(1941, Rio de Janeiro), brazilský spisovatel, v sedmdesátých letech člen literární avantgardy, jež se pokoušela spojit experimentování s literárními formami s oddaností revoluci.
Ve svém díle často ironickým a satirickým tónem vykresluje politický postoj jedinců na pozadí společenské reality země, svým narativním stylem ovlivnil celou následující generaci brazilských spisovatelů. Za svou tvorbu, jež byla přeložena do řady jazyků, získal velké množství literárních cen, zejména několik prestižních cen Jabuti. Mezi Sant’Annova díla patří romány — nejznámější a nejkontroverznější Confissões de Ralfo (Ralfova zpověď, 1975) pojednává o spisovateli, který se rozhodne sepsat imaginární autobiografii, v níž se dotýká společenských problémů své země, a nastoluje otázku, zda je tradiční literatura schopna zprostředkovat složitou realitu současnosti, Simulacros (Imitace, 1977), Amazona (Amazonka, 1986) či Um crime delicado(Choulostivý zločin, 1997) —, divadelní hry — např. Um romance de geração (Generační román, 1981), A tragédia brasileira (Brazilská tragédie, 1984) —, a zejména sbírky povídek: O sobrevivente (Přeživší, 1969), A senhorita Simpson (Slečna Simpsonová, 1989), Breve história do espírito (Stručné dějiny ducha, 1991), O monstro (Netvor, 1994) či O vôo da madrugada (Noční let, 2003).
