Péter Esterházy (1950–2016 Budapešť) pocházel z významného uherského šlechtického rodu, jeho dědeček, hrabě Móric Esterházy, byl na sklonku první světové války krátce maďarským předsedou vlády.
Po studiu matematiky se od sedmdesátých let věnoval literatuře. Mimo rodnou zemi je nejznámější svým rozsáhlým románem Harmonia Caelestis (2000, česky 2013), v němž líčí vzestup svých předků v době Rakousko-uherské monarchie až po jejich rozklad s nástupem komunismu. Následující Javított kiadás (2002, česky: Opravené vydání, 2014) slouží jako jakýsi dodatek, v němž se vyrovnává se zjištěním, že jeho otec byl za komunismu informátorem tajné policie. Většina jeho děl pojednává o životě za komunistického režimu (A szív segédigéi, 1985; česky: Pomocná slovesa srdce, 2005; či Hrabal könyve, 1990; česky: Hrabalova kniha, 2002) a po jeho pádu, v posledním svém titulu, přibližuje boj se „svůdnou“ rakovinou slinivky břišní, nemocí, na kterou nakonec zemřel. Jeho dílo bylo přeloženo do dvou desítek jazyků a získal za ně mnohá ocenění, mezi nimi domácí Kossuthovu cenu, Rakouskou státní cenu za literaturu či Herderovu cenu.
