(1859, Lom – 1952, Grimstad), vlastním jménem Knud Pedersen, jeden z nejvýznamnějších norských spisovatelů, nositel Nobelovy cenu za literaturu. Je autorem více než dvou desítek románů, krátkých povídek, několika divadelních her a esejů a jedné lyrické básnické sbírky.
Knižně debutoval románem Sult (Hlad, 1890; česky vydáno poprvé roku 1902), který je prvním z řady děl o rozervaných, vypjatě individualistických jedincích majících komunikační problémy s okolím, na nichž zobrazil složitou psychiku moderního člověka. Následovaly romány Mysterier (Mystérie, 1892; česky 1908), Pan (1894; česky 1896), Victoria (Viktorie, 1898; česky 1900), Svarmere (Blouznivci, 1904; česky 1918), Under høststjærnen (Podzimní hvězdy, 1906; česky 1919), En vandrer spiller med sordin (Tlumeně hude poutník, 1909; česky 1919) a románová trilogie Born av tiden (Děti své doby, 1913; česky 1919), Segelfoss by (Město Segelfoss, 1915; česky 1921) a Markens Grode (Matka země, 1917; česky 1922), za niž v roce 1920 obdržel Nobelovu cenu za literaturu). Dalšími romány byly například Konerne ved vandposten (Ženy u studny, 1920; česky 1922), tzv. tulácká trilogie Landstrykere (Tuláci, 1927; česky 1928), August (1930; česky 1931) a Men livet lever (Ale život jde dál, 1933) a konečně Ringen sluttet(Kruh se uzavírá, 1936). Za druhé světové války se Hamsun přiklonil k ideologii německého nacismu (jeho sympatie částečně vyplývaly z obdivu k Nietzscheově filosofii). Po válce byl za svou kolaboraci odsouzen k pokutě a skončil jako stařec v domácím vězení. Své hledisko a poválečné zkušenosti přibližuje ve své poslední knize På gjengrodde stier (Po zarostlých stezkách, 1949; česky 2002). Většina jeho románů byla přeložena do cizích jazyků.
