Na počátku devadesátých let publikovala první novelu Kakato o nakušite (Ztracené podpatky, 1991). Následovala Inu muko iri (Ženich pes, 1993), vydaná v souboru se dvěma dalšími texty, za niž obdržela jedno z nejvýznamnějších literárních ocenění, Akutagawovu cenu, a jež jí získala první uznání mimo rodnou zemi. Ke svým textům přistupuje často z bilingvního hlediska, píše je nejdříve v němčině a následně překládá do japonštiny, například Das nackte Auge (Nahé oko, 2004). Hlavními tématy jejích děl je vztah mezi slovy a skutečností a potřeba překladu v každodenním životě, či otázka vlastenectví a nacionalismu. Za svou tvorbu, která byla přeložena do několika jazyků, získala řadu cen.