Od roku 1980 je ve svobodném povolání. Pochází z významné kulturní rodiny jak z matčiny, tak otcovy strany a mezi jeho příbuznými figurují jména jako Josef Fanta (architekt), Marie Fantová (provdaná Breinlová, novinářka a překladatelka), Eva Horlivá (překladatelka), Dagmar Hochová (fotografka) či Vladimír Hoppe (filozof). Tato skutečnost sehrála v životě Jana Kameníčka významnou roli a v mnohém se odrazila také v jeho textech. Zpočátku psal povídky, a společně s přítelem z konzervatoře Svatoslavem Gosmanem rozhlasové hry či televizní scénáře s hudební tematikou. Začal publikovat časopisecky, jeho první rukopisy vyšly samizdatově. Častým tématem Kameníčkových próz byla zejména v počátcích jeho literární kariéry hudba či výrazné osobnosti světové hudební scény jako Johann Sebastian Bach či Ferenc Liszt. Později začala převažovat existenciální témata, literární kritikou byl často označován za pokračovatele klasických existencionalistů. Oficiálně debutoval v nakladatelství Československý spisovatel v roce 1988 novelou Rekviem za kantora Bacha. Od té doby vydal několik povídkových souborů, novel, románů a experimentálních próz. Některé jeho knihy byly přeloženy do polštiny, němčiny a angličtiny.