Po studiu na Cambridgeské univerzitě prováděl výzkum neuropsychologie zraku primátů, později v Oxfordu zkoumal jejich vizuální preference. Studoval také horské gorily s Dian Fosseyovou ve Rwandě, což jej přivedlo k myšlence, že kognitivní dovednosti, jako je inteligence a vědomí, mohly vzniknout jako adaptace na sociální život. Jeho esej z roku 1976 s názvem „Sociální funkce intelektu“ je považován za jednu ze zakladatelských prací evoluční psychologie a základ teorie takzvané „machiavelistické inteligence“. Mezi Humphreyho úspěšné tituly zabývající se zejména rolí vědomí patří: Consciousness Regained (1983, Znovuzískané vědomí); The Inner Eye (1986, Vnitřní oko), také jako televizní pořad; A History of the Mind (1992, Dějiny mysli); How to Solve the Mind-Body Problem (2000, Jak vyřešit problém mysli a těla) či Seeing Red (2006, Jak vidíme červeň). Humphrey přednáší psychologii na Oxfordu, je zástupcem ředitele katedry chování zvířat v Cambridgi a profesorem psychologie v The New School for Social Research v New Yorku. Je držitelem mnoha vyznamenání a cen.