Kuba

Recenze

1. dybbuk – 13. 2. 2018

   Host, 7. 4. 2008

   Pavla Holcová
   Sladká pachuť laciného rumu

   Pravděpodobně každý, kdo se zajímá o Latinskou Ameriku, už narazil na jméno Stanislava Škody. Tato kontroverzní postava české publicistiky má výrazný rukopis i výrazné názory: od problematiky architektonické hodnoty obchodního domu Máj až po porušování lidských práv na Kubě. V otázce Kuby (a toho, jak a co by si čtenáři měli o Kubě myslet) se autor vyprofiloval již několika reakcemi či články v tisku a v neposlední řadě i editorským vedením Kubánské čítanky z nakladatelství Labyrint. Ne všechna Škodova tvrzení bývají přesná a někdy dokonce zavánějí demagogií, to nicméně neznamená, že se jim máme vyhýbat. Stanislav Škoda zůstává ideovým reprezentantem intelektuální pravice, a to právě svými postoji ke Kubě, které kopírují zahraniční politiku České republiky.
   Zatím poslední literární počin Stanislava Škody vyšel na sklonku roku 2007. Kniha krátkých textů a černobílých fotografií Pavla Hrocha zrcadlí Kubu tak, jak ji pravděpodobně běžný turista nikdy nepozná. Abecedně řazená hesla mají zachycovat podstatu Kuby, její dřeň, touhy a prohry jejích obyvatel i životy obyčejných lidí, které se režim snaží vměstnat do několika málo propagandistických hesel.
   Kniha Kuba už svou výpravou evokuje kubánské nakladatelské počiny: kvalitní fotografie jsou umlčeny laciným papírem, měkká vazba a žlutohnědé ladění obalu umocňuje dojem centrálního plánování literatury ve smyslu „Soudruhu, do tiskárny dorazila jen černá a žlutá. Máme vytisknout ten atlas papoušků, nebo tu knížku s fotkama?“ Abecední uspořádání a heslovitost textu dávají tušit, že výběr informací bude podléhat výhradně gustu a nutkání autora, přestože toto uspořádání bývá typické spíš pro encyklopedie. Podezírat Stanislava Škodu z toho, že by ale chtěl napsat o Kubě něco nestranného, by bylo vcelku naivní.
   Pokud budeme procházet samotné texty „abecedního průvodce z bláta do louže“, jak sám autor knihu nazývá, narazíme na kvalitní informace začleněné do čtivých příběhů. Autor (skrytý za cestovatele Jana Jetela) během svého krátkého pobytu na Kubě pravděpodobně neprožil všechna „dobrodružství“, která pak následně vydává za autentická svědectví. To ovšem nesnižuje výpovědní hodnotu příběhů. Možná právě naopak: trocha nereálnosti jim dodává tu správnou pachuť laciného karibského rumu.
   Jan Jetel a jeho bájný notes jsou dva literární prvky, které mi při čtení vadily nejvíc. Jetel, který je tak úžasně nad věcí, literárně zdatný a glosátorsky objevný, že snad musí jít o autora samého, se však během druhého a třetího čtení textů vytrácí jako ranní vůně kávy v havanských ulicích. Zůstává z něj jen dojem, že když nevím jak dál, zaklapnu notes a kapitola je elegantně ukončena.
   Samotná kniha nemá ambice stát se povinnou četbou před odjezdem na Kubu, v mnohém však převyšuje nejrůznější průvodce pro baťůžkáře, které opatrně naťukávají kontroverzní témata stylem, jímž autoři dávají tušit, že něco nemusí být v pořádku, a že oni o tom vědí, ale neřeknou, protože co kdyby se to někomu nelíbilo… Texty Stanislava Škody jsou hlubší a obsažnější, než by se mohlo na první pohled zdát. Přestože Škodova abeceda má z pochopitelných důvodů jen 26 písmen, je tu dostatek prostoru, aby nás jako schopný vypravěč zasvětil do základních bodů, na kterých stojí kritika kubánského režimu bratří Castrových. Přestože autor neudává konkrétní informace či konkrétní čísla, která by jeho tvrzení podpořila, lze tvrzením obsaženým v příbězích běžných Kubánců uvěřit. Ať už proto, že o Kubě se k nám dostávají jen velmi výběrové informace, či proto, že se nám takové informace do vlastních představ o Kubě náramně hodí.
   Autor tak počítá s jistou atraktivitou tématu, s podivným milostně-manželským vztahem, který Československo (a následně Česká republika) s Kubou vždy měly, a v neposlední řadě i s tím, že okruh potenciálních čtenářů, ke kterým se kniha dostane, má jen velmi omezený přístup k informacím, co se na Kubě vlastně děje.
   Kniha Kuba — Ostrov, který se zdál by každopádně měla být po ruce každému, kdo se vydá na Kubu s jinou představou, než že se bude opalovat v hotelovém komplexu na Varaderu. Kuba je totiž jiná. Dokonce jiná, než si všichni myslíme, jiná než vítězně revoluční nebo diktátorsky ušlapaná. Ostatně jako všechno na světě, o čem si myslíme, že nás už ničím nepřekvapí.

   zobrazit celou recenzi