Po studiu matematiky se od sedmdesátých let věnoval literatuře. Mimo rodnou zemi je nejznámější svým rozsáhlým románem Harmonia Caelestis (2000, česky 2013), v němž líčí vzestup svých předků v době Rakousko-uherské monarchie až po jejich rozklad s nástupem komunismu. Následující Javított kiadás (2002, česky: Opravené vydání, 2014) slouží jako jakýsi dodatek, v němž se vyrovnává se zjištěním, že jeho otec byl za komunismu informátorem tajné policie. Většina jeho děl pojednává o životě za komunistického režimu (A szív segédigéi, 1985; česky: Pomocná slovesa srdce, 2005; či Hrabal könyve, 1990; česky: Hrabalova kniha, 2002) a po jeho pádu, v posledním svém titulu, přibližuje boj se „svůdnou“ rakovinou slinivky břišní, nemocí, na kterou nakonec zemřel. Jeho dílo bylo přeloženo do dvou desítek jazyků a získal za ně mnohá ocenění, mezi nimi domácí Kossuthovu cenu, Rakouskou státní cenu za literaturu či Herderovu cenu.