dybbuk-331

Hans Magnus Enzensberger

Mauzoleum

z němčiny přeložili Nikola Mizerová, Pavel Novotný

Cena s DPH: 241 

Mauzoleum patří k ústředním a ojedinělým dílům německé poezie. Třicet sedm Enzensbergerových balad pojednává o rozporuplnosti pokroku, o procesu trvajícím celá staletí, jehož významné, tragické, komické i absurdní problémy na nás dopadají dodnes. Text radikálně ruší tradiční představu o poezii jako tvorbě „krásného zdání“ a simuluje vědecký jazyk i myšlení, aniž se však zříká umělecké volnosti přetvářet fakta do „otevřeného“ celku, který obsahuje i mnoho nedořečeného, nedefinovatelného, ba tajemného. Přestože pokrok je kolektivním mýtem, personifikoval se v dlouhé řadě historických postav, průkopníků či vzájemných protivníků. Hrdinové balad jsou proto myslitelé, dobrodruzi, biologové (Darwin), vynálezci (Gutenberg), přírodovědci (Humboldt), lékaři (Guillotin), revolucionáři (Che Gue­va­­ra), politici (Machiavelli), umělci (Chopin) a další význačné postavy našich dějin. V knize jsou představeny ve fragmentárních zkratkách, které ukazují nejen jejich osudy (většinou ne právě šťastné), ale také jejich místo a význam pro vývoj naší civilizace.

Rok vydání

ISBN

978-80-7438-221-5

Vazba

brožovaná

EAN

9788074382215

Počet stran

144

Formát

140 × 210 mm

Rok vydání

ISBN

978-80-7438-221-5

Vazba

brožovaná

EAN

9788074382215

Počet stran

144

Formát

140 × 210 mm

Skladem

Katalogizace

Žánr:

Další informace

Recenze

  1. dybbuk

    Literární noviny, 28. 5. 2020
    Petr Bílek

    Letos jednadevadesátiletý německý homme de lettres vydal tuto svou konceptuální básnickou sbírku v roce 1975. Do češtiny ji nyní převedli Nikola Mizerová a Pavel Novotný, který je také autorem doslovu.

    Enzensberger je živě přítomen v českém literárním kontextu už od šedesátých let minulého století.
    Výbor z jeho prvních dvou sbírek Obrana vlků a Zeměmluva pořídil a přeložil Josef Hiršal a v roce 1963 jej vydala Mladá fronta pod titulem Zpěv z potopy. V novější době je možné připomenout české vydání Enzensbergerových esejů v roce 2008 nebo sbírky Historie mraků o dva roky později.
    Germanisticky orientovaní mladí však vnímali tohoto autora v šedesátých letech také jako figuru povýtce politickou. Věděli o jeho revue Kursbuch i o jeho angažmá kolem tehdejšího německého studentského hnutí. V sedmdesátých letech se dostal zejména v souvislosti s činností svého bratra až do nepříjemné blízkosti kruhů kolem extrémně levicové a teroristické Rote Armee Fraction, což byl nucen opakovaně vysvětlovat, neboť v následujících desetiletích nezmizel z očí publika a nadále působil v roli veřejného intelektuála.
    Enzensbergerovo myšlení básníka, spisovatele, esejisty, publicisty, politika i aktivisty je vyhraněně dialektické a nutkavě směřuje k vyostřování protikladů. Stojí přirozeně i u zrodu Mauzolea, což je třicet sedm textů inspirovaných životními příběhy a objevy světových vynálezců, lékařů, techniků, politiků i umělců. Svou rešeršní práci na dějinách vědy a techniky započal Enzensberger za studijního pobytu ve Spojených státech a typicky zakončil pátráním po osudu Che Guevary na revoluční Kubě. Unikátní koncept sbírky je vystavěn chronologicky. Začíná verši o italském hodináři Giovannim de‘ Dondim, který žil v letech 1318 až 1389 a který postavil hodiny o osmi cifernících bez předlohy a „nepřekonaných po čtyři sta let“. Končí básní o Ernestovi Guevarovi de la Serna, jenž žil v letech 1928 až 1967: „Není to dlouho, a je to zapomenuto. Jen historici / se zahnizďují jako moli v suknu jeho uniformy.“
    Autorova poetika měla od počátku blízko k dobovému proudu konkrétní poezie a vycházela z jeho přesvědčení o společném kořenu vědy a poezie, dvou disciplín, které se v průběhu dějin bratrsky rozešly, ale jejichž příbuznost nezanikla. Bez tohoto pojetí by vznik Mauzolea nebyl vysvětlitelný a stěží pochopitelný by byl i jazykový materiál, s nímž autor pracuje. Varíruje autentické citáty z odborných prací, filozofické výroky protagonistů, charakteristiky životopisců s vlastním originálním hodnocením zvolených postav a smývá tradiční poetickou patinu z jazyka, s obrazností pracuje racionálně. Ratio a inspirace jsou spečeny k neodloučení.
    Druhým hlavním rysem utvářejícím fyziognomii této sbírky je básníkova meditace nad otázkou pokroku v lidských dějinách. Dýchá z ní přesvědčení o zhoubnosti slučování pokroku s technickými objevy. Stojí-li Enzensberger na platformě osvícenského racionalismu, je odhodlán bránit jej proti jeho pokleslé verzi kutilského, posedlého pokrokářství za každou cenu, bezohledného prosazování vlastních představ a svého ega. Verše o britském cestovateli, novináři a politikovi siru Henrym Mortonovi Stanleym až frapantně sedí na některé současné investigativce a válečné reportéry: „Nájemný novinář, idealista, žoldák, / žonglér s cestovními výdaji, snaživec, agent. / Turista po krvavých koupelích, / masařka genocidy: / porážka Kajovů, Komančů a Siouxů (1867), / expedice proti Habeši (1868), / masakr u Zlatonosného pobřeží (1873): / je vždy v centru dění se šlechetností sobě vlastní.“
    Kdo by si snad myslel, že poezie nemyslí, že jejím smyslem je cítit, s užitkem vezme do ruky tuto knížku a rozšíří si představu o možnostech, jimiž pravá poezie vládne. A bude se s překvapením ptát, čím prospěli lidstvu Gutenberg, Machiavelli, Leibniz, Guillotin,
    Malthus, Darwin, Chopin, Bakunin, Taylor, Molotov, Blanqui nebo Haussmann? Ve kterém okamžiku se jejich chorobná umanutost stala přínosem? A došlo k tomu vůbec?

    zobrazit celou recenzi

Pouze přihlášení uživatelé, kteří zakoupili tento produkt, mohou přidat hodnocení.

Další informace

tel.: +420 602 118 873
sarka@dybbuk.cz