vlastním jménem Sigurjón Sigurðsson (1962, Reykjavík), současný nejpřekládanější islandský spisovatel.
Uměleckou dráhu zahájil v patnácti letech publikováním první sbírky básní. Vydal jedenáct básnických sbírek, osm románů a novel, je autorem divadelních her a operních libret i obrázkových knih pro děti. Byl zakládajícím členem neosurrealistické skupiny Medúsa, která se hlasitě uplatňovala v prostředí reykjavického punku. Napsal také řadu písňových textů, zejména pro zpěvačku Björk, s níž dlouhodobě spolupracuje. Ve svých prozaických textech se často vrací k donedávna opomíjeným tématům islandské minulosti, např. v novele Skugga-Baldur (2003, česky: Syn stínu, Argo 2008), oceněné prestižní Cenou Severské rady, to je zneužívání mentálně postižených.
Píše se rok 1949 a Islanďan Valdimar Haraldsson, svérázný osmdesátník se zvýšeným zájmem o vliv konzumace ryb na vyspělost nordické rasy, se ocitá na palubě dánské nákladní lodi směřující na své vůbec první plavbě k tureckému pobřeží Černého moře. U kapitánova stolu, k němuž je přizván, se Valdimar seznamuje s druhým kormidelníkem Kaineem. Z něj se vyklube pozoruhodný vypravěč, který po večerech baví posádku příběhem o tom, jak se s Iásonem a dalšími Argonauty plavil do Kolchidy…
Je podzim roku 1918, poslední rok první světové války. Obyvatelé hlavního města Islandu, patnáctitisícového Reykjavíku, pozorují oblohu zbarvující se září ohně a plynů ze sopečných výbuchů. Národ slaví vítězství staletého boje o nezávislost na dánské monarchii, radost je však pokažena zákeřně propukající epidemií španělské chřipky. V tomto mikrokosmu se pohybuje šestnáctiletý chlapec, citově vyprahlý sirotek, který si vydělává obsluhou místních homosexuálů a žije filmy promítanými ve dvou…
