánek. Staněk je včlenil coby integrální části vyprávění, jsou to písně, které postavičky zpívají. Čtenář je též nabádán, aby je používal.
   Kniha Pohádky do postýlky je sympatickým, byť ne bezvadným pokusem dosud nezavedeného nakladatelství vstupovat i do světa písemnictví pro děti a mládež. K pozitivum publikace se řadí svěží typografické zpracování a kresby, jež poetikou podporují charakter textu. Zajímavě působí – ať už chtěné či nechtěné – konotace s vizuálními hrami s písmeny Ondřeje Sekory a Martiny Skaly (Pohádka o Frňkovi), či bezmála mumínkovsky pojaté postavy v pohádkách o Dutovi a Tupovi a o Wosan Gosanovi.

   (mar)

   zobrazit celou recenzi