(1951–2011) pracoval po maturitě jako tlumočník a překladatel. Po absolvování pedagogické fakulty v Ústí nad Labem učil na základních devítiletých školách na jihu a severu České republiky, ale byl zaměstnán i jako topič, horník a vychovatel.
Po roce 1989 učitel angličtiny a překladatel. V bývalém Severočeském nakladatelství vydal tři knihy próz Budižkničemu (1983), Obyčejný ráj (1987) a Mistr světa (1989). Podstatná část z jeho posledního, rozsáhlého rukopisu, vyšla v nakladatelství dybbuk jako dilogie pod názvy Bez kůže (2010) a Bez růže (2011).
Zobrazuji všechny 2 výsledky
Dychtivost. Žárlivost. Umanutost. Zběsilost… To je ono. Zběsilost v srdci. Ale na rozdíl od Lynchova filmu, který je šílený, a přesto romantický, v Růžkových textech šílenství číhá v umně zamaskovaných úkrytech za větami, ale romantika se vytrácí, mizí, a na konci máte pocit, jako by nikdy neexistovala. Snad kromě Ludvíka Vaculíka žádný český literát, píšící…
„Co jsem to vlastně za generaci – co my máme, abysme tomu mohli věřit? Leda sami sebe“ (Cesta snů a skutečností). Žádné množné číslo, autor je ve vzpomínkách sám za sebe. Za jednoho z vynechané generace narozené kolem roku 1950. Vzpomínání je sice sunarem historie, ale na rozdíl od většiny jiných prozaiků v tomhle případě…
Konec článku
Konec článku
Žádné produkty v košíku.
