Anotace
Syrový text Dopis pro mou ženu finského spisovatele, kontroverzního bohéma, oddaného komunisty a náruživého alkoholika, celebrity finské literatury, vznikl na konci šedesátých let. Autor tehdy podnikl několikatýdenní cestu do Dublinu, dějiště Joyceova Odyssea, kterého také překládal. Jde tedy ve stopách Leopolda Blooma a mezi návštěvami restauračních zařízení, bloumáním po městě a pozorováním místního života se své ženě svěřuje se svým steskem, pocity a názory, kterými při svém osamoceném putování překypuje a v nichž si nebere žádné servítky a nikoho nešetří. Text je plný jadrných až vulgárních výrazů, tak jak autorovi přicházely na mysl, aby ji „v proudu vědomí“ zase opouštěly…
Specifikace
| Rok vydání | |
|---|---|
| ISBN | 978-80-7438-143-0 |
| Vazba | vázaná |
| EAN | 9788074381430 |
| Počet stran | 144 |
| Formáty e-knihy | ePUB, Mobi, PDF |
| Formát | 122 × 190 mm |
| Typ | tištěná, e-kniha |
Recenze
Pouze přihlášení uživatelé, kteří zakoupili tento produkt, mohou přidat hodnocení.
Podobné knihy
- Sold Out
dybbuk –
Literární noviny, 28. 7. 2016
Petr Bílek
Básník, pijan, Fin jak poleno, komunista, to byl autor (1937–1983) dublinských zápisků stylizovaných jako textový průjem a necenzurované oslovení třetí manželky v pořadí. Alkohol měl patrně na překonávání Saarikoskiho deprese podobný účinek jako toto psaní. Překladatel Joyceova Odyssea do finštiny se potácí po Bloomových stopách, přepočítává tenčící se svazek liber a přiznává adresátce svého listu, že se mu v mauzoleu u Lenina chtělo stejně jako jí taky brečet. Saarikoskiho ahasverská natřásavost a gestikulační obžernost prosycená falickými upoutávkami je snesitelná jen v malých dávkách a občas vůbec.
zobrazit celou recenzidybbuk –
http://www.novinky.cz, 20. 7. 2016
Lucie Zelinková
Finská variace na Joycea
Finský autor Pentti Saarikoski napsal v šedesátých letech román Dopis pro mou ženu. Vytvořil ho jako svou verzi Odyssea Jamese Joyce, experimentu psaného metodou volného proudu vědomí.
zobrazit celou recenziSaarikoski u nás nepatří k nejznámějším finským autorům, doma však platí za literární celebritu. Střídal ženy, měnil sňatek za sňatek a hlavním příjmem energie pro něj byl alkohol. Ten ho po tělesné stránce ruinoval a očividně měl podíl na jeho depresivních a úzkostných stavech. Tak Saarikoski žil a přesně to předává čtenáři – potažmo své tou dobou současné ženě – v knize.
Joyceovu tvorbu Saarikoski dobře znal, byl jeho překladatelem do finštiny a zároveň mu byl zjevně blízký experiment. Z jeho psaní vyzařuje i určitá touha po exkluzivitě a sebejistota ve vlastním projevu. Dopis pro mou ženu se vyznačuje extrémní upřímností, syrovostí, absencí kontroly nad textem. Ten je protkaný vulgarismy a perverzí, nespočtem jeho sexuálních zážitků i každodenních vyměšovacích rituálů, které neopomíná s chutí popsat.
Kniha vlastně nemá žádný děj, jde skutečně o volný proud vědomí, který tvoří jednak linie autora jakožto pozorovatele, tedy zaznamenávání událostí dějících se kolem něj a jeho reakcí, a ve druhé linii jde o jeho vzpomínky, nejčastěji spjaté s jeho životem v Dublinu v minulosti a zejména se ženami, které jeho aktuálnímu vztahu předcházely. Zpracovává zkušenosti, zážitky a výrazně zmiňuje pomalé konce vztahů a rozchody. Kniha je prodchnuta melancholií až nostalgií a čiší z ní pocit jakési životní osamělosti, kterou nemůže spravit přítomnost nikoho.
Hodnotu Dopisu pro mou ženu lze hledat nikoli v obsahu, který má povahu vulgarismy napěchovaného pokleslého výpočtu sexuálních a tělesných eskapád, ale právě ve formě. Ve snaze navázat na Joycea, napsat svou verzi, vyjádřit tak určitou úctu k jeho dílu, vymezit se vůči jeho přínosu světové literatuře.