dybbuk-315

Tomás González

Na počátku bylo moře

ze španělštiny přeložila Blanka Stárková

Cena s DPH: 211 

Existuje-li v kolumbijské literatuře nástupce nobelisty Gabriela Garcíi Márqueze v mimořádně přesné a úsporné práci s jazykem, je jím bezesporu Tomás Gonzáles. Jeho prvotina Na počátku bylo moře pojednává o manželské dvojici J. a Eleny, kteří si přejí vymanit se z městské civilizace, žít u moře v přírodním prostředí. Za tímto životním snem se stěhují z kolumbijského velkoměsta na statek u Karibského moře. Možná je vede vzpoura proti etablované společnosti, možná ozvuk životního stylu hippies, možná chuť začít život znovu a jinak uprostřed téměř nedotčené přírody mezi pralesem a mořem. Obraz ráje však brzy začne nabývat podobu pekla. Počáteční radost z budování vystřídají finanční potíže, smutek z nekonečných zimních dešťů, Elenina neschopnost sžít se s místními lidmi i stupňující se konflikty mezi ústřední dvojicí. Zkouška životem v přírodě zesiluje povahové nedostatky obou protagonistů, jejichž původní záměry se obracejí v opak. Pod povrchem událostí narůstá skryté násilí. Latentní problémy a zlo číhají nejen v lidech, ale i v přírodě, krásné, ale přemáhající vše, včetně individuálních lidských snů a plánů. Vše spěje k neodvratné tragédii…
Tomás González ve svých dílech zpravidla vychází ze skutečných událostí, které mísí s fikcí. To je i případ knihy Na počátku bylo moře. Inspirací k napsání této novely mu byla vražda staršího bratra, ke které z nejasných důvodů v pralese došlo. Autor přebývá na statku mimo městskou civilizaci a důsledně se straní tzv. literárního provozu. Zřejmě i proto získal od kritiků přídomek „nejlépe ukrývaného tajemství kolumbijské literatury“.

Rok vydání

ISBN

978-80-7438-205-5

Vazba

vázaná

EAN

9788074382055

Počet stran

136

Formát

122 × 190 mm

Rok vydání

ISBN

978-80-7438-205-5

Vazba

vázaná

EAN

9788074382055

Počet stran

136

Formát

122 × 190 mm

Skladem

Katalogizace

Sdílej tuto knihu

Další informace

Recenze

  1. dybbuk

    krajskelisty.cz, 25. 5. 2019

    Zdeněk Svoboda
    Z „lásky“ k jižní Americe a svému zabitému bratrovi.

    Latinskoamerická literatura, kam zcela jednoznačně patří i málo známý Tomás González, zažívá obdobný boom, jakým se mohla pyšnit v šedesátých letech minulého století. A jen za posledních několik týdnů udělala hned několik výrazných a hlubokých zářezů také v tom našem prostředí.
    Ať už je to ohromně poutavý překlad neméně poutavého románu ´Nebe, peklo, ráj´ Julio Cortázara, případně do detailu rozepsaná studie hispanistky Charvátové v posledním vydání časopisu HOST. Jemu mimochodem dominuje tvář senzačního vypravěče a mága sémantických hříček Maria Vargas Llosy. Pakliže jste od něj prozatím nic nečetli (navzdory aktivitě ODEONu a dalších), určitě to napravte. Jeho styl je nenapodobitelný a nepřehlédnutelný. Tím rozhodně nekončíme.
    V témže období, které je výše uvedeno, se zrodila Márquezova kniha ´Cien años de soledad´, případně ´Yo, el supremo´ (I, the Supreme) paraguajského spisovatele Augusta Roa Bastose. Ani on nebyl tím posledním; doporučíme třeba i titul José Donose ´Korunovace´, který u nás vyšel před drsnou normalizací péčí ODEONu v roce 1966. Dalším možným posunem ve znalosti španělsky hovořící literatury může být i rozsáhlá esej Martiny Bařinové o známé buřičce Luise Capetillové v aktuálním vydání Tvaru (10/2019).
    Zkrátka a dobře, latinskoamerická literatura je obrovský kus historie obrovského kontinentu, přičemž do jakéhokoli státu byste na glóbusu píchli prstem, naleznete výrazná jména, díla – od Caracasu po Tierra del Fuego. Ať už v oblasti krásné literatury, beletrie nebo filozofie. Právě ta poslední přihrádka, tedy filozofie, nás dovedla k útlé novele Tomáse Gonzáleze s názvem ´Na počátku bylo moře´, který v příkladu Blanky Stárkové vydalo nakladatelství dybbuk. A proč ta zvláštní spojka? Jelikož Tomás González je synovcem Fernanda Gonzáleze, výrazného existencialisty a spisovatele, který celý svůj nedlouhý (68 let) život zasvětil hledání odpovědí na dávno zapomenuté otázky. Pro fanoušky Netflixu bude jistě poutavé i to, že část života strávil v Medellínu (Tomás se tam mimochodem narodil)… Ano, v onom proslulém krunýři Pablo Escobara. Tolik na okraj k Tomási Gonzálezovi, o němž jeho český nakladatel uvedl znamenitou větu: „Existuje-li v kolumbijské literatuře nástupce nobelisty Gabriela Garcíi Márqueze v mimořádně přesné a úsporné práci s jazykem, je jím bezesporu Tomás González.“
    González ve své útlé prvotině použil kombinaci fikce a skutečnosti. Tedy postup, jaký umožňuje věci dotahovat či odhalovat. Ač se to nezdá, za příběhem dvou lidí, kteří prchají před moderní Kolumbií do severní (a zpustlé) části země, kamsi ke Karibskému moři, má být nevysvětlená vražda autorova bratra, k níž mělo dojít v pralesní oblasti.
    ´Na počátku bylo moře´ je naprosto lineární příběh bezejmenného J. a jeho ženy Eleny. Tito dva jsou prostřednictvím pozorovatele popisováni ve velmi obyčejných, stejně tak i vypjatých situacích. Odstup od obou hrdinů dovoluje nejen nadhled, ale i jistou rozmanitost. Ta se mísí s jakýmisi deníkovými zápisky J., které naopak přibližují jeho mentalitu, podpořenou alkoholem. Ten je samozřejmě použit jako kontrast. Podobných situací je v knize hrozně moc a jsou zachyceny nejen působivě, ale také uvěřitelně.
    Čím dále se dvojice vzdaluje Medellínu, tím více je nutno se k němu vracet (zejména kvůli opakovaným úvěrům). Čím více jsou oba spolu, tím méně spolu mluví (dialogů je opravdu poskrovnu). Čím více se pouští do podnikání (obchod, těžba dřeva), tím míň mají peněz. A konečně je tu klasická dramatická podstata autorovy prvotiny: čím více lidí je jim na blízku, tím více jsou osamocení.
    Elena nakonec svého muže opouští, přičemž on ani neví, zdali mu bude smutno. Typický rys a charakteristický prvek existenciálních postojů v literatuře je určitě na místě. Ani ve chvíli, kdy mužská hlavní postava tragicky umírá, jeho žena nedorazí na improvizovaný pohřeb. Neví o tom, stejně jako on nevěděl, že v momentu, kdy odplouvá na člunu, ji vidí naposledy. Prvky hledání a marného nacházení jsou navíc násobeny nehostinným a ryze hnusným prostředím. To ostatně zachycují už první kapitoly. Pot, moč, špína, plechovky od piva pohozené kdesi u pumpy, ustavičný déšť, bláto, bahno, mrtvá zvířata.
    Na to, jak krátkou novelou kniha je, za sebou nechá tlustou stopu. Osud dvou lidí, kteří neumí žít spolu, natož za přítomnosti kohokoli jiného, je možno vnímat jako kritiku společnosti, rodiny, okolí. Surrealismus díla není zachycen ani tak v popisu sexu (nepočítáme-li olíznutí bradavky spící Eleny), ale předně ve strohosti smrti a zobrazení mrtvoly. To je majstrštyk, jenž naznačuje i další cestu autorovy tvorby. Strohost, hloubka pocitů na minimu slov, pevný příběh a čitelné dějové vyústění, které je jednoduše zlé.
    Knihu ´Na počátku bylo moře´ doporučujeme bez jakýchkoli výhrad.

    zobrazit celou recenzi
  2. dybbuk

    iliteratura.cz, 11. 5. 2019

    Denisa Škodová
    González, Tomás: Na počátku bylo moře

    Českému čtenáři se poprvé dostává do ruky český překlad novely Na počátku bylo moře kolumbijského spisovatele Tomáse Gonzáleze. Přestože má dílko jen něco málo přes sto stran, nabízí intenzivní zážitek karibské idylky smetené tropickou bouří.
    Tropická cesta z města
    Tomás González se narodil roku 1950 v kolumbijském Medellínu a dvacet let prožil v New Yorku, než se v roce 2002 vrátil zpět do vlasti, kde žije v ústraní na venkově asi dvě hodiny cesty od Bogoty. Novela Na počátku bylo moře vyšla již v roce 1983 (šp. Primero estaba el mar) jako jeho prvotina, od té doby autor vydal další kratší či delší prozaická díla a také poezii. Ačkoli píše již dlouhá léta, věhlas si získává teprve v poslední době.
    González vystudoval filozofii a od mládí byl vášnivý čtenář. Rád četl hispanoamerické autory, z těch kolumbijských například modernistu Josého Asuncióna Silvu, tvořícího na konci 19. století, či Gabriela Garcíu Márqueze nebo také jiné velikány hispanoamerické literatury 20. století: Argentince Julia Cortázara nebo Mexičana Juana Rulfa . A skutečně se zdá, jako by inspirace touto čtveřicí jeho oblíbených autorů prosákla do textu. Projevuje se v navození atmosféry, gradaci napětí, výrazných postavách a jejich vývoji, všudypřítomné živelnosti, již se postavám nedaří krotit, v kontrastech, touhách… A aby exotična nebylo málo, text uvozuje úryvek z kosmologie indiánů Kogi, který nastiňuje jistou transcendenci příběhu. Podle ní bylo na počátku všeho moře.
    Začátek příběhu je plný nadějí mladého manželského páru lehce nad třicet let Eleny a J. Zanechávají pohodlného a bujarého života a z kolumbijského velkoměsta Medellínu se stěhují na odlehlý ostrov v Karibském moři u hranic Kolumbie a Panamy, kde koupili farmu. Již během jejich cesty autobusem a člunem na ostrov se vyjevuje nejen kolorit okolních městeček a jeho obyvatelstva, ale ukazují se i povahové vlastnosti Eleny a J., které se postupem času ještě zvýrazní, až vyhrotí. Elena je sice rázná a praktická, vyklube se z ní však zároveň panovačná a namyšlená paní domu; J. je zase městský intelektuál a snílek („směska literáta, levičáka, anarchisty, obchodníka, kolonisty, hipíka a bohéma“ – s. 76), často má problém zjednat si respekt a vlastní naivita jej brzy připraví doslova o všechno, i o poslední sny.
    Jako by to ani nemohlo dopadnout jinak: čtenáři je brzy předloženo coby hotová věc, že s J. to nedopadne nejlépe a svůj statek si dlouhou dobu neužije. A pak už se k načrtnutému konci jen pomalu přibližujeme. Původně energická Elena se na ostrově později může ukousat nudou, takže vyvolává konflikty s černošskou hospodyní, manželkou Gilberta, který pracuje jako správce statku; a ani obyvatelé z nejbližšího městečka či osady ji pro její aroganci nepřijmou nijak vlídně. Začnou narůstat i konflikty mezi ní a jejím mužem. Ten s místními udržuje o poznání lepší vztahy než jeho žena, ovšem je zase takový dobrák, že toho leckdo využije. Když se začne propadat do stále větších dluhů, problémy se na něj valí ze všech stran a na statku začíná panovat nejen tropické, ale i psychické dusno. Nějakou dobu se snaží odolávat, zradí i mnohá svá přesvědčení, jeho úsilí přesto nakonec vyjde naprázdno. Přiznat si vlastní selhání a postavit se novému, autoritativnímu správci svého statku sice pro J. znamená výrazný posun, jeho charakter se však i v tomto silném momentě ukáže jako příliš slabý.
    Příběh je líčen většinou lineárně, vševědoucím vypravěčem, místy se informace předávají prostřednictvím deníku nebo dopisu. Čtenář je hned od začátku vtažen do děje a nemá se kde ztratit, stává se tichým svědkem tragédie, k níž má dojít o pár desítek stran dále. Časné vyzrazení konce text nepřipraví o napětí: stále je co objevovat, stačí se soustředit na detaily a čekat, „kdy to přijde“. Očekávaný konec jako by naopak čtenáře tím spíš držel ve střehu – asi jako když člověk ví, že na něj někde za rohem někdo číhá.
    Tomás González ve své prvotině nezapře básníka. Dokáže velice pečlivě a sugestivně líčit vášně postav i tropickou nespoutanou přírodu, plnou vůní, zvuků a barev, která sice na městského člověka může působit idylicky a romanticky, ale jde přece jen o nezkrotný živel, který nelze jen tak ovládnout. Přírodu nelze „naprogramovat“, což civilizovanému člověku, zvyklému ovládat téměř vše, dělá doslova čáru přes rozpočet. Pokud se s ní naučí žít v souladu, pak spolu mohou vycházet: novým majitelům statku se ovšem vzájemný respekt najít nepodaří. Dary přírody nepřijímají s pokorou, ale spíše se samozřejmostí, za tuto neúctu je však čeká trest… Jenže ani s trestem nedojde k nějakému vystřízlivění – celé dobrodružství spojené s přestěhováním na ostrov a starostmi o statek zkrátka zkrachuje a s sebou stáhne i oba dobrodruhy. Městský, „domestikovaný“ člověk jako by zdegeneroval a návrat ke kořenům už pro něj není možný. Na kořeny a prvopočátek ostatně odkazuje i obsažená předkolumbovská kosmologie.
    Jde o pozoruhodné dílo, v němž si rozhodně přijde na své i náročnější čtenář, zároveň je ale výborně „stravitelné“ i pro ty méně zkušené.

    zobrazit celou recenzi

Pouze přihlášení uživatelé, kteří zakoupili tento produkt, mohou přidat hodnocení.

Další informace

tel.: +420 602 118 873
sarka@dybbuk.cz