(1933–2014), v letech 1963–1965 patřila k autorskému okruhu poetické vinárny Viola a svými verši se podílela na několika pásmech poezie a jazzu v ní uvedených. Na podzim roku 1968 emigrovala do Německa, kde až do své smrti žila v Mnichově.
Knižně debutovala sbírkou básní Na ostří noci (1963), poté vyšla její sbírka Kahúčú (1969). Přispívala do krajanských exilových časopisů a publikovala sbírku Kámen komediantů (Mnichov 1979). Do české literatury se vrátila po dlouhé odmlce sbírkou Neúplný čas mokré trávy (2006) a sbírkou, kterou připravovala již v 60. letech – Jako Šimi odpouštíme (2008). V roce 2009 vydala výbor z prvních tří sbírek Zamkni les a pojď, následovala sbírka poezie z jejích posledních let života Probuzení hráči (dybbuk, 2010) a nakonec posmrtně vydaná sbírka Barvy (2016).
Zobrazuji všechny 2 výsledky
Sbírka Barvy obsahuje verše z posledních pěti let života Inky Machulkové. Důležitou roli při sestavování poslední sbírky sehrály básnířčiny zápisníky. V pozůstalosti jich je celkem patnáct, vedle toho se našly další tři sešity, obsahující přípravné fragmenty dopisů i básní…
Sbírka Probuzení hráči básnířky Inky Machulkové je pokračováním tvorby, jíž bylo po autorčině emigraci do Německa dáno čerpat z dvojí situační perspektivy. Opětovné návštěvy České republiky, konané po roce 1989, poskytují prostřednictvím poezie s osobitou vzpomínkově-fragmentární poetikou záznam prožívání v obou daných domovinách. Návraty nejen do Prahy a nejen fyzické ukazují, že Machulkové svět je časovým prostorem, v němž vnímáme plynutí završujícího…
Konec článku
Konec článku
Žádné produkty v košíku.
