Luisa Zikova – vše skličuje…
|

Luisa Zikova – vše skličuje…

Zatímco dílem prozaičky Luisy Zikové (1874–1896) se dnešní literární historie zabývá důkladně — zejména v diplomní práci Michala Topora, posléze přetavené do hutné studie v časopise Slovo a smysl, v knihách Luboše Merhauta nebo Libuše Heczkové, ale i v bakalářských pracích a knihách věnovaných Moderní revui —, zůstává dílo básnířky Zikové trochu stranou zájmu. V roce 2017 vyšel sice jako bibliofilie v edici Napjatý náhrdelník soubor Palte mou duši (eds….

Vratislav Effenberger – básně viděné v kině
|

Vratislav Effenberger – básně viděné v kině

Kdo byl Vratislav Effenberger? Zajímavý, ale poněkud utajený básník, působící v mnoha oborech české kultury. V obecném povědomí je zapsán jako významná a iniciační osobnost, která ovlivnila několik generací svébytných básníků i výtvarníků. Effenberger sám ale jako básník nebo jako tvůrce v širším slova smyslu dosud není příliš znám. Má to několik příčin. Mnozí lidé jej vnímají především jako teoretika, který v šedesátých letech vydal…

Jiří Šotola – básník, který byl
|

Jiří Šotola – básník, který byl

Jiří Šotola (1924–1989) je dnes vnímán spíše jako prozaik a možná dramatik. Jeho básnické dílo vyvrcholilo na konci šedesátých let a od té doby nebylo nijak připomínáno: posledními knižními publikacemi jeho veršů jsou dva výbory Psí hodinky a Oranžová ryba, oba z roku 1968. Autor Tovaryšstva Ježíšova (1969) a Kuřete na rožni (1974), podstatných historických románů, které se v návaznosti na Jaroslava Durycha nebo Vladislava Vančuru…

Z dob, kdy se socialismus rýmoval se svobodou
|

Z dob, kdy se socialismus rýmoval se svobodou

Verše staré jen málo víc než sto let působí zvláštní kombinací blízkého a vzdáleného. Anarchistické a dělnické hnutí přelomu 19. a 20. století k nám promlouvá silou básnicky zprostředkovaných emocí, často také překvapivě moderní formou a jazykem. A přece tu je také vzdálenost, nejen ve vývoji básnické řeči, ale i ve způsobu myšlení a tematice. Důvodů je více — a jedním z nich je i politická logika. Boj dělnického hnutí je totiž v oné…

Zbyněk Havlíček – habent sua fata libelli
|

Zbyněk Havlíček – habent sua fata libelli

Do roku 1989 znali čtenáři z díla Zbyňka Havlíčka (22. 5. 1922 v Jilemnici – 7. 1. 1969 v Praze) jen malou část – ze samizdatových publikací (v roce 1951 publikoval ve třech exemplářích česko-francouzské vydání svého básnického Kabinetu doktora Caligariho [do francouzštiny přeložila Anna Fárová, Libor Fára svazek graficky upravil a doprovodil ilustracemi], v roce 1960 vznikly dva opisy jeho sbírky Lístky do památníku – Verše pro malou If [tiskem Torst, Praha 2000, ed. Jan Šulc],…

Jan. Jan Novák – napiš něco normálního! Ale to bych nemohl psát o sobě o tobě o nás…
|

Jan. Jan Novák – napiš něco normálního! Ale to bych nemohl psát o sobě o tobě o nás…

Těmito verši by se dala charakterizovat celá tvorba jednoho z nejoriginálnějších českých básníků Jana. Jana Nováka (1938–2017), jehož víceméně souborné dílo se v tomto úctyhodném rozsahu dostává čtenářům do rukou. Není třeba si nic nalhávat: nebude to lehké čtení. Čeká nás neúprosný boj o každou píď neprobádaného území poezie a bude to místy až k neučtení. Budeme muset překonávat krkolomné hradby metafor, odhalovat krypty skrytých souvislostí, vrhat…

Karel Milota – ztrácení nalezených míst
|

Karel Milota – ztrácení nalezených míst

Poezie Karla Miloty (1937–2002) je jedním z nejpodivuhodnějších básnických labyrintů, které u nás najdeme. „Milota není básníkem pro každého. Jeho poezie není snadno dostupná: klade značný odpor jak rozumu, tak citu.“ (Milan Exner) Může nás pohltit a nepustit, stejně jako nás někdy nemusí vůbec přijmout — točí se ve spirálách mnohohlasných významů, v aliteracích a eufoniích, které se někdy samy ztratí v sobě. „Hra přestává být…

Rudolf Altschul – život a dílo
|

Rudolf Altschul – život a dílo

1. Dílo „Ten darebák mě zabil.“ I Druhá světová válka dramaticky rozhýbala světadíly, lidi, věci, místa, kulisy a myšlenky, prostě všemožné položky v itinerářích osobních i obecných dějin dvacátého století. Drtivou většinu uvedla ovšem do pohybu negativního, končícího v záhubě nebo rovnou sebezáhubě. Výjimky z pravidla ale existují. Při menší než malé troše nadsázky mohou jednou z nich být vývojové proměny českého, i když…

Magdalena Wagnerová – ruka za časem

Magdalena Wagnerová – ruka za časem

Paříž patří k ženám, jež svá tajemství nesvěřují nikdy nikomu úplně … Jan Řezáč: Paříž v Paříži (in Deliria)   Surrealistická anebo přinejmenším ze surrealismu vycházející fotografie měla v českém prostředí vždycky blíž k lyrickému dokumentu Eugèna Atgeta než k symbolickým experimentálním aranžmá, kterým se věnoval Man Ray, respektive u nás Jaromír Funke, Eugen Wiškovský nebo Miloš Koreček. Magický Atgetův portrét Paříže prvních dekád 20….

Konec článku

Konec článku