Stanislav Denk

Hrana ohně

| 101 

Vyčistit
Garantujeme zabezpečenou platbu
Katalogové číslo: dybbuk-224 Kategorie:

Anotace

V pořadí již třetí básnická sbírka moravského básníka Stanislava Denka si stejně jako jeho předchozí texty pohrává s představou přechodu a přeměny jedné věty ve druhou, které splývají a přelévají se jako vlny. Stejně jako vlny se také slova rozpadají, stékají a naplavují se a vyplavují, strhávaná proudem, kdy jsou „jako slzy hnána větrem“, zatímco se na hladině zrcadlí modrající se duše. Tématem lakonických básní, majících občas až formu haiku (dle vlastních autorových slov: „Většinu obrazů opracuji až na samou dřeň, na hranici srozumitelnosti. Nevím, co tam ještě připsat. To podstatné tam je.“), jsou duchovní témata, často zobrazená na pozadí podzimu s tlejícím listím, vichřicí, mrazem a temnotou, nebo naopak žíznivého vysušujícího slunce:

Z hloubky vážit tajemství
Života. Vodo, proč nejsi nachová.
Vůně s libostí semene.
Na loukách nebe.

Specifikace

Rok vydání

ISBN

978-80-7438-114-0

Vazba

brožovaná

EAN

9788074381140

Počet stran

96

Formáty e-knihy

PDF

Formát

102 × 149 mm

Typ

tištěná, e-kniha

Recenze

  1. dybbuk

    Host, 15. 9. 2015

    Michael Alexa

    Hrana ohně je třetí sbírka osobitého, ale poněkud nedoceněného básníka Stanislava Denka. Téměř všechny jeho básně mají strukturu rýmovaných osmiverší s nápadně častými genitivními metaforami. Jeho verše (i básně) bývají krátké, někdy znamená jeden verš jednu větu, jindy je autor přelamuje v enjambementu do dalšího verše. V Denkových básních se vyskytují rovněž dvě věty v rámci jediného verše, přičemž autor dodržuje interpunkci.
    Tečka je díky tomu v Hraně ohně mimořádně častá! Chrlení záhy přerývaných vět Denkovým básním propůjčuje zvláštní, jakoby „neotesanou“ hudebnost, která s jeho verši dobře ladí.
    První verše autorových básní bývají zpravidla „nejasné“ – myšleno tak, že autor své básně zahajuje gnómami či větami bez sloves anebo pouze s infinitivem, např. „Stožáry deště slepé“, „Oknem o rám vítr“, „Střechy červenými rty“ atd. -, které se ovšem postupně rozvíjejí a vyjasňují. Tyto básně jsou u Denka nejzajímavější, neboť přinášejí neobvyklé obrazy, neobvyklým způsobem postihují povědomé prožitky anebo nově nahlížejí na nejvšednější předměty jako třeba žebřík. Denk například neřekne „pokáceli jsme strom a úroda popadala na zem“, ale celý obraz rozvíjí v jedinečnou „událost“ (jak trefně říkává Petr Král), která sjednocuje obraz, zvuk a „myšlenku“ básně: „Pila zuby větve tiskne. / Úroda jen závoj v hlíně. / Plamen hranu rozezní. / Chrámu nebe modrou v ní.“ Denk zkrátka dokáže být velmi přesný: „Hrábě zaseknuté do zad / stébel. Lapají žebra“, čímž se mu daří víc než pouhý popis. Nicméně v některých básních (kupříkladu „Koloběh“, „Držíme se“ či „Muž“; mimochodem soustředěných na konci celé knihy) se jeho verše „přiznávají“ k prostinkému nápadu, který posléze nemůže být rozvinutý v pravou báseň, jako např. ve zmíněném Koloběhu: „Čte spadané listí. / Po zimním sněhu zapomíná. / Pro zelenou trávu. / Vítr nebe čistí.“
    Podobně jako Zogata čerpá i Denk z vesnického a náboženského motivického rejstříku. Denk ale klade mnohem větší důraz na motivy „tradiční“ (z hlediska literatury i autorova názoru světa), jako například svěcení, kolébka, chlév, hřbitov, kámen, duše a duch, oheň atd. Často jimi evokuje rituály a zvyklosti (koloběh života tvorů i rostlin, zemědělský rok, roční období, střídání dne a noci…), které mají souvislost s věčností a univerzalitou, Denkovy básně (na rozdíl od těch Zogatových, jež zajímá věčnost) naopak velmi často vyvěrají z detailu, prožitku, prchavého okamžiku, pomíjivé situace: „Sklenice. Moucha v ní. / Zornice neklidně těká“ nebo třeba „Oknem o rám vítr. / Plamínek voskovice tančí.“ Denkova lyrika má docela určitě autobiografický půdorys, neboť to jsou osobní záznamy, které ovšem neevokují bolest jako ty Struharovy, ale spíše rozkoš z domova, z místa, kde se autor nachází, z toho, co vybudoval, zahlédl anebo prožil. Dokonce ty motivy, které obvykle vyvolávají spíše negativní emoce (krev, oheň, plameny, smrt, zuby), mají v Denkových do značné míry idylických básních rovněž pozitivní naladění: „Vyplul jsem v řece. / Bělí prádlo. / Bere životy.“

    zobrazit celou recenzi

Pouze přihlášení uživatelé, kteří zakoupili tento produkt, mohou přidat hodnocení.