(1952), patří k nejoriginálnějším současným rumunským prozaikům. Ačkoli je původním povoláním inženýr specializovaný na těžbu ropy a zemního plynu, postupně vystřídal řadu zaměstnání a funkcí i mimo vystudovaný obor (správce počítačové sítě, redaktor oblastní televize, manažer soukromé firmy, středoškolský profesor, novinář, ředitel a režisér loutkového divadla, ředitel krajského střediska knižního velkoobchodu), které mu poskytly bohatý materiál pro jeho literární tvorbu.
Již první knihy, sbírka povídek Amintiri din provincie(1983, Vzpomínky z venkova), Firesc (1985, Přirozeně) a Erou fără voie (1994, Hrdinou proti své vůli), sklidily úspěch u kritiky, na výsluní literárního Olympu však autora vynesl až márquezovsky laděné Povestea Marelui Brigand (2000, Příběh o velkém lupiči) a „lidový román s metafyzickým přesahem“ Simion Výtažník (2001). Zatím posledním spisovatelovým uměleckým počinem je „veselá apokalypsa“ Christina Domestica şi vinătorii de suflete (2006, Christina Domestica aneb Lovci duší, próza, v které se mísí prvky špionážního románu, sci-fi, literatury faktu a politické satiry (krom jiného zahrnuje i pomyslný deník Nicolae Ceauşesca). Výčet dosavadních Cimpoeşových literárních úspěchů uzavírá hravé Un regat pentru o muscă (1995, Království za mouchu, pohádka pro děti, k uspávání prarodičů).
