(1947) své mládí prožil ve Vsetíně, od roku 1967 žije a pracuje v Praze.
Uměleckému světu přispívá tvůrčími počiny jednak jako básník, jednak jako výtvarník. Své výtvarné dílo hojně vystavuje v Čechách i v zahraničí, mimo jiné v Itálii, Polsku, Německu, Francii, Rumunsku, samostatně i skupinově. V samizdatové edici Popelnice vyšly v osmdesátých letech jeho básnické sbírky Alkohol v krvi a Pokročilá doba, po roce 1989 publikoval sbírky poezie Postavy na zpracování(Inverze, 1993), Životopisy a jiné básně (Dauphin, 2002), sbírku s vlastním výtvarným doprovodem Soukromý laby- rint (dybbuk, 2009) a sbírku Po kameni cesta(dybbuk, 2009). Jeho básně vycházejí též v různých sbornících a časopisech.
Zdá se, že je tomu už dávno, co jsme se díky umění naučili vnímat neobvyklé souvislosti okolního světa a všemožných světů vnitřních. Vnímání vnějšího a vnitřního už vůči sobě nestojí v logickém protikladu, ale doplňuje se a umožňuje ve všem spatřovat jednotu. Celistvé poznání se bez vstřebání absurdit, bez propojení zdánlivých nebo i nanejvýše reálných protikladů neobejde. Možná je zapotřebí intenzitu rychle se střídajících obrazů a dějů kolem nás nepodporovat a básnicky…
Ve sbírce Michala Matzenauera nazvané Po kameni cesta se setkáváme s poetikou pro autora již charakteristických rysů. Motiv bloudění jako by se posunul konkrétnějším směrem; lyrický subjekt se nachází na dané cestě, dávno již vmíšen spolu se všemi živly světa do obeznámenosti o jejích mnohých krásách i nástrahách. Na své pouti tak kráčí osamoceně, ačkoliv v kontextu osobních zpovědí i společenských pozorování míjí překážky-kameny, které pro něj nejednou znamenají zaklesnutí se za samotnou…
Za prolnutí básnického a výtvarného vyjádření, které je kompoziční platformou jeho páté knihy poezie, nás Michal Matzenauer provází světem jedinečného způsobu svého prožívání a cítění, tentokrát po cestách Soukromého labyrintu. Předznamenaný motiv bloudění může být pro čtenářský přístup dílčí, nebo kompaktní – podle toho, kudy a jak do veršů a kreseb vstupujeme. Necháme-li si pro procítění vymezenu jednu báseň či kresbu, ocitneme se v prostředí někdy mikropovídky, jindy…
