(1875–1942) náleží k těm, kteří stojí na okraji literárního povědomí.
Žádná z jeho sbírek básní nevyšla v reedici, kterou by si první dva tituly, Svět smutných (1899) a Klekání (1900), zasloužily stejně jako jen o málo starší sbírky Hlaváčkovy či Březinovy nebo o málo mladší Gellnerovy nebo Tomanovy. Naléhavost sdělení a originalita básnického vidění se časem přesunuly do drobných próz, tvořících dnes známější část autorova díla. Některé charakteristické rysy se však znovu a v překvapivé proměně vynořily v pozdní básnické tvorbě, ve sbírkách Hory a doly a lesy(1931) a Čtení z hvězd a obelisků (1936), v nichž už atmosféře prázdna nedominuje uhrančivé zachycení děsivosti rozkladu, ale osvobodivé vyrovnání se s ním.
Zobrazen jediný výsledek
Básnické dílo Jana Opolského (1875–1942) náleží k těm, která dnes nejsou zapomenuta, ale přesto stojí na okraji literárního povědomí. Až křečovitě vypjatá strnulost, uvězněnost ve světě vlastní obraznosti, zaujetí sebou samým, vlastním nitrem a jeho vyděleností ze světa, téměř vše prostupující skepse, jejíž škleb je sycen ironií jen v některých polohách, a později také nostalgie za mizejícím časem, ukotvení…
Konec článku
Konec článku
Žádné produkty v košíku.
