(1950, Jindřichův Hradec), vyrůstal v Příbrami, nyní žije převážně v Praze. Původním povoláním strojírenský technolog, věnuje se především básnické tvorbě, po roce 1989 literární a výtvarné publicistice a tvorbě koláží.
Své práce vydával nejprve v samizdatu, poté v různých časopisech a publikacích doma i v zahraničí. Od roku 1984 je členem Surrealistické skupiny. V posledních více než dvaceti letech se organizačně a autorsky podílel na řadě výstav doma i v cizině. Je zastoupen v antologii současné surrealistické poezie Letenka do noci (Petrov, 2003), v Antologii české poezie II. díl (dybbuk, 2007) a Nejlepší české básně 2011 (Host, 2011). Knižně vydal sbírky Tapír a pušku (Sdružení Analogonu a Kozoroh, 1994), Tenkrát na Východě (Dauphin, 2001), výbor z textů z let 1984–2004 s názvem „Básně“ (Edice současné české poezie, Klokočí a Knihovna Jana Drdy, 2009), Dohořívající filozof(dybbuk, 2010), Děravé básně (Spolek českých bibliofilů, 2012), poezii z let 1978–1989 pod názvem Volný způsob (dybbuk, 2014) a Černé necky(dybbuk, 2015).
Chtěli jste někdy vědět, jak se liší mozek lidojedů a zda ananas poslouží jako erotická pomůcka? Toužili jste někdy po tom zjistit, jak daleko dojede don Quijote na svém chudokrevníku a jak vypadají liduprázdné davy? Víte, že feminista je žena v mužném čísle? Že nejlepší je přihnojování zvířat čistě přírodní umělou výživou a tříuchý varan je ideální nenáročný domácí společník? Měli jste někdy malého skleněného…
Sbírka Volný způsob shrnuje dosud nevydané básnické soubory a cykly Josefa Jandy, které vznikaly od poloviny sedmdesátých do konce osmdesátých let minulého století. Jako komplementární ilustrační doprovod byly zařazeny koláže, jež autor systematicky sestavuje od roku 2011. Společný jmenovatel těchto slovních i výtvarných projevů představuje bezesporu mimořádný dar nevymyšleného – nevymyslitelného, spontánního až nechtěného, z podstaty objektivně –, tj. z autentických procesů a stavů skutečnosti samé generovaného…
Nová sbírka Josefa Jandy nazvaná Dohořívající filozof přináší texty z období posledních pěti let. Autor v nich rozvíjí svůj pohled na absurdní divadlo dnešního světa, jehož krédem se stalo nemyslet – což jen stěží může představovat završení přirozeného gnozeologického vývoje. Na pozadí nenávratně mizejícího času se objevuje tušení možného konce současného civilizačního cyklu. A všeobecné zblbnutí, k němuž jak se zdá globální společnost nezadržitelně směřuje, je toho tak pouze…