V roce 1876 publikovala časopisecky poezii a v roce 1878 povídky z železniční tematikou. Ze sbírek vydaných za života autorky přitom stojí za pozornost jediná: prvotina Immortelly (1879), obsahující několik desítek textů nejen na dobu vzniku nebývale temných a drásavých, na první pohled prozrazujících svrchovanou básnickou osobnost. Sbírka nebyla tehdejší kritikou přijata vstřícně a neobjevily ji ani přicházející básnické generace. Po Immortellách následovalo pět dalších souborů básní vydaných v letech 1881–1892; nadčasovost a niternost v nich zcela ustoupily dobovému tónu a autorka na svou prvotinu, pod vlivem odmítavého přijetí, vědomě nenavázala. Skutečnou tvorbu utajila a na její zveřejnění rezignovala. Pozůstalost Irmy Geisslové objevil až Ivan Slavík a její těžiště otiskl v souboru Zraněný pták (1978).