(* 1966) se narodil v Plzni, kde také žije. Jeho tvorba vychází z poetiky experimentální poezie. Namísto běžné hry se slovy však směřuje k hlubšímu vnímání jejich významů a jazykových souvislostí.
Vydal několik básnických sbírek: Parapoesie (Krásné nakladatelství 1993), Zbla (redakce Pakáž 1994), Nultá táhla (Protis 1994), Za sedmero ZAin (Krásné nakladatelství 1995), Utrum éther (Krásné nakladatelství 1997), Mu (soukromý tisk 2010), Omamné odéry (Krásné nakladatelství 2012), výbor z tvorby Za vyplazený jazyk (Krásné nakladatelství 2016), básně v próze Bohorovné horory (Krásné nakladatelství 2019). Sestavil antologii světové poezie Ultimátní básník u bran absolutna (dybbuk 2016), kde shromáždil verše svých iniciačních autorů, jako jsou
Rimbaud, Blake, Rilke, Celan, Nerval, Artaud, Michaux, Gilbert-Lecomte či Mácha a Holan atd.
Jeho tvorba je zastoupena v antologiích: Krajiny milosti (Karmelitánské nakladatelství 1994), Ryby katedrál (Petrov 2002), Soví let (Protis 2009), Nejlepší české básně 2010 (Host 2010), Nejlepší české básně 2017 (Host 2017), Krátká báseň (Protimluv 2020). Publikoval v časopisech Iniciály, Tvar, Souvislosti, Pandora, Literární noviny, Host a Psí víno.
Filo Pendere znamená viset na vlásku. Jedná se o dynamické texty k osvobození od vlastních, z hloubi vyvěrajících, strachů. Osvobození od všech slovních masek, kterými se denně zaklínáme, aniž bychom se zamysleli nad jejich možnými krutými důsledky.
Smyslem tohoto výboru není vršit další popsané stránky písemnictví našeho pomyslného světa. Autoři v této knize nejsou kastováni dle doby, literárního stylu, ani místa. Jediné spojení, které jako purpurové písmo splétá jejich vnitřnosti, je čin: být absolutním tvůrcem… Co to znamená? Nepsat básně, ale naplnit je bytím! Nepřísluší nám soudit jejich postoje, užívání jedů nebo mimosmyslových technik k dosažení neosobního stavu. Žel, trvat do krve…