Kdo to tady řídí?

Recenze

1. dybbuk – 18. 2. 2018

   Týden, 23. 6. 2013

   Radek John
   Kdo to tady překládá?

   Nová kniha amerického psychologa Michaela Gazzanigy „Kdo to tady řídí?“ se zabývá otázkami předurčenosti lidského osudu a existence svobodné vůle z pohledu moderních neurověd. Téma je to zajímavé. Zážitek ze čtení je ale nevalný.
   Nová kniha amerického psychologa Michaela Gazzanigy „Kdo to tady řídí?“ se zabývá otázkami předurčenosti lidského osudu a existence svobodné vůle z pohledu moderních neurověd. Téma je to zajímavé. Zážitek ze čtení je ale nevalný.
   Originál knihy, kterou v Česku vydalo pražské nakladatelství dybbuk, má 239 stran a stojí 347 korun, vyšel v roce 2010. Autor, známý americký psycholog a toho času zaměstnanec Kalifornské univerzity, je ročník 1939. Nejvíc se proslavil pokusy s lidmi, kterým museli lékaři kvůli epilepsii přerušit takzvané kalózní těleso. Je to svazek nervových vláken, jež spojuje mozkové hemisféry. Mozkové polokoule pacientů tak ztratily vzájemný kontakt. I o těchto experimentech se v knize dočtete. Pokud si ji obstaráte, budete se ovšem muset smířit se zmatečností a množstvím chyb.
   Nejsem s to posoudit, jak velká část jich je způsobena nepovedeným překladem a kolik jich pochází už z původního textu. Překlad je lepší, než kdyby někdo nalil celý text do strojového překladače Google a výsledek odeslal rovnou do tiskárny, ale ne o moc. Vinna padá nejen na překladatelku Danu Balatkovou, ale i na čtyři další lidi, kteří jsou uvedeni v tiráži. Odhadoval bych, že kniha byla obtížně srozumitelná už v původním znění. V podobě, v jaké vyšla, ale vyjít neměla. Nezbývá než doufat v nějaké opravené další vydání.

   Jako Inču-čuna
   Příkladů je nepočítaně. Část chyb vznikla zřejmě neznalostí problematiky, která se dá u překladatele-neodborníka čekat. Měla by je však zachytit odborná redakce. Nezachytila. V poznámce na straně 35 se dočteme že „Normální šíření dat spadá do tří standardních odchylek, větších nebo menších než průměr.“ Místo „šíření“ mělo být pravděpodobně „rozdělení“. O jednu stránku dopředu se píše, že multivariační analýza je „rozbor více než jedné statistické proměnné současně“. To tedy není.
   Hodně chyb působí, jako by autorka překladu nečetla v češtině. Na straně 135 je fráze „závody ve vyzbrojování se.“ Ne že bych nechápal, o co jde. Výraz „Arms race“ je ale u nás zvykem překládat jako „závody ve zbrojení.“ Kdo ví? Možná to bylo v originále nějak jinak. Při čtení to ale zarazí.
   Na straně 111 je napsáno, že se zhruba padesát let dostávalo ohlasu kvantové mechanice a „většina fyziků se zaměřila na mikroskopii: atomy, molekuly a subatomární částice.“ Mikroskopem atom neuvidíte, natož pak subatomární částici. Není jasné, jestli omyl pochází od autora nebo překladatelky. Bral bych tvrzení, že se fyzikové zaměřili na mikrosvět. Na mikroskopii ale ne.
   Na některých místech se paní Balátková snahy o překlad vzdala. Třeba na straně 144 se píše o dětech sledujících „triangl“. Slovo v tomto kontextu znamená trojúhelník. V minulosti se asi jako synonymum používalo. Dnes už si asi většina lidí představí spíš hudební nástroj.

   Chyby jsou občas i legrační. Na straně 175 jsem narazil na výrok, který se jemností blíží snad jen známému matfyzáckému vtipu „Epsilon je záporné.“ Píše se tam „jak jsme o tom pojednali níže.“ Když je o něčem pojednáno níže, znamená to přece, že to čtenář ještě nečetl. Proto nemá smysl psát „jak jsme o tom pojednali,“ nanejvýš by se dalo napsat „jak pojednáme.“
   Poslední perla, kterou bych rád zmínil, je na straně 197. Píše se tam, že dotyčný je „na hlídané.“ Je to sice v uvozovkách i v knize, ale stejně to nezní česky. V češtině znám „na čekané,“ ale „na hlídané“ ne.

   Důkazní nouze
   K vládnímu sdělení knihy toho moc nemám. Pan Gazzaniga je mi sympatický už jen tím, že na straně 45 odkazuje na text mé oblíbené písně od nepříliš známého amerického písničkáře Roberta Zimmermana. Zaujaly mě pokusy s rozděleným mozkem, o nichž už jsem ale několikrát četl jinde a které jsou v knize podané chaoticky. Hodně zajímavé je i téma poslední kapitoly – neurověda a psychiatrie v soudní síni. Dočtete se třeba o případu amerického vraha Daryla Atkinse s IQ 59.
   Celkově mi ale Gazzanigova argumentace ve prospěch myšlenky, že máme svobodnou vůli a nejsme jen hříčky řetězce příčin a následků, připadala nepřesvědčivá. Možná je to překladem nebo mou nepozorností, ale nemůžu si vzpomenout, že by uvedl jediný pádný důkaz.
   Nejvíc mi utkvěl v paměti argument, podle nějž je celek víc než součet částí. Lidská mysl by měla být víc než hmota, která ji tvoří. Stejné tvrzení jsem ale četl i u mnoha jiných problémů, takže mi už připadá jako klišé, které nenese žádný význam. Netvrdím, že byste knihu neměli číst. Pokud vás daná oblast zajímá, asi si v ní něco najdete. Byli jste však varováni. Buďte na hlídané.

   zobrazit celou recenzi