dybbuk-275

Filip Hájek

Esence psychonautiky

Epistemologie psychedelické zkušenosti

Cena s DPH: 181 , e-kniha: 90 

Mohou být psychedelické látky branou k hlubšímu pochopení reality, nebo je to vše jen iluze intoxikované mysli? Jaké poznání nám mohou psychedelika zpřístupnit? Naše kultura za „poznání“, resp. „vědění“ obvykle pokládá něco pojmenovatelného, ideálně vyčíslitelného. Tomu se ovšem prožitky, které nám tyto látky zprostředkovávají, ze své podstaty brání. Esence psychonautiky si klade za cíl uvést do problematiky změněných stavů vědomí, aniž by hájila konkrétní interpretační rámec. Text je rozdělen do tří částí. V první části autor tyto substance definuje, analyzuje faktory spoluurčující výslednou podobu zážitku, komentuje tradiční spory a rozptyluje některé mýty. Ve druhé části rekonstruuje – a zároveň vzájemně konfrontuje – tři základní přístupové struktury, lišící se v závislosti na druhu poznání, o které usilují. Třetí část pak obsahuje autentické záznamy autorových osobních zkušeností s vybranými psychedeliky.

Rok vydání

ISBN

978-80-7438-165-2

Vazba

brožovaná

EAN

9788074381652

Počet stran

168

Formáty e-knihy

ePUB, Mobi, PDF

Formát

120 x 180 mm

Rok vydání

ISBN

978-80-7438-165-2

Vazba

brožovaná

EAN

9788074381652

Počet stran

168

Formáty e-knihy

ePUB, Mobi, PDF

Formát

120 x 180 mm

Katalogizace

Další informace

Recenze

  1. dybbuk

    , 19. 12. 2017

    Podtitul knihy – „Epistemologie psychedelické zkušenosti“ – napovídá, o čem kniha je a jak k psychedelikům přistupuje. Snaží se zjistit, jaké poznání nám indukované změny vědomí přinášejí. Úkol je to nadmíru obtížný, ať už se na něj budeme dívat z kterékoli strany. Prožitky jsou proměnlivé v závislosti na vnějších podmínkách; jsou ovlivněny očekáváními, zvyky a mentálním založením experimentátora; jejich sdílení je obtížně přenositelné a je opět ovlivněné; vysvětlování a chápání prožitků jako něčeho nenormálního nebo naopak normálního je dané kulturou a tak by se dalo pokračovat dál.

    Jeden příklad – jestliže na tripu komunikujete s jakýmisi entitami, co jsou zač?

    „Největší filozofické bitvy se odehrávají, jak jsme předznamenali na začátku kapitoly, na poli ontologie. Mají entity, ať už jsou čímkoli, nějakou na nás nezávislou existenci? Aby nedošlo k nedorozumění, nyní neřešíme jejich konkrétní podobu, ale ptáme se, zda jsou něčím více než svým ‚aktuálním provedením‘. Přežívají okamžik, kdy je nevnímáme? Mohou dva lidé komunikovat s toutéž entitou? Je to stejné, jako když si s někým vyměňujeme e-maily? Nebo jde pouze o neuvědomovanou ‚autokorespondenci‘? Podléhají tyto bytosti informační evoluci jako my? A pokud ano, je to spíše důkaz pro nebo proti jejich nezávislosti? Není to, že je nazýváme nefyzickými či netělesnými, jen fintou, jak se vyhnout jejich falzifikaci jakožto výplodu intoxikované nervové soustavy? Kde se potom ale berou všechny ty (možná jen zdánlivě) nové informace, které nám sdělují? Zdá se, že vše opět stojí a padá s odpovědí na otázku, kdo jsme.“ (Str. 81)

    Najděte v tomto zmatku pevný bod!

    Kniha proto začíná od základu – rozplétáním problematiky samotných psychedelik. Definuje co jsou (a co nejsou), vyjasní důležitost

    dávky (dose) – určuje intenzitu, trvání a spektrum účinků,
    osobnosti respondenta (set) – světonázor, sebepojetí, ale i neuvědomované nebo potlačované složky (jako je třeba stín),
    prostředí (setting) – spolupodílí se na zážitku, v přírodě je to jiné, než třeba v nemocnici při psychiatrických experimentech,
    a podívá se na čtyři dimenze, čtyři „versus“, kterými můžeme psychonautický ponor a zážitky klasifikovat (například přírodní vs. syntetické).

    Následuje těžiště publikace, kapitola Epistemologie. V ní se autor odráží od motivací a očekávání a definuje tři pilíře, tři přístupy

    Mystický perenialismus (MyPe) – jak název napovídá, jde o mystiku, o sjednocení s Podstatou, se Zdrojem vší existence (ať už ji chápete jakkoli – jako Boha, Tao, Vesmír…)
    Psychiatrický fyzikalismus (PsyFy) – studuje neobvyklé stavy vědomí, aby dokázal zachovat ty obvyklé
    (Neo)šamanismus (NeŠa) – hledá prostup do jiných světů, aby pomocí spojenců dokázal ovlivňovat ten náš, léčit
    A jestliže chceme tyto tři přístupy nějak srovnat, posoudit, hodilo by se mít nějaká kritéria validity. Jenže – jako už mnohokrát předtím –, i tady vyjde najevo zejména neuchopitelnost. Když slyší hlasy ateista, je to problém, když je slyší příslušník letniční církve, hovoří k němu Bůh. Co je správně? Mohli bychom se opřít o informativnost? Nebo o přínosy pro adaptabilitu? Zdá se, že ať zvolíme cokoliv, budou všechny tři pilíře srovnatelné…

    Neméně zajímavé jsou Auto-experimenty a jejich reflexe. Autor vyzkoušel nejen šalvěj (salvia divinorum) a psilocybin (psilocybe hollandia), ale také nechemické deprivační techniky (pobyt v lesním ústraní, pěší putování).

    Závěr shrnuje zjištění a nabízí směry pro další bádání ve všech třech identifikovaných pilířích. Knihu doplňují doslov, poznámky, použité zdroje a poděkování.

    Tolik obsah. Jaká ale je samotná kniha?

    Především je poctivá. Je poctivá v bádání – prostudované literatury je hromada, informace systematizované a kvalitně přeformulované. Je poctivá v experimentování – nejen, že autor na sobě vyzkoušel účinky látek měnících vědomí a nezůstal u teorie, ale přistoupil i k prostředkům nechemickým, což nebývá zvykem. A konečně, je poctivá i v závěrech a nebojí se přiznat, že něco poznat nejde.

    Dále je velmi kondenzovaná, přes zdánlivou lehkost jsou poznatky velmi zhuštěné. Např. to, s čím jsem si lámal hlavu nad Fenoménem psychedelie – proč intoxikacím lékaři říkají experimentální psychózy, když mají jiný (subjektivní) průběh –, vyřeší na jedné stránce a jede se dál.

    „Taktéž prožitek ‚falešné schizofrenie‘ umožňuje lékaři zjistit když už ne to, jaké to je ‚býti schizofrenikem‘, tak alespoň to, jak těžké je v tomto stavu komunikovat s okolím.“ (Str. 62)

    A je čtivá. Téma je obtížné, ale text plyne jako by nic. A co teprve experimenty – z popisu noci v lese běhá mráz po zádech a přečtete ho jedním dechem. Také tripreportům se daří výsledný dojem vyvolat, i přes problémy s převáděním zážitků do slov. S tím se ostatně autor při jednom ponoru potýkal a zkusil požádat o pomoc:

    „Jako žádný dotaz ani tento nezůstává bez odezvy. Přenáším se zpět do víru fraktální scenérie a jsem vyzván, ať se pokusím vyslovit o něčem z toho, co právě zakouším. V okamžiku, kdy zkomponuji tezi o náhodně zvoleném aspektu, obalí se tento aspekt do vzduchotěsné bubliny spletené z myšlenkových vláken a daný úsek reality odumře. Skoro jako bych svým analytickým myšlením odetínal údy nějaké bytosti. Zkouším popsat předchozí popis, ale i tento metajazyk vytváří jen další mrtvou skořápku. V danou chvíli mi dochází, jak zbytečné, scestné (ba dokonce nebezpečné) je o něčem hovořit. Reakce fraktální dimenze na mé ‚prozření‘ je jako soucitný úsměv (opět se mi nedostává pádnější metafory).“ (Str. 116)

    Příznačné. Vtěsnat realitu do pojmů vždycky znamená o něco přijít. A to bychom měli mít pořád na paměti (i když samozřejmě pojmy potřebujeme, abychom se dokázali alespoň nějak domluvit).

    Již zmíněná poctivost je i v zachycené složitosti celé problematiky. Nutno říct, že autor se z tohoto zmatku vynořil se ctí a proměněn, jak konstatuje v závěru:

    „Celkově vzato více tíhnu k minimalismu, jsem vyrovnanější a více si užívám diverzitu života. Aniž bych vnitřně rezignoval, méně se strachuji o to, co bude, a jsem i méně ve vleku toho, co bylo. Dávám přednost nechemickým metodám – dechová cvičení, meditace –, rovněž v souladu s výše zmíněnou jednoduchostí. (…)
    Nijak to nenazývám, neopírám se o žádné religiózní ani jiné kořeny. Naslouchám svému tělu a zjišťuji, co ke mně patří a co nikoli. Jsem společenštější, a to i přes fakt, že mám daleko menší potřebu s kýmkoli diskutovat. Objevuji krásu tam, kde jsem ji dříve přehlížel: v anomáliích, asymetrii, iraconálnu… Chápu, že to může vyznít jako ony zázračné návody na štěstí, kterých je plný internet. Samozřejmě že vše není růžové. Jde spíše o to chytit ten ‚správný proud‘ (v ne-ideologickém smyslu).“ (Str. 147)

    Jemu se to podařilo (byť asi nikdy nebude jasné, zda psychedelika byla zdrojem poznání, nebo odrazovým můstkem). Jestli se to povede i vám, to už záleží jen vás.

    Tahle kniha ovšem bude dobrým průvodcem. Také nabízí klasifikaci, podle níž si dokážete jiné zdroje zařadit (Fenomén psychedelie = psychiatrický fyzikalismus), stejně jako jejich filozofické pozadí. Rozhodně doporučuji!

    zobrazit celou recenzi

Pouze přihlášení uživatelé, kteří zakoupili tento produkt, mohou přidat hodnocení.

Další informace

tel.: +420 602 118 873
sarka@dybbuk.cz