K této dráze ho ale, coby syna venkovského učitele, později odsouzeného za pravičáctví, téměř nic nepředurčovalo. Ještě na začátku sedmdesátých let, v druhé polovině tzv. kulturní revoluce, vedl tvrdý život zemědělského dělníka, poprvé na sebe upoutal pozornost díky úspěšnému vytváření velkých pouličních sloganů. Na tomto základě byl vybrán ke studiu literatury na jedné z mála otevřených univerzit v Si-anu, hlavním městě rodné provincie. O dva roky později publikuje svoji první povídku, vzápětí následují další. Jeho počáteční tvorba zůstává pod vlivem revolučního nadšení, její rámec nikdy nepřesahuje rodný kraj jihošensijské Vysočiny. Odtud též čerpá základ pro prózy nového charakteru, eseje, záznamy, neobvyklé příběhy zaplétající se do sebe ve svazku Šan-ti Pi-ťi (Poznámky z Vysočiny, 1982). Tímto dílem, hluboce zakořeněným v domácím místopise, historii, kultuře, folkloru a lidovém náboženství, na sebe upozorňuje až v dalekém Pekingu. Také další tvorba se opírá o důvěrnou znalost onoho zapadlého kraje s antickou minulostí, Ťia Pching-wa po něm nazývá svůj první román Šang-čou (1986) a umisťuje do něj i následující Fu-cao (Nestálost, 1987) a Žen-šen (Zrod, 1988). Ke psaní čtvrtého románu Padlá metropol (1993) usedá po těžké smrti otce trpícího depresí a alkoholismem. Po stažení z prodeje z důvodu kontroverze se kniha stává nejkopírovanějším spisem v historii čínské literatury, romanopisec je kritizován v rámci kampaně proti duchovnímu znečištění národa.

Tento „neúspěch“ však autorovi nebrání v další tvorbě, píše o venkově sevřeném v kleštích společenských proměn, o starých tradicích, lokální opeře, ničení přírody a památek. Vydává dalších dvanáct románů, pět povídkových sbírek, čtyři sbírky esejů, poezii…

Padlá metropol je jeho první titul vycházející v češtině.