(1937, Impilahti – 1983, Joensuu), jeden z nejvýznačnějších finských básníků, prozaiků a překladatelů.
Ze starořečtiny a angličtiny, přeložil jak Homérovu Odysseiu, tak Joyceova Odyssea, významná postava finské literární scény šedesátých a sedmdesátých let. Při studiu na Univerzitě v Helsinkách se začal zajímat o antickou literaturu, která posléze ovlivnila i jeho první básnické sbírky Runoja(Básně, 1958) či Runot ja Hipponaksin runot (Básně a Hipponaxovy básně, 1959). Kritiky nejvíce oceňovaná je trilogie Tiarnia z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, napsaná ve Švédsku, kde tehdy Saarikoski žil, v níž pesimisticky reflektuje technokratickou společnost. Mezi jeho další texty patří zejména autobiograficko-dokumentární prózy, které vznikaly většinou během zahraničních cest, kromě Času v Praze (1967; česky poprvé úryvek ve Světová literatuře, 1993/2) je to například Dopis pro mou ženu(Kirje vaimolleni, 1968; česky 2016), kdy se autor vydal po stopách Leopolda Blooma do Dublinu. Psal také novinové sloupky, v nichž zesměšňoval církev, armádu a politiku.
Finský básník, prozaik a překladatel, komunista a opilec, enfant terrible finské literární scény, strávil na přelomu let 1966 a 1967 dva měsíce v Praze. Pobýval v malém vypůjčeném bytě na Újezdě, kde nešla elektřina a společný záchod byl venku na pavlači, čas trávil po hospodách, kde se dával do řeči s místními i s cizinci, bloumal po neznámém městě a pozoroval jeho obyvatele. Text stejně jako u dublinského Dopisu pro mou ženu reflektuje autorovu…
Syrový text Dopis pro mou ženu finského spisovatele, kontroverzního bohéma, oddaného komunisty a náruživého alkoholika, celebrity finské literatury, vznikl na konci šedesátých let. Autor tehdy podnikl několikatýdenní cestu do Dublinu, dějiště Joyceova Odyssea, kterého také překládal. Jde tedy ve stopách Leopolda Blooma a mezi návštěvami restauračních zařízení, bloumáním po městě a pozorováním místního života se své ženě svěřuje se svým steskem, pocity a názory,…